I will protect you

16.Kapitola

Yoongi
Uslyšel jsem hlasy z obýváku a vylezl z pokoje v nadějí, že se Tae vrátil i s Joonem. Pro mé zklamání si Tae přivedl jen Jungkooka. „Ahoj." zamumlal jsem a oba mi pozdrav oplatili s úsměvem.

„Nevíš, kdy se Joon vrátí?" zamumlal jsem a podíval se na Taehyunga. Tae se jen usmál a přišel ke mně. „Neboj, brzo bude doma." řekl, zatímco mi prohrabával vlasy a lehce zavadil o ouška. Chtě nechtě jsem zavrněl a Tae se zasmál. „Chceš se mazlit viď?" řekl, když viděl, jak moc se mi líbí jeho ruka v mých vlasech. Přikývl jsem a doufal, že moje tváře nejsou zarudlé od studu.

„Chcete něco k jídlu?" zeptal jsem se a oba zavrtěli hlavou. „Kookie mi slíbil pomoct s učením, nevadí, když budeme v obýváku?" zeptal se mě a já rychle zavrtěl hlavou. Proč by mi to mělo vadit, když je to Joonův byt a on je jeho bratr. Má tu větší práva než já... ne že je bych tu měl mít nějaká práva.

Došel jsem si do kuchyně pro něco na zub. Nakonec jsem si tam ulovil pár plátků šunky a chtěl zase zalézt do pokoje, abych je tu nijak neobtěžoval, ale Tae mě chytl za zápěstí a já se na něj překvapeně podíval.

V druhé ruce držel mobil, který měl u ucha. „Vydrž Jimine... Yoongi nevadí, když se tu staví ještě jeden kamarád, má moji hru a chce mi ji vrátit." zeptal se mě Tae a já vyvalil oči.

„P-proč se ptáš mě?" řekl jsem lehce vyděšený touhle situací a Tae se zasmál. „Jsi Namjoonův přítel a k tomu mě máš hlídat, když tu Joon není. A neudělám něco, co mi ty nebo Joon nedovolíte." usmál se na mě upřímně a já cítil, jak se můj ocásek šťastně pohybuje. Byl jsem opravdu tak důležitý? Byl jsem opravdu někdo, kdo může podobné věci povolit.

„No... myslím, že to nebude vadit. Když nic neprovedete." usmál jsem se na Taeho a on se na mě děkovně podíval a pustil mou packu. Zalezl jsem si do pokoje a začal si vychutnávat kuřecí šunku.

Jimin? Proč mi to jméno je povědomé? Možná jsem ho slyšel už dříve od Taeho nebo Joona... I když mi něco říkalo, že bych si to jméno přeci jen měl pamatovat.

Moc dlouho jsem se tím nezabýval a radši se soustředil na vychutnávání šunky. Musím Joona poprosit, aby jí koupil víc... byla až moc dobrá...

Když jsem šunku dopapal a pořádně si jazýčkem očistil prstíky od té mňamky, začal jsem se převalovat na posteli.

Chtěl jsem Joona... Potřeboval jsem Joona... Potřeboval jsem jeho velké a teplé ruce na svém těle. Jeho teplý dech na mé kůži a jeho polibky na rtech nebo na mém krčku. Věděl jsem, že dnes nebo zítra budu potřebovat zase více péče, ale tentokrát se mi to zdálo až moc silné. Až moc jsem někoho potřeboval.

Vím, že Joon nechce, aby si mě jeho bratr mazlil, ale začal jsem opravdu potřebovat nějaký dotyk. Potřeboval jsem podrbat na ouškách. A chtěl jsem pusinku. Nemuselo to být jako od Joona. Stačí jako od Hobiho. Jen malá pusinka na nosík, čelo nebo tvář. Opravdu jen malá.

Když Joonovi vysvětlím, jak se cítím, odpustí mi, že si mě bude Tae mazlit. Bude si mě Tae vůbec chtít mazlit, když tu má Kooka, který si pomalu začíná navykat jeho dotykům? A ještě do toho má přijít další osoba... Asi by mě odmítl...

Znova jsem se otočil na posteli a zasténal, opravdu jsem potřeboval nějakou pozornost. Slyšel jsem za dveřmi další hlas a rozhodl se o to Taeho požádat. Opravdu mi bude stačit jen chvilička mazlení. Jen chvilička, ale alespoň nějaký dotyk jsem potřeboval cítit.

Vstal jsem a rozešel jsem do obýváků, a když jsem otevřel dveře, uviděl jsem kluka o něco menšího, než je Tae, který ho přátelsky objímá. Do nosu mě praštila zvláštní vůně, kterou jsem dlouho necítil.

Moje srdce vynechalo úder možná dva. Přestal jsem cítit nohy a nedostávalo se mi dechu. Jak? Jak se to jen mohlo stát? Jak jsem to jen mohl dovolit?

„Jimine, tohle je přítel-" Tae mě nejspíše chtěl představit, ale ten kluk ho nikdy nenechal doříct větu. „Yoongi!" řekl překvapeně a já to nevydržel. Ví, kdo jsem. A řekne to jemu.

Horké a bolestné slzy zakalily můj zrak a já cítil, jak se mi podlomila kolena. „Yoongi!" vykřikl Tae a v tu ránu se kolem mě obtočily jeho ruce a ptal se mě, jestli jsem v pořádku.

Sklopil jsem pohled k zemi. Nedokázal jsem se na něj dívat. Tolik se změnil, tolik vyrostl... Proto mi jeho jméno bylo povědomé... Jimin...

„Kookie volej Joonovi." rozkázal Tae, ale prostorem se znovu ozval Jiminův hlas. „Zavolám mu já... Je to moje chyba." zamumlal a já se přitulil k Taemu. „Prosím, nechej mě tady. Nechci pryč." zamumlal jsem a on mě víc zmáčkl.

„O čem to mluvíš Yoongi. Nikam nepůjdeš. Joon bude za chvíli tady." zamumlal mi tiše do ouška a já stále silně tiskl víčka k sobě. Přestal jsem věnovat pozornost tomu, co se dělo v místnosti a soustředil se jen na Taeho pevné objetí.

Nevěděl jsem, jak dlouho mě k sobě tiskl. Jak dlouho jsem mu smáčel oblečení slzami, ale povědomí nechtěný pach se vytratil. Což mě lehce uklidnilo, i když ne natolik, abych se zmohl, byť jen otevřít oči či pohnout ocáskem, který byl stočený okolo mě a Taeho.

Ucítil jsem Joonovu vůni a následně pak další ruce na mém těle. A pak jsem byl ve vzduchu, ale u člověka, kterému věřím. A vím, že mě ochrání. „Joonie." rozbrečel jsem se ještě více, tedy pokud to vůbec šlo... Nevěděl jsem, co dělat a co si počít.

Doufal jsem, že se moje minulost ke mně nikdy nevrátí...

Ale právě se vrátila a co hůř, nechávala mě v nejistotě...

xxxxx

Co přesně se Yoongimu odehrává v hlavě? Jak se Namjoon zachová? A jak se Jimin a Yoongi vlastně znají?