Nevím jesi jsem se rozhodla dobře nebo špatně.. ale doufejme v to první. Uběhl od toho už týden a všichni spolu vycházíme velmi dobře, našla jsem si tu i hodně přátel mezi ztracenými chlapci, jako například Harry.. považovala bych ho jako asi nejlepšího kamaráda, svěřuji se mu se vším. A co Peter? pořád je celkem krutý ale někdy dokáže být taky velmi milý chlapec. Pořád bydlím v tom domečku v jeskyni.
"Ahoj Wendy!" pozdravil mě Michael štastně když přišli z nějakého lovu.
"Ahoj" usmála jsem se a zvedla jsem se z kmene na kterém jsem seděla. "Udělala jsem ti tvůj oblíbený čaj" podala jsem mu čaj v dřevěném hrnečku.
"Páni.. děkuji Wendy!" poděkoval mi a vzal si ho do své ruky, odešel pryč za ostatními a začali dělat zase svou práci. Najednou jsem viděla jak z poza stromů vychází i samotný Peter Pan. Pousmála jsem se na něj ale on mi usměv vůbec neobětoval a šel za ostatními chlapci. Pokrčila jsem nechápavě ramena a dívala se na něj. Něco jim nejspíš vysvětlovat a pak přešel ke mě.
"Blbí den?" drkla jsem do něj a on se zasmál.
"Dalo by se říct" opřel se o své kolena když si sedl vedle mě na kmen stromu.
"Vyrobila jsem další zbraně a šípy" ukázala jsem na hromádku vedle mě. Jen kývl a začal se koukat před sebe.
"Děje se něco?" zeptala jsem se starostlivě.
"Nejsem malé dítě Wendy, a nic se neděje.. jen jsem se zamyslel" zasmál se a šel za Felixem, jeho dobrým kamarádem jak už jsem zjistila.
Povzdechla jsem si a řekla si že půjdu do mého domku.
Když jsem byla uvnitř mého domku tak jsem si řekla že se i převléknu. Vzala jsem si zelené šaty a bílé balerínky. Asi se budete divit kde jsem sakra vzala oblečení ale Peter mi sem nějaké dal.. nevím odkud..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vím že balerínky a šaty tady nejsou uplně dobrý nápad na chůzi a tak podobně..
Vyšla jsem z domku a zase šla do tábora, všichni seděli u ohně a povídali si. Byla už celkem tma, sluníčko už bylo za skalami.
Když si mě všiml Michael tak mi zamával a všichni se tak na mě otočili, nemám moc ráda pozornost ale tady se jí nevyhnu snad nikdy. Peter mezi nimi seděl též a tak jsem si řekla že si sednu vedle něho,uvolnili mi místo a já si sedla na kmen stromu. "Sluší ti to" zašeptal mi do ucha Peter. Pousmála jsem se na něj a poděkovala.
"Tak.. ještě jsme nestihli oslavit příchod naší nové jediné ztracené dívky ! tak to tady rozjedeme ne?!" zařval Pan a všichni začali křičet že souhlasí. Zasmála jsem se tomu a všichni začali tančit kolem ohně jako to dělají skoro pořád, Pan k tomu hrál na svou flétnu a usmíval se. Začala jsem tedy taky poskakovat kolem ohně a začala si to tu naplno užívat, a smát se na plné kolo. Je to přeci jen moje oslava.
