Vlastně jsem se ani nezmínil. Když jsme byli vyhnáni z "koupelny" dostali jsme "oblečení". Byly to kalhoty a košile. Oboje na sobě mělo pruhy barvy cihel. Místo mých bot jsem dostal dřevaky.
Už bylo dost po půlnoci, když jsme se dostali do Osvětimi. Slyšel jsem, jak si dozorci povídali, že sem šel ještě kus transportu dívek. Doufal jsem, že mamka s Lindou zůstali v Březince, protože to tady vypadalo o dost hůř. U chvíle přemýšlení mě vytrhl gestapák. Dostal jsem obuškem do zad. Všiml jsem si, jak se moje skupinka dala do pohybu a já byl značně za nimi. Doběhl jsem je a šel s nimi dál. Byli jsme zahnáni do domu, kde byly palandy vždy tři nad s sebou. Viděl jsem, jak se palandy postupně plnily asi tak po třech. A pak jsem zbyl jen já. Všichni už leželi jen já jsem stál a ani se nehýbal. Až pak
,,Pojď jsem." zakřičel na mě někdo z vrchnÍ postele
Ani jsem nečekal a už jsem ležel.
,,Ahoj"řekl mi hlas a zdálo se mi, že už jsem ho slyšel
,,Ahoj"odpověděl jsem a podíval jsem se do jeho očí
,,Eitame!: skoro jsem zakřičel
,,Bene!" řekl a obejmul mě
Asi po prvé za dlouhou dobu jsem cítil pocit štěstí.
,,Jak už jsi tady dlouho?"
,,No asi tak třičtvrtě roku je to
,,Co?"
,,Už jsem sám. Nikoho už nemám. Všichni jsou.. všichni.." začal popotahovat a kapaly mu slzy
,,Zvládneš to. Máš tu mě.... Dobře?"
,,Dobře." řekl a utřel si oči a já jsem ho co nejvíc přitiskl k sobě
ČTEŠ
Kluk s modrým rukávem
Historical Fiction,,Co se mnou bude když už tu nebudeš?" ,,Musíš být silná. Já se vrátím." ,, Polsko už je skoro osvobozeno, je to jen otázka pár měsíců než padne i Německo." 3.9 2017 #65 historický román💘 6.9 2017 #43 💞 8.9 2017 #37 💞💗 9.9 2017 #34 💘💋 10.9 201...
