I will protect you

9.Kapitola

Yoongi je opravdu to nejvíc přítulné stvoření, které znám. Bylo něco kolem druhé ráno a on na mě prakticky ležel, zatímco spal. Jenom jsem se nad tím usmál a opatrně ho ze sebe sundal. Ne že by mi to vadilo, jen dnes bylo v noci až nepříjemné vedro a s ním na mně jsem prostě nemohl dál spát.

Když jsem nemohl usnout ani potom, co jsem ho ze sebe dostal, rozhodl jsem se jít pro něco k pití. V půlce cesty jsem se zastavil, když jsem uslyšel divné zvuky z Taeho pokoje. Neměl by sakra spát?

Otevřel jsem dveře a našel ho zahrabaného v posteli s mobilem v ruce. „Dej si to do sluchátek, ať někoho nevzbudíš." promluvil jsem co nejtišeji, ale aby mě slyšel. „Hyung!" vyjekl Tae a já za sebou zavřel dveře. „Yoongi a Kook spějí, tak neřvi." zavrčel jsem a on rozsvítil lampičku u postele a vypnul mobil. „Tak mě neděs." našpulil pusu a já chtěl odejít, když mě zastavila Taeho ruka na mém zápěstí.

„Hyung, nemůžu spát, nemohl bys zůstat?" zeptal se sladce a tahal mě k němu na postel. Přikývl jsem a sedl si k němu. „Chceš si o něčem povídat?" zeptal jsem se a on přikývl. „Řekni mi, co všechno je u tebe nové." usmál se sladce a já mu procuchal vlasy.

„Nemám moc zajímavej život. Jsem furt v práci." zamumlal jsem upřímně a on sklopil pohled. Něco nebylo dobře, něco mi neříkal. „Tae? Co se děje?" zeptal jsem se a on zavrtěl hlavou a falešně se usmál. „Nic hyung." pronesl a rozhlížel se po místnosti.

„Hyung? Proč se nevrátíš domů?" zeptal se z ničeho nic a já se zarazil. Jak vrátit domů? Neutekl jsem, přestěhoval jsem se. „Mám to odsud blíž do práce Tae." odpověděl jsem a on znovu sklopil hlavu.

„No tak Tae, co se děje?" zeptal jsem se a on se na mě konečně podíval. „Stýská se mi hyung. Stýská se mi po mém starším bratrovi, který mě přes půl roku neviděl a vůbec nevypadá na to, že by byl rád, že může být se mnou." řekl ublíženě Tae a já si povzdychl.

„Nebylo to půl rok-" „Bylo hyung. Už je to přes půl roku, co ses u nás ukázal a skoro půl roku cos mě někam vzal." přerušil mě a jeho oči se začaly zrcadlit. Nikdy jsem netušil, že mu budu tolik chybět a rozhodně netušil, že je to opravdu tak dlouho.

Naznačil jsem rukou, ať jde ke mně a on se ke mně přisunul. „Pojď sem." zamumlal jsem a přitáhl si ho do objetí. „Víš, že jsi důležitý Tae, že?" zeptal jsem se a on záporně zavrtěl hlavou. „Jediné čeho se od tebe dočkám je blbej telefonát jednou za čas a sliby o tom, jak mě někam vezmeš. Ale vždy to zrušíš hyung." vyčetl mi a pevně mě objal.

„Jediné, co chci, je být prostě s tebou. Ani nevíš, jak jsem se k tobě těšil hyung." řekl zklamaně a já ho začal vískat ve vlasech. „Promiň Tae. Co takhle, že tu u mě budeš moc zůstávat jeden týden v měsíci? Co? Nezní to dobře." jakmile jsem to dořekl, zvedl ke mně uslzené oči a přikývl.

„Jen když ti to, ale nebude vadit hyung. Nechci být něco, co tě bude obtěžovat." zamumlal omluvně a já se usmál. „Když mi slíbíš, že nebudou žádné průsery ve škole." řekl jsem pobaveně a on přikývl. „Děkuju hyung." řekl spokojeně a já mu dal pusu do vlasů.

Kdo by věřil, že v šestnácti bude pořád jak malé dítě. „A co vlastně Jimin? Nevadí ti, že nebudete spolu?" zeptal jsem se a on se ušklíbl. „Už půl roku nejsme ve stejné třídě. Takže jestli jiná třída nebo škola, to už je jedno. Pořád se můžeme vídat. Bydlíme kousek od sebe." usmál se na mě a já přikývl. Nechápal jsem někdy jeho myšlení. V něčem tolik dětinský a v něčem rozumný. Můj mladší bratr je prostě divný.

„Je všechno s Jiminem v pohodě?" zeptal jsem se pro jistotu a on se na mě divně podíval. „Hyung, to že ty to táhneš s klukama, neznamená, že i já budu stejnej." zavrčel a já se rozesmál. „Nemyslel jsem to takhle, Tae." řekl jsem a lehl jsem si na postel. Taehyung se ke mně přitulil a já ho začal škrabkat po zádech.

„I když si pořád pamatuju, že jsem vás viděl se líbat." zasmál jsem se a sledoval, jak Taehyung zrudl. „Hyung! Byli jsme malí a on to navrhl potom, co tebe viděl líbat tvého bývalého." praštil mě naštvaně do ruky a já se zakřenil. „Můj bráška dospívá rychle." pošťouchl jsem ho a on se ode mě odtáhl. „Nic s Jiminem nemám! Bože s ním ne hyung!" začal protestovat a já se znovu rozesmál.

Chtěl jsem něco namítnout, ale uslyšeli jsme z vedlejší místnosti křik. Oba jsme se rychle zvedli a rozběhli se vedle. V obýváku se Jungkook choulil do klubíčka a třásl se. Určitě ten křik musel jít od něj. Taehyung rozsvítil a já přišel ke Kookovi. „Ne prosím!" vzlykl a já ho chtěl probrat, ale než jsem se ho stihl dotknout Tae mě zastavil.

„Nedotýkej se ho hyung." zamumlal a klekl si vedle sedačky. „Jungkookie. Hej Kookie." promluvil a pohladil ho po tváři. Nedotýkej se ho a sám se ho dotkneš... Co je to za logiku Tae?

„Hej Kookie." pronesl znovu Tae a lehce s ním zatřepal a hned z něj stáhl ruce. Kook otevřel oči a vyděšeně se na nás podíval. „Co? C-co se d-děje?" zeptal se, zatímco se jeho hlas klepal. „Jungkooku? Je vše v pořádku?" zeptal jsem se a Tae se na mě podíval. „Jin mi říkal, že občas má v novém prostředí noční můry." zamumlal Tae a znovu svou pozornost stočil k chlapci, kterému se po tváři kutálely slzy, a lehce se klepal.

„Jungkookie nelekej se ano? Jen se tě trochu dotknu." zašeptal mile Taehyung a položil ruku na Jungkookovu tvář bez toho, aby mu Kook dal povolení. Jungkook ztuhl po Taeho dotyku, ale za chvíli se uvolnil. Taehyung mu začal stírat slzy a slabě se na něj usmál. „Vidíš je to v pořádku." Taeho úsměv se zvětšil a Kook se pro změnu taky usmál.

Upřímně jsem v tom viděl něco neuvěřitelného. Tae se dotkl Kooka a on byl v klidu. To se opravdu jen tak nevidí. Už od mala ze všech dotyků vyšiluje.

„Jungkookie? Nechceš jít spát ke mně? Nechci, abys tu spal sám. Jin říkal, že první noci nezvládáš moc dobře." Taehyung sundal ruku z Kookovi tváře a Kook po chvíli zavrtěl záporně hlavou. „Co polštáře? Dám mezi nás polštáře. Nebudeme se dotýkat a ty nebudeš sám?" navrhl Tae a Kook hned přikývl.

Nevěděl jsem, že si jsou blízcí. Ano, často spolu trávili jako malí čas, díky rodičům, a hlavně mě a Jinovi, ale netušil jsem, že by Kook s tímhle vůbec kdy souhlasil, pokud by to nebyl Jin.

„Vezmu polštáře. Tae, ty pomoz Kookovi s peřinou a jeho polštářem." pronesl jsem a Tae vzal peřinu z Kooka. Když se Kook postavil, zabalil ho do peřiny a polštář si vzal do podpaží. Dal ruce kolem Kooka, ale jelikož to bylo přes peřinu Kook zůstával v klidu a Taehyung ho mohl dovést do pokoje.

Opravdu netuším, jak se Tae mohl najednou chovat tak rozumně a dospěle. Je opravdu zvláštní člověk...

Vzal jsem dva velké polštáře a v pokoji Taeho je dal doprostřed postele. „Budou dva stačit nebo mám přinést další?" zeptal jsem se a Kookie si prohlížel polštáře. „Myslím, že stačit. Já... děkuju Joone." zamumlal a pak se podíval na Taeho. „A i tobě Tae. Pomohlo to." usmál se a zahrabal se pod peřinu.

„Vše v pohodě?" zeptal jsem se Taeho a on přikývl. „Zvládnu se o něj postarat." usmál se na mě a já jim zhasl světlo a šel k sobě. Yoongi naštěstí v poklidu spal zahrabaný pod peřinou a já si lehl k němu.

„Joonie?" zeptal se rozespale a já mu dal pusu na tvář. „Spi kotě." zašeptal jsem a on se na mě hned nalepil a obmotal kolem mě jeho ocásek. Myslím, že tohle gesto znamenalo, že ho tu nemám nechávat samotného.

Usmál jsem se a snažil se usnout i v tom teplu, které způsobovalo Yoongiho malé drobné tělíčko.

xxxx

Hello! Máme tu další díl i přes to, že je Bummie nemocná xD

Ale jaké to bude mezi Kookem a Taem? A jak to bude celé dál?