Prolog

82 11 0
                                    

Když jsem byl malý matka mi říkala, že další válka nebude. To se, ale mýlila

Začala a pro mě to znamená jen utrpení. To, že se strhl hon na Židy jsem zjistil už dávno, když mého nejlepšího přítele a jeho rodinu odvlekli prý do lázní, ale dost o tom pochybuju. Už dlouho se mluví o nějakých táborech na práci(a kdo ví jestli to prací končí), kde z člověka udělají živou mrtvolu. Nevím, ale i když chci myslet pozitivně nemyslím, že Eitama uvidím živého.

Sice jsem vysoký, silný a modrooký, ale jsem v dost špatné situaci. Jsem totiž Žid. Snad každý den si pro někoho přijdou a já už jen čekám, až někdo zaklepe na dveře nám. Všichni (já, matka, sestra(moje dvojče) a můj mladší bratr) se bojíme dalšího dne.

Kéž by tady mohl být alespoň na chvíli táta. Řekl by nějaký ze svých vtipů a hned by byl svět o trochu víc barevný a naskočil by matčin zářivý úsměv. Ale není tady. Byl zavražděn jako náhodná oběť v roce 1935 (před 9 lety) v Berlíně. Když jsme se to dozvěděli přestěhovali jsme se do Mnichova k matčině sestře. Ona je v bezpečí . To otec byl Žid.

Když jsme se přestěhovali našel jsem si kamarádku Annu. Je divné, že jsme se spřátelili zrovná my dva. Árijka a Žid to do sebe moc nesedí a navíc její otec je ve straně. Musíme se scházet tajně. Kdyby na to přišel její otec, tak nevím co by se mnou udělal. Možná by na nás někoho poslal. No radši o tom nebudu přemýšlet.

-----------------------------------------------------------
Ahoj❤
Doufám, že se vám moje dílo(jestli se tomu tak dá říkat) líbilo. ❤
Tímhle si plním sen vždycky jsem chtěla napsat knihu.❤
Jinak se omlouvám za možné pravopisné chyby.😅

Kluk s modrým rukávem Kde žijí příběhy. Začni objevovat