I will protect you

7.Kapitola

Yoongi
„Yoongi? Zlato? Je všechno v pořádku?" zeptal se Hoseok, když mě vískal ve vlasech. „Um?" nadzvedl jsem obočí a očekával, až upřesní, co tím myslel. Nepřišlo mi, že by bylo něco špatně. „Jsi už dva dny doma zavřený a ani jsem od tebe neslyšel nic o Namjoonovi. Pohádali jste se?" řekl zamyšleně a já cítil, jak rudnu.

„Nepohádali. Jen jsem u něj byl dlouho, tak ho nechci pořád otravovat." zamumlal jsem. Z části to byla pravda, byl jsem u něj přes čtyři dny, a ne jednou jsme spolu spali. Ale hlavní důvod byl jiný...

Byl tu právě ten problém, že jsme spolu spali a já se bál že to dopadne jako s ostatními. Nechá mě být, jelikož už dostal to, co chtěl.

„Když říkáš... Musím si jít něco zařídit, takže tu budeš sám." dal mi polibek do vlasů a já ztuhl. Sám? Nechci tu být sám. Našpulil jsem pusu a podíval se na Hoseoka. „Ne Yoongi. Nemůžeš jít se mnou." zavrtěl hlavou a zvedl se ze sedačky, na které jsme seděli.

„Ale... Seok-Seok..." nahodil jsem ublížený pohled a on zavrtěl hlavou. „Opravdu nemůžeš se mnou. Ale vrátím se brzy. Do osmi určitě." pohladil mě ve vlasech a šel se převléknout do ložnice. Povzdychl jsem si a skousl si rty. Byly čtyři hodiny a já tu opravdu nechtěl být sám až do osmi. „Jdeš k Namjoonovi, že?" vylekaně jsem se za sebe podíval a skousl si rty. Kdy se vrátit z ložnice?

„Ehm... nebudu tu sám." zaprotestoval jsem a on mi dal pusu na spánek. „Vezmu tě k němu." usmál se a přetáhl si přes hlavu mikinu, která mu zakryla ocásek. Následoval jsem jeho kroky a skryl svůj ocásek, ale ouška jsem nechal odhalená. Nevěděl jsem, kde mám kšiltovku od Joona a nechtěl ji hledat.

Seok-Seok na mě čekal u dveří a když sem k němu přišel, přitáhl si mě blízko k němu a vyšli jsme ven. Jestli se o mě někdo opravdu bojí je to Hoseok. U něj ani nepřipadá v úvahu, že bych někde chodil sám nebo na větší vzdálenost od něj, než je papír. Většinou když se někde potuluju sám, neví o tom. Vysvlékl by mě z kůže.

„Jsme tu zlato." řekl mi do ucha Hoseok a já se zarazil. Byl jsem tak ponořený v myšlenkách, že mi absolutně nedošlo, že jsme už u Joona. „ Děkuju Seok-Seok, vážně si připadám jako ten mladší z nás dvou." zamumlal jsem omluvně a on mi hned dal polibek do vlasů.

„I kdybys byl, nevím o kolik let starší, budu se k tobě chovat stejně. Jsi prostě moc roztomilý a až moc zranitelný." řekl upřímně a já sklopil hlavu. „Promiň, já se časem srovnám, slibuju. Jen potřebuju trochu času, nejsem na to zvyklý." zamumlal jsem omluvně a on mi pocuchal vlasy. „Yoongi..." zašeptal a pokýval k bytu Joona.

Otočil jsem se a vydal se do domu, než mě zarazilo to, co Hoseok řekl. „Jsem tu pořád pro tebe, tak se neboj." zašeptal, že jsem ho sotva slyšel. Lehce jsem se usmál a zalezl dovnitř.

Vešel jsem po schodech nahoru a zazvonil na dveře od Joonova bytu. Slyšel jsem, jak na druhé straně dveří někdo něco zařval, a ještě chvíli trvalo, než se dveře otevřely. Místo Joona tam stál neznámý chlapec, který byl o něco nižší než Joon. „Přeješ si?" zeptal se chlapec a já se na něj vyděšeně podíval.

„Uh.. Namjoon..." zamumlal jsem a on se usmál. „Oh... jsi Joonův kamarád. Moc roztomilý kamarád." řekl s malým úšklebkem a zadíval se na má ouška. Panebože ne, nedotýkej se mě.. prosím.

Sklopil jsem ouška a ocásek si obmotal kolem těla v obraném gestu, když jsem viděl, jak zvedá ruku k mým ouškům. Skousl jsem si ret a zavřel oči a čekal až jeho ruka ošmatlá má ouška. Ale nic podobného se nestalo.

Pomalu jsem otevřel očka a sledoval, jak Joon drží chlapcovu ruku a naštvaně na něj kouká. „Nemůžeš jen tak šahat na někoho cizího, Tae." zavrčel naštvaně a pak se na mě usmál. „Pojď ke mně." pobídl mě a já se hned přesunul k Joonovi a přímo za něj, abych byl dál od toho kluka.

„Nevěděl jsem, že se kamarádíš s hybridem." řekl chlapec a Joon si povzdechl. „Nevíš o mě hodně věcí." zavrčel a chlapec se zasmál. „Ale stejně mě miluješ víc než kohokoliv jiného." řekl jistě a já se zarazil. Proč se mi sevřel žaludek, když to řekl a co je ten divný pocit uvnitř mě?

„Jo, když to říkáš." řekl pobaveně Namjoon a chlapec se vítězně usmál. Moc se mi nezamlouvalo, že to Namjoon nepopřel. „Jinak Tae tohle je Yoongi." představil mě a já svoje tlapky obmotal kolem Joonovi ruky. Namjoon se na mě usmál a druhou rukou mi pocuchal vlasy. „A to nevychovaný děcko je můj mladší bratr, Taehyung." pohodil hlavou k onomu chlapci a já si skousl ret.

Bratr? Divný pocit zmizel a já naklonil hlavu na stranu. Namjoon jednu mou tlapku stáhl dolů ke své dlani a propletl naše prsty.

„Nevěděl jsem, že přijdeš." řekl z ničeho nic Namjoon a já sklopil hlavu. „Promiň... já... já-" „Nemusíš mi to říkat nebo tak, jen mi připomeň, ať ti dám klíče, až někdy přijdeš a já tu nebudu." usmál se na mě a já cítil, jak rudnu. Nečekal jsem, že by mi Namjoon někdy dal klíče od něj.

„Jinak Tae tu bude něco přes měsíc, tak si na něj asi budeš muset zvyknout. Je to idiot, ale když budeš něco potřebovat, rád ti pomůže." řekl s úsměvem a chlapec přikývl. Než se otočil a rozplácl se na pohovce, kde začal sledovat televizi.

„Nevěděl jsem, že máš bratra." zamumlal jsem a on mě za ruku začal táhnout k sobě do pokoje. Posadil mě na postel a sedl si vedle mě. „Ten pokoj, kdes ze začátku spal, patří jemu. Byla to podmínka rodičů. Zaplatí mi byt, když tu budu mít pokoj pro Taeho a nechám ho tu někdy." vysvětlil mi a já chápavě přikývl.

„Nevadí, když chvilku zůstanu? Hoseok šel ven a já nechci být sám." zeptal jsem se a on mi dal rychlý polibek na rty. „Když zvládneš vystát mého bratra, tak tu buď, jak jen dlouho chceš." odpověděl mi a já se přesunul tak, že jsem seděl na něm a objímal ho.

„Je vše v pořádku?" zeptal se a já přikývl. „Jo, jen jsem tě nechtěl pořád otravovat." zavrtal jsem svůj nos do ohbí jeho krku a on mě začal hladit po zádech. „Yoongi neotravuješ mě. Pomáháš mi s texty, a když jsme doma, vaříš nám. Jak si jen můžeš myslet, že mě otravuješ." zasmál se a já mu dal pusu na krk.

„Nevím..." zamumlal jsem a on mě od sebe odtáhl. „Jinak jak jsem říkal, Tae tu bude něco přes měsíc, naši odjeli pryč a on se ve svých šestnácti o sebe údajně nedokáže postarat." usmál se na mě a pak mě políbil. Hned jsem mu začal polibek oplácet a dal si ruce kolem jeho krku.

Joon mě položil vedle sebe a lehl si vedle mě. Pomalu si mě přitáhl do objetí. Opravdu rád jsem se s ním mazlil. Dělalo mě to opravdu šťastným.

Nakonec bylo asi po hodině naše mazlení přerušené zvonkem u dveří. „Zajdu tam klidně dál spinkej." řekl, když viděl, že jsem byl už na hranici mezi spánkem a normálním fungováním.

Slyšel jsem, jak se ve vedlejší místnosti baví a Joonův tón hlasu mi říkal, že se mu nelíbí, co se tam děje. Proto jsem se zvedl z postele a vydal se do obýváku zjistit, co se děje.

Jakmile jsem otevřel dveře do obýváku, do nosu mě praštila povědomá vůně smíchaná s vůní, kterou až moc dobře znám. Podíval jsem se po místnosti a viděl další dva chlapce, které jsem neznal.

Znovu jsem pořádně nasál vůni a vydal se za jedním z chlapců, jelikož tu vůni bych poznal kdekoliv. Když jsem se před ním zastavil a znovu se pořádně nadechl jeho vůně, neměl jsem nejmenší pochyby o tom, kdo to je. Zatímco on si mě zvědavě prohlížel, i když v jeho očích bylo poznat, že ví, kdo jsem...    

xxxxx

Taak jak jsem slíbila tak je tu sobotní díl i když trochu později...

Doufám, že se bude líbit :*