Už jsou tu

55 11 0
                                    

Ten den. Někdo klepal na dveře. Když jsem šel otevřít všiml jsem si plačící Lindy (sestry) u stolu.

,,Neboj se spolu to zvládneme."
Utěšoval jsem jí
,,Co s námi bude? Já nechci..."
,,Neboj se je to určitě zas pošťák."

Otevřel jsem dveře a za nimi byla Anna

,,Anno co tu děláš? Vždyť jsme se domluvili, že se budeme scházet tajně."
,,Promiň Bene...
Já jsem se jen bál co řekne
....já si jen myslela, že by jsme mohli něco podniknout."
Jí se to řekne něco podniknout. Ona může dělat co chce, chodit kam chce, jít si kdykoliv kam chce. To já nemůžu. Ona má volnost já ne. A to jenom kvůli té hvězdě na kabátě.  Poslední roky jsem jako v kleci. Už ani nevím, kdy jsem byl naposledy v kině. Asi ještě v Berlíně, když táta ještě žil. Jak moc mi ta volnost chybí.

,,Dobře, co chceš podniknout přesně?"
,,Myslela jsem, že by jsme mohli jít do parku a pozorovat oblohu."
,,To zní dobře, ale ...
Zastavil jsem se ve prostřed věty
...ale nemůžu. Všechny jsi máš vyděsila."
,,Promiň, tak zase v 6 večer?"
,,Ano, budu se těšit."

Večer jsem vyšel z domu a sešel se s Annou měla červené oči.
,,Anno co se stalo?"
,,Jdou sem  pro vás všechny"
Bylo to jako by se mi zastavilo srdce
,,Co se mnou bude když už tu nebudeš?"
,,Musíš být silná. Já se vrátím."
,,Slibuješ?"
,,Slibuju."
Jemně ně vzala za tvář a políbila mě na rty
,,Zvládnu to."
Zašeptal jsem
,,Budu se za tebe modlit."
Řekla a vtiskla mi do ruky kapesník s písmeny AW jako Anna Waldmann.
,,Pro štěstí."

Kluk s modrým rukávem Kde žijí příběhy. Začni objevovat