I will protect you

23.Kapitola

Namjoon
„Kdy se chceš vrátit zpátky." řekl Yoongi, když si přes hlavu přetahoval tričko. „S Jinem jsme se rozhodly, že sem pojedeme asi na měsíc." zamumlal jsem a dál jsem pozoroval Yoongiho jak se oblíká. „Co když řeknu, že nechci zpátky? Nemůžeme tu zůstat?" zvedl ke mně pohled a prosíc, se na mě díval.

„Kéž by to šlo, ale práce a tak. Nemůžu tu zůstat ani Jin." usmál jsem se a on posmutněl. „Copak Yoongi?" zeptal jsem se a jemu se začala zrcadlit očka neprolitými slzami. „Co když až se vrátíme, tak tam pořád bude? Co když mě donutí se vrátit k němu?" zeptal se celý rozhozený a já ztuhl.

Jak to, že věděl o něm? Nikdy jsem mu nic neřekl a byl jsem si jistý, že ani kluci. „Jak to víš?" zeptal jsem se překvapeně a on se zasmál a sedl si vedle mě na postel. „Vím, že se chovám jako malé kotě, ale nejsem blbý Joone. Slyšel jsem tebe a Jimina, když ti to řekl. Nespal jsem. Hrál jsem, že nevím, o co jde, aby ses o mě zbytečně nebál. Někdy jsem si říkal, že je to jen sen, ale není. Vím, že není." zašeptal a hlavu si opřel o mé rameno.

„Změnil ses." usmál jsem se a prohrábl mu vlasy. „Jsi víc... prostě jsi jiný." zamumlal jsem a stočil se k němu, abych ho mohl políbit. „Můžeme se jít najíst. Nechci se o tom bavit." řekl najednou Yoongi a já přikývl.

Yoongi se pomalu vydal z našeho pokoje, ale před schody dolů jsem ho zastavil a stáhl k sobě. „Nevrátíme se, pokud to bude pro tebe nebezpečné. Nedovolím, aby se ti cokoliv stalo." řekl jsem s malým úsměvem a lehkým, rychlým polibkem na tvář, než jsme sešli dolů do kuchyně.

Po cestě jsem si všiml, že Tae leží na gauči a na něm Kook, který ho objímal a pomalu usínal. „Dobré odpoledne." zasmál se Jin, který byl i s Hoseokem v kuchyni. „Jsou si den ode dne blíž." zamumlal jsem a Jin přikývl, zatímco se opřel o kuchyňský ostrůvek, který jako by odděloval obývák a kuchyň. Stejně jsme se ale nemuseli bát, že by nás slyšeli, gauč byl na druhé straně obýváku než kuchyň a myslím, že nemusím znovu říkat, jak je to tu velké.

„Vypadáme taky tak, když jsme my dva spolu?" zeptal se Jin, zatímco jeho pohled vedl ke gauči. „Jo." řekl naráz Hoseok s Yoongim a my se na ně překvapeně podívali. „Vypadáme, že spolu něco máme?" řekl jsem překvapeně a Hoseok vyskočil na kuchyňskou linku a pohodlně se usadil.

„Ne, vy dva vypadáte spíš jako manželé." zamumlal Hoseok a sledoval Yoongiho jak něco hledá v lednici a vrtí u toho ocáskem. „Hobi." řekl překvapeně Jin a přišel k němu. Dal mu polibek na tvář a začal ho hladit po ouškách. Hoseokovi uniklo zavrnění a Yoongi se zarazil. „Co to bylo?" řekl překvapeně a Hoseok protočil očima.

„Já myslel, že ty nevrníš. Říkal jsi, že nerad vrníš." řekl Yoongi zkoumavě a znepokojeně a Hoseok sklopil ouška a pohled. „Nevadí mi vrnět, jsem hybrid, jak by mi to mohlo vadit. Jen nevrním často. Víš, že mě vychovávali lidé, prostě jsem si připadal jinak, tak jsem to nedělal rád. Ale Jin má rád, když vrním. Ví tak, že se mi to líbí." vysvětlit to Hoseok a já se nedivil. Je pravda, že díky Yoongiho vrnění vím, že něco nedělám špatně.

„Víš, že jsme vám říkali, že my dva jsme jako bráchové, že?" nadhodil předchozí téma znovu Jin a Hoseok přikývl. „Jo, jen než jsem poznal Namjoona, tak jsem neviděl, že by ses k někomu tak měl. I když si teda pořád byl cítit jako on." řekl nespokojeně Hoseok a já si povzdychl.

„Nejsme pořád s Jinem." bránil jsem nás a Hoseok se na mě nedůvěřivě podíval. „Jsme tu jen dva týdny a už se vám třikrát povedlo usnout na gauči spolu. S tím, že tě Jin ze spaní objímal." zavrčel a já si skousl ret. „Jsme jen zvyklí. Vyrůstali jsme spolu. I s Taem to dělám." bránil jsem nás a Hoseok seskočil z kuchyňské linky.

„Jen aby." zakuňkal a přitáhl si k sobě Jina. Objal ho a zachumlal se k němu. „Neboj je jen tvůj." zasmál jsem se a Yoongi si ke stolu nesl lupínky s mlékem. „Nemám ti spíš zajet pro nějakej dortík?" zeptal jsem se Yoongiho a on se usmál a zavrtěl hlavou. „Můžeme jet potom. Dám si to zítra." řekl a šťastně se pustil do lupínků.

„Chceš něco udělat?" zeptal se mě Jin a já zavrtěl hlavou a sedl si vedle Yoongiho ke stolu. „Nemám hlad." zamumlal jsem a Jin protočil očima. „Až budeš umírat hlady, tak ti to připomenu." zavrčel, a i s Hoseokem si taky sedli ke stolu.

„Nevím, jestli tu budu moct být celý měsíc. Práce a tak." zamumlal potom Jin a já přikývl. „Když tak můžeš vzít Kooka a Taeho sebou do města, alespoň budou doma s rodiči. Za dva týdny to budou dva měsíce, co se s nimi neviděli." pronesl jsem a Jin přikývl. „Myslel jsem na to samé, ale stejně si myslím, že Tae tu bude chtít být s tebou."

„Tae je na tobě až moc závislý." řekl po chvíli Hoseok a já se usmál. „Půl roku mě neviděl a hodně mi to vyčítá." řekl jsem omluvně a Hoseok se ušklíbl. „Jin svého bráchu pořád někam tahá." zasmál se Hoseok a Jin přikývl. „Taky mě už několikrát poslal k šípku, zatímco Taehyung by nejraději dělal vše s Joonem a byl jen s ním." řekl podrážděně.

„Ono ho to přejde." zamumlal jsem lehce smutně a sledoval Yoongiho, jak odnáší prázdnou misku do myčky. „Hobi? Zůstaneš tu raději s klukama ano?" usmál se Jin a Hoseok protočil očima. „Nechci tu být bez tebe, bůh ví, co bych ještě slyšel." zamumlal a Yoongi přišel ke mně a sedl si na mě s rudými tvářemi.

„Pardon." zamumlal a já si opřel čelo o jeho záda. „Horší by bylo, kdyby to slyšeli kluci." zasmál se Jin a já se zakuckal. „Tae už to slyšel." řekl jsem podrážděně a Jin se víc rozesmál.

„Jsi hrozný Joone!" řekl Jin a praštil mě do ramene. „Neděl jako, že jsem tebe nikdy neslyšel, když jsi s někým spal." zavrčel Kook, u kterého jsme nezpozorovali, že přišel dokonce i s Taem.

„Kdy jsi mě slyšel probůh?" řekl překvapeně Jin a Kook pokrčil rameny. „Když jsi ještě bydlel s námi. To jsi byl se svým prvním přítelem a já myslel, že se navzájem vraždíte. No a s Hoseokem, když byl u tebe jak Yoongi, tak TaeTae." protočil Kook očima a Tae se na mě jen usmál.

„Yoongi můžeme mít prosbu?" zeptal se najednou Tae a Yoongi přikývl. „Kook už je v pohodě s mýma dotykama a chceme to zkusit s dalšími. Jin je jeho bratr a Kook je na to taky docela zvyklý a z ostatních jsi to ty, kdo se nejvíc rád tulí." usmál se Tae a Yoongi hned vstal a přišel ke Kookovi.

„Mám tě obejmout nebo...?" zeptal se Yoongi a Tae se naklonil ke Kookovi a něco mu pošeptal do ucha. Kook přikývl a vzal za ruku Yoongiho. „Dobré ne? Vše v pořádku?" ujišťoval se Tae a Kook přikývl. „Říkal jsem, že vzít někoho za ruku už bude dobré. Kolikrát si ani neuvědomuješ, když tě držím za ruku." usmál se Tae a Kookie přikývl. Udělal malý krůček k Yoongimu, pustil jeho ruku a objal ho.

Opatrně a přesto vřele. Yoongi mu objetí oplatil a spokojeně začal vrnět. Viděl jsem, jak Kookovi tváře rudnou a po chvíli se odtáhl. „Dobré Kookie?" zajímal se hned Jin a Kook přikývl. „Myslím, že jo. Nevím, proč jsem předtím tak šílel." Kook si začal kousat ret a Jin se usmál.

„Pojď k bráškovi." řekl Jin a Kook si na něj sedl, zatímco ho Jin začal objímat zezadu. „Netušil jsem, že Tae opravdu tohle dokáže." zamumlal jsem a Tae se na mě usmál. „Říkal jsem, že tvůj bratr je génius. Mohl by to na rozdíl od tebe využít, a ne se jen starat o muziku. Mohl jsi být doktor nebo cokoliv bys chtěl." zamumlal podrážděně Jin. Vždy mu vadilo, že svůj mozek nepoužívám.

„Jsem spokojený a takhle mi Yoongi může pomáhat. Je v tom dobrý, že kotě." podíval jsem se na Yoongiho a jeho ouška se nadzvedla a on se rozzářil. „Rád ti pomáhám." řekl šťastně a já vyplázl jazyk na Jina. „Jak dospělé." zavrčel a já jen pokrčil rameny.

„Myslím, že Kook bude opravdu v pořádku. Jen si na dotyky musí zvyknout. Myslím, že časem si ani neuvědomí, když se ho někdo cizí dotkne." řekl s úsměvem Tae a Kookie se na něj smutně podíval. Kook něco tajil. Nevím, jestli nám všem, ale Taehyungovi určitě.

xxxx

Tak další díl je tu xD Co se stane dále?

Jinak moc děkuji za vaší podporu :3 Jste naprosto boží :3