Probudil jsem se na posteli. Leknul jsem se. Myslel jsem si, že jsem v Osvětimi. Pak jsem si však uvědomil co se včera stalo. Na náš útěk a to co se stalo Eitamovi. Kde je Max a Eitam?
Začal jsem se rozhlížet po místnosti. Nikdo kromě mě tu nebyl. Začal jsem vstávat. A ucítil jsem bolest. Podíval jsem se na moji ruku. Rukáv byl celý červený od krve. Dost to bolelo, ale Eitama určitě víc. Musel jsem být silný.
Otevřel jsem dveře a vyskytnul se mi pohled na rodinu sedící u stolu a obědvající pečenou kachnu. U stolu seděl taky Max s Eitamem. Eitam měl zavázaná břicho nějakým kusem látky, ale rána nepřestávala krváce.
"Ahoj, já jsem Alicja.,, řekla usměvavá paní kolem třicetilet svou kostrbatou němčinou
"Dobrý den jsem Ben.,, představení jsem jí oplatil a zkusil se co nejmileji usmát, ale moc mi to nešlo
"Já vím a nevykej mi mohla bych být tvoje sestra,, to byla pravda je mi už 22 " tohle je můj manžel Wojtech a dcera Anna,, to mi skoro vhrklo slzy do očí, protože jsem pomyslel na Annu, moji Annu.
"Děkujeme moc za to, že ste nás tu nechali, ale už budeme muset jít,,
"A kam by jste asi tak šli?,,
"Potřebuju se dostat do Německa.,,
"Ve vězeňském oděvu těžko, zůstaňte tu jeden měsíc než se dáte zase dohromady museli jste prožít strašné věci. A tvůj přítel teď nemůže cestovat.,, řekla a kívla na Maxe, který si pochutnával na jídle.
"Navíc Polsko už je skoro osvobozeno, je to jen otázka pár měsíců než padne i Německo.,,
ČTEŠ
Kluk s modrým rukávem
Historical Fiction,,Co se mnou bude když už tu nebudeš?" ,,Musíš být silná. Já se vrátím." ,, Polsko už je skoro osvobozeno, je to jen otázka pár měsíců než padne i Německo." 3.9 2017 #65 historický román💘 6.9 2017 #43 💞 8.9 2017 #37 💞💗 9.9 2017 #34 💘💋 10.9 201...
