Neville,bráško ✔

Kapitola 7.

Věnováno:Emily_Snape69 za neskutečnou podporu v komentářích,je radost je číst ❤❤❤

26.srpna 1993
Dům Longbottomových
Rowenin vrch

Nevšímal sis mě.

Ignoroval jsi mě.

Občas ses na mě zhnuseně koukl a poté radši odvrátil pohled.

Babička si toho všimla a napomínala tě.

To tě však ještě víc vytáčelo.

Protáčel jsi oči.

Pro pohledu na mě sis odfrkl.

Pak to ale zašlo až moc daleko.

Po hádce s babičkou jsi mě potkal na schodech a zle ses na mě podíval.

,,Jsi spokojená,kvůli tobě nemůžu jít první víkend do Prasinek.
Jsi na sebe pyšná?
To co se o tobě povídá je pravda.
Jsi jen obyčejná namyšlená nána.
No ono se vždycky říkalo,že to Havraspár táhne se Zmijozelem.
Tak co,už jsi spala s Malfoyem co?!?!"zakřičel jsi na mě a nahodil zhnusený výraz.

Okamžitě mi to tvářích začali téct slzy,ale to ti bylo jedno, bráško.

Prostě jsi odešel do pokoje a bouchl dveřmi.

Sesunula jsem se po zdi a rozbrečela se na plno.

Z kuchyni právě vyšla babička,která asi zaslechla tvůj řev.

Vyděšeně se na mě podívala a když si dala dvě a dvě dohromady,sedla si ke mě a pořádně mě obejmula.

To bylo to,co jsem potřebovala.
Obejmutí.Lidskou blízkost.Lásku.

To jsi mi ty nedal.Z tebe již nečišela láska,bráško.Z tebe čišela nenávist, zhnusení a zloba.

Ten den jsem zvracela,hodně moc.
Byla jsem až moc hubená a nejedla jsem,takže jsem neměla co zvracet.

Babička byla se mnou a uklidňovala mě,dokud jsem nezačala zvracet krev.
Hodně moc krve,taky mě bolela hlava,prý jsem měla horečku.

Z toho večera si moc nepamatuji,ale jedno vím jistě,nepřišel jsi.
Věděl jsi,že trpím,ale nepřišel jsi.

Babička mě nechtěla brát ke Svatému Mungovi,tak zavolala svého známého-profesora Snapea.

Ten se pro pohledu na mě taky zděsil,ale dal mi pár lektvarů,po kterých se mi ulevilo a já hned usla.

Ráno jsem babičce nakecala,že jsem si dala zkažené jídlo,a že jsem jen přetažená.

Nesouhlasila s mým názorem,ale když viděla,že už jsem zase docela v pořádku,nechala mě.

Druhý den ráno jsi přišel a zhnuseně se na mě podíval.

,,Taky jsi mohla zvracet trochu potišejc,někdo by se tu chtěl třeba i vyspat!!!"

Pouze jsem přikývla a odešla zpět do pokoje.

Toto mě bráško ničilo.

Tak hrozně moc,že jsem měla pocit,jako kdyby někdo na mé srdce neustále sesílal Crucio.

Ale mlčela jsem a dál tiše trpěla.

Kvůli tobě a pro tebe,bráško...

.............

Nesnášel se.
Hnusil se sám sobě.
Jak mohl?
Co by si o něm jen pomysleli rodiče?
Co si o něm myslela babička?
Jak jen jeho malá sestřička mohla tohle snášet?

............

Pozn.autor.:Jen bych se chtěla zeptat,jak se vám líbí nový cover?😱😘

A co celkově příběh,máte tam ňáký nápady na změnu nebo nějakou vsuvku?😇

Všem ještě moc děkuju za votes a podporu ❤❤

S láskou girlofsky2468💞