Neville,bráško ✔

Kapitola 18.

19.12.1995
Bradavice
Velká síň

,,Tímto bych vás chtěl pozvat na každoroční vánoční ples.Protože se nám minulý rok neskutečně vydařil-"podíval se na mě a Harryho,ale já jsem pouze smutně sklopila pohled,,-tak bych byl moc rád,kdyby si i tento rok přivedli pánové své partnerky a všichni si mohli ples pořádně užít."

,,Nezapomeňte vážení,že tohle může být poslední příležitost pozvat vaše vysněné partnerky..."podíval se na Harryho, který jen chápavě přikývl.

Nechtěla jsem,aby mě pozval, bráško.

Na ples nejdu,jsem si tím jistá.
Nezvládla bych to.

Přesto se však Harry vydal šouravým krokem ke mě.
Zvedla jsem k němu oči a usmála se pokřiveným úsměvem.
Lepší jsem již v této době nezvládala.

,,Ahoj El..."

,,Ahoj Harry"šeptla jsem tiše.

,,El já bych chtěl-"

,,Ne Harry,nemůžu s tebou jít na ples ani nic jiného!"zkusila jsem znít ostře,ale nakonec to vyznělo zase jen neskutečně unaveně.

Přesně tak jsem se teď cítila, bráško.
Tak moc unavená z bolestí a života.
Tak moc zoufalá jsem si už přišla.

,,Ale proč,El?!?Proč mi to děláš?!?Vždyť já tě miluji,proč mi nedovolíš být ti nablízku?!?Pomáhat ti?!?"

Postupně zvyšoval hlas,až na konci svého proslovu téměř řval na celou Velkou síň.

V tu chvíli se naším směrem samozřejmě všichni otočili a já se začala ze vší té pozornosti klepat.

,,Harry já-"

Třásla jsem se po celém těle,byla mi zima,a zároveň jsem se pekla.
Před očima se mi dělaly mžitky a já pomalu,jako ve zpomaleném filmu,otočila hlavou směrem k učitelskému stolu.

Střetla jsem se s vyděšenýma,onyxově černýma očima a lehce se pousmála.

On neohrabaně odstrčil stůl a rychlostí blesku vstal.

Věnovala jsem mu poslední pohled a pod nátlakem bolesti se propadla do slastného bezvědomí.

Nestihla jsem zahlédnout,jak se marně snažil doběhnout ke mně a chytit mě před pádem k zemi.

Nestihla jsem vidět zděšení v očích studentů a profesorů.

Nestihla jsem vidět strach v Harryho očích.

A nestihla jsem,a to je důležité,nestihla jsem vidět tvůj výraz plný bolesti a lítosti, bráško.

A možná,možná by tam byla vidět i špetka,jen maličká špetka sourozenecké lásky...

Odpusť,že jsi to musel vidět, bráško...

.............

Každým dopisem,jako by mu do srdce vypálila další krvavou ránu.

Každý dopis ho více a více zraňoval.

A každým dalším dopisem si začal uvědomovat,jaký idiot to vlastně byl.

,,Omlouvám se ti El a budu se ti omlouvat až do konce svého života..."

.............