Moje rukam. Ta bolest zaplavila celé mé tělo.
Všiml jsem si, jak přestali dozorci střílet a šli se skupinou dál. Nevím proč nás nechali.
Hned co jsem si všiml, že odešli jsem si utrhl kus rukávu a místo zasažené kulkou jsem si zavázal. Co jiného jsem s tím měl dělat.
Když jsem si ruku obvázal uviděl jsem Eitama pořád ležet na zemi. Šel jsem za ním a se mnou i Max, který byl naprosto v pořádku. Neměl ani škrábanec. Září Eitam na tom byl o hodně hůř. Měl prostrělené pravé stehno. Utrhl jsem další kus rukávu, až mi z něj ani kousek nezbyl a ještě jeden dlouhý pruh ze spodu trička. Byl jsem tím pádem na půl břicha neoblečený. Ale nebyl čas myslet na sebe.
Když jsme se trochu vzpamatovalo pomohli jsme Eitamovi sednout. Nevěděl jsem co mám dělat.
Asi za pět hodin, když už jsme byli celí prochladlí a studené slunce zářilo rozhodl jsem, že zkusíme najít lidi. Ale kam se máme vydat. Cestou kudy šli vězni a esesáci jsme se vydat nemohli, co kdyby nás chytili nebo si na nás počkali. Navíc teď bude těžké se někam vydat, protože Eitam nemůže chodit.Ale opravdu jsme museli pryč.
Vzal jsem Eitama na záda a při tom mě neskutečně bolela ruka. Vydali jsme se na levo.
Šli jsme pár hodin rychlostí asi 2 km za hodinu, protože chodit sněhem bez pořádaných botách a navíc s kamarádem na zádech moc nejde. A museli jsme si dát už asi třetí pauzu.
Když jsem se posadil řekl mi Max, že vidí kouř. Doufal jsem, že to není Osvětim.
-----------------------------------------------------------
Ahoj❤
Dejte mi prosím do komentářů vědět jestli se vám příběh líbí a jestli by jste chtěli delší díly.❤❤
ČTEŠ
Kluk s modrým rukávem
Ficção Histórica,,Co se mnou bude když už tu nebudeš?" ,,Musíš být silná. Já se vrátím." ,, Polsko už je skoro osvobozeno, je to jen otázka pár měsíců než padne i Německo." 3.9 2017 #65 historický román💘 6.9 2017 #43 💞 8.9 2017 #37 💞💗 9.9 2017 #34 💘💋 10.9 201...
