I will protect you

24.Kapitola

Seokjin
Zatímco jsem seděl na posteli, jsem sledoval své dokonalé zlatíčko, jak se prohlíží v zrcadle, a nakonec po něm rukou lehce sjelo. „Hobi, zlato. Nešmatlej na to zrcadlo." zamumlal jsem a vstal z postele. „Už je stejně špinavé." zamumlal a znova po něm přejel rukou.

Pomalu jsem k němu přišel a objal ho zezadu. „To tě opravdu tak fascinuje zrcadlo?" zeptal jsem se a on se usmál. „Vždy mě to fascinovalo. Jsem tu tak dvakrát. A k tomu to dělá, co já, i když na druhou stranu." řekl s opravdu zvláštním výrazem v obličeji a já se zasmál.

„Další důkaz tvé kočičí polovičky." zamumlal jsem mu do kůže na krku a on se odtáhl a sklopil ouška. „Hobi?" řekl jsem překvapeně a on se smutně usmál. „Nemám náladu, jdi si, když tak za Joonem." řekl Hoseok pohoršeně a já se zarazil. Jenom jsem vyvalil oči a chtěl ho pohladit po tváři.

„Zlato, co myslíš tím Joo-" moje gesto bylo zastaveno Hobiho rukou, když mě odstrčil, abych se ho nedotkl a moje slova byla přerušena zaklepáním na dveře. Po chvíli se dveře otevřely a v nich stál právě Namjoon.

„Jine? Co bys řekl, kdybychom tu zůstali. Jakože na pořád?" zeptal se a já se ušklíbl a stáhl si Hobiho k sobě. „Že je to blbost. Moje a tvoje práce, plus Hobi by nebyl v kontaktu se svými rodiči a my taky ne." řekl jsem okamžitě a prohrábl jsem Hoseokovi vlasy, zatímco on se jen jemně usmál.

„Dobře, tak kdybych řekl, že tu s Yoongim zůstaneme? S prací bych to vyřešil." řekl to trochu jinak a já protočil očima. „Ne, Joone. Nenechám tě tu s ním samotného." řekl jsem s jistotou a věnoval jsem pozornost Hoseokovi.

„Je ti zima? Máš husí kůži." zamumlal jsem a Hobiho ouška se pro tentokrát zvedla. „Trochu." zamumlal a já šel do skříně pro jeho oblíbenou mikinu. A jelikož byla až spíše ke spodu, pár mikin jsem rozházel.

„Jine, no tak nejsem malý a s Yoongim to tu nezboříme." usmál se a já přetáhl šedivou mikinu přes Hoseoka. „Ne, Namjoone. On neví, jak se ty dokážeš přepracovat. On nebude vědět, co dělat až se složíš." zavrčel jsem a vytáhl pomuchlané mikiny, abych je znovu složil.

Položil jsem je na postel a jednu začal skládat. „No tak Jinnie-" „Dost Joone! Ne je kurva ne! Chci tě mít blízko u sebe, nenechám tě bydlet dvanáct hodin daleko doprdele! Na dálku ti tvou prdel nezachráním, až se složíš! A taky by ti mohlo dojít, že i já tě potřebuju, ty idiote!" zařval jsem na něj a hodil po něm mikinu.

Joon na mě jen překvapeně zíral a Hoseok se ode mě odtáhl pryč a sklopil ouška. Nemusel hlasité věci a křičící lidi. Přesněji nesnášel, když jsem já křičel...

„Promiň, nepřemýšlel jsem." zamumlal Joon a chtěl odejít. „Joonie.." zamumlal jsem a chytl ho za ruku. „Ne to já promiň. Neměl jsem to říct. Jen mám strach, jasné? Ale teď prosím jdi, jsem unavený." zamumlal jsem a on přikývl. „Promluvíme si pak." řekl znepokojeně a vtiskl mi polibek do vlasů, než zmizel z pokoje.

„Kurva." zamumlal jsem naštvaně a Hoseok skočil na postel a zavrtal si hlavu do polštáře. „Promiň, že jsem řval." omluvil jsem se a Hoseok jen zavrtěl hlavou. „Hej zlato." přišel jsem k němu a pohladil ho po zádech.

„Už víš, co s Joonem?" řekl naštvaně a já se smutně usmál. „Už jsem ti to vysvětloval je jako-" „Jako bratr. Jo jasně. Když si s Kookem tak si mě alespoň všímáš, když si s ním jsem ti jedno." řekl znechuceně a chtěl jít pryč, ale já ho nenechal.

„No tak Hobi miluju jen tebe." stáhl jsem si ho na sebe a pevně ho objal. „Joon je Joon a mám o něj strach. Nenuť mě si vybírat mezi tebou a ním. Nedokážu to, ale nikoho nemiluju tak jako tebe." zašeptal jsem a políbil ho na tvář. „Nikdo se mnou nedělá, co ty a já s nikým jiným nechci dělat to, co s tebou. Miluju tě Hoseoku." otočil jsem si ho čelem k sobě a Hobi mě hned políbil.