I will protect you

10.Kapitola

Dobře po pěti dnech jsem to začal lehce nezvládat. Vím, že kluci nejsou malé děti, ale pořád jsem je musel někam tahat, aby nebyli zavření u nás v bytě. Vozit je do školy a ze školy, když každý končili v jinou dobu. Do toho chodit do práce a mazlit se s Yoongim aby si nepřipadal odstrčený, bylo na mě trochu moc.

Jediná pozitivní věc na tom bylo to, že Yoongi opravdu dobře vařil, takže jsem se nemusil přibližovat těm děsivým věcem v kuchyni. Když jsem se v pátek vrátil okolo desáté večer, byl jsem opravdu unavený.

Kluci však čuměli na televizi a Yoongi na mě skočil hned, jak jsem vešel do dveří. „Yoongi..." zamumlal jsem a objal ho. „Jedli jste?" zeptal jsem se a kluci přikývli. „Neboj Yoongi nám dal najíst." usmál se Tae a já Yoongiho vděčně pohladil po vlasech.

„Nechci vám rušit zábavu, ale měli byste jít spát." usmál jsem se vyčerpaně na kluky a Tae se usmál na Kooka. „Chceš spát u mě?" zeptal se a Kookie zavrtěl hlavou. „Už je to opravdu dobrý." usmál se a šel si pro peřinu a polštář, kterou měl u Taeho.

Jungkook některé noci spal u Taeho a některé v obýváku. Jen podle toho, jak se cítil. Já i Tae jsme to naprosto respektovali a jen jsme chtěli, aby se tu měl pohodlně.

„Ve škole všechno dobrý?" zeptal jsem se Taeho a on přikývl. „Jo a s Kookem mám pár hodin. Věděl jsi, že je opravdu génius na matiku? Vše, co počítá, vypadá, jako by počítal jedna plus jedna." usmál se Tae a Kook zrudl. „Hodně mi s matikou pomohl." řekl vděčně a já se podíval na Kooka. „Díky, že mu pomáháš. Můj bratr je na něco prostě idiot." ušklíbl jsem se a Tae se na mě dotčeně podíval. I když jeho oči naznačovaly, že ví, že jsem to nemyslel vážně.

„Vlastně Taehyung je docela chytrý. Jen ho to spíš nebaví, nikdy jsem neviděl nikoho tak lehce pochopit, co říkám. Ale neměl bych se divit je to tvůj bratr. Jin říkal, že ty jsi byl opravdu dobrý ve škole." usmál se na mě a na Taeho a Taehyungovi tváře začaly lehce rudnout. Rozhodně nebyl zvyklý, aby ho někdo chválil.

„Dobrou." řekl nakonec Taehyung a my ostatní mu taky řekli své dobrou. Vzal jsem to rychle přes koupelnu a dal si osvěžující sprchu. Když jsem přišel do pokoje Yoongi seděl na posteli v trenkách a mém tričku a čekal na mě. „Yoongi?" promluvil jsem a on se na mě podíval jako na obrázek.

„Jsi hodně unavený Joonie?" zeptal se a já zavrtěl hlavou. Poté sprše už to nebylo tak hrozné a fakt, že když jsem v práci, tu kluci mají Yoongiho mě značně uklidňuje. „Děkuju, že mi pomáháš." usmál jsem se na něj a on ke mně natáhl. „Chyběl jsi mi." zamumlal Yoongi, když jsem ho začal objímat a co nejvíce se na mě nalepil.

„Byl jsem pryč jen pár-" „Ne to nemyslím... Chybělo mi tvé objetí, když jsme sami." zamumlal a já sledoval, jak jeho tváře rudnou. Moc, moc roztomilý a dokonalý.

Pořádně jsem se posadil na posteli a posadil si Yoongiho na klín. Pomalu jsem si ho přitáhl do polibku. Yoongi mi ho hned začal oplácet a jeho ruce mě objali kolem krku. „Joonie? Pomoc mi. Bolí to." zašeptal mi po chvíli Yoongi do rtů a položil si mou ruku na své přirození, které bylo zatím v trenkách, ale neskutečně tvrdé.

„Kotě? Na copak jsi myslel?" zeptal jsem se a on začal být ještě rudější. „Na nás?" řekl to spíše jako otázku a já ho začal líbat na čelisti. „Pokračuj." zamumlal jsem mu do kůže a on si dal své ruce na má ramena, zatímco se snažil zadržet steny.

„Na to, jak si mě pořád mazlíš a na to, že když si řeknu o sex, nemáš s tím problém. A na to jak si při sexu pozorný." zasténal, když jsem mu jazýčkem cestoval po krku a po chvíli se přisál. Vytvořil jsem jen malý, skoro nepatrný flíček, zatímco Yoongi zatínal nehty do mých ramen, když se snažil být potichu.