That Boy From Neverland

10.

"Bez tebe je nám líp, sbohem tati" otočil jsem se a odešel s Wendy na zádech do džungle hledat Emmu a ostatní

Když už jsme.. nebo jen já ušel řádný kus cesty tak jsem si řekl že bych si mohl odpočinout, Wendy jsem položil na zem a já si sedl na kmen stromu co tu ležel. Byl tu totiž nějaký tábor..

"Emma" usmál jsem se

"Málem už jsi jí našel" ozval se za mnou Panův hlas, rychle jsem se otočil k němu 

"Dost si mě zklamal, to jsem tě nic nenaučil? nikdy nelez někam odkud nemáš kam utýct" ukázal na mě prstem 

"Příště na to budu myslet" odpovím mu

"Žádný příště už nebude, ale nevyčítej si to.. tvůj otec tě tady možná chránil.. ale kdo by ochránil Wendy před ním?" řekl tak vážně. Koukl jsem se na Wendy, Felix jí bral zrovna na záda jako já před tím

"Svou dceru odvedu za jakou koliv cenu" přiblížil jsem se k němu

"Ty... to nechápeš" zamračil se na mě a prohlídl si mě "o to tu nejde, měl jsi jí ty, ted zase já" ukázal na mě a pak na sebe "to je hra" uchechtl se "né chlapče.. jde o to že ze země nezemě není uniku" díval se na mě tak vážně "bez mého svolení se od sud nikdo nedostane" 

"Mě se to povedlo" usmál jsem se pyšně 

"Ano? Podívej kde seš ted.. jakoby si neodešel" 

"Takže ty si mě nechal jít?" zeptal jsem se ho

"Všichni jsou tam kde chci já" usmál se, najednou se podíval na Wendy, začala se hýbat a něco mumlat. Usmál se nad tím ale já se zamračil 

"Přemýšlej o tom" otočil se naposledy na mě "vy víte co s ním" chytli mě za obě ruce 

"Né! Wendy!" mlátil jsem sebou 

"Á.. neboj se.. bude v pořádku"

"Já žiju!" řval jsem

"Dnes rozjedeme novou hru, a ta se ted trochu změní" a odešel pryč 

Pak jsem jen cítil jak mě někdo pořádně praštil do hlavy.