That Boy From Neverland

23.

'Wendy'

Omylem jsem si odkopla peřinu a tak jsem si jí zase přitáhla k sobě... tak počkat... co? Prudce jsem otevřela oči a sedla si, ležela jsem v nějaké posteli.. která byla velmi pohodlná. Snažila jsem si vzpomenout co se stalo a chvilku mi to trvalo... takže.. Lod, Peter, zpátečka sem do země nezemě. Jsem zpátky v zemi nezemi.. najednou se někdo opřel o postel kde jsem ležela, lekla jsem se a vzhlédla k tak moc mě známé tváře.

"Trvalo ti celkem dlouho než si se probudila.." ušklíbl se a koukal na mě, prohlížel si mě.. bylo mi to celkem nepříjemné.

"No.. třeba bych sem šla dobrovolně a ty by si mě nemusel omráčit" pokrčila jsem rameny.

"Moc dobře víš že by to tak nebylo" ukázal na mě a pořád mu pohrával na tváři ten ušklebek který ho snad nikdy neomrzí. Zvedla jsem se z postele a porozhlédla se po pokoji ve kterém jsem se nacházela. Pořád jsem cítila Panův pohled na mě a tak jsem se na něj otočila a nervozně se pousmála.

"Bude to ted tvůj domeček, postavili jsme ho pro tebe" ukázal rukami na celou místnost v které se nacházíme.

"Je to pěkné" kývla jsem "Půjdu ven" ukázala jsem na východ a on jen kývl.

Vyšla jsem ven a oslepili mě sluneční paprsky. Kousek od mého domku byl jeho tábor a tak jsem se vydala tam.

"Líbí se ti domeček Wendy?" zeptal se mě nějaký kluk, byl tu uplně nejmladší, mohlo mu být tak 10.. Ostatním 15-17 

"Ano.. je moc krásný" usmála jsem se na něj a pohladila ho po hlavě "jak se jmenuješ?"

"Michael" usmál se a a koukl se za mě, usměv mu zmizel a rychle odešel pryč. Měla jsem nechápající pohled a otočila jsem se za mě. Leknutím jsem nadskočila, hodně blízko za mnou byl Peter.

"Vyděsil si mě.."

"To byl učel" zasmál se a obešel mě. Šel si sednout za ostatními ztracenými chlapci, asi něco vymýšlejí a tak jsem si řekla že je nebudu rušit a půjdu se někam projít. 

Chodila jsem si jen tak v džungli když najednou jsem zakopla o nějaký kámen na zemi a čekala bolestiví dopad a tak jsem zavřela oční víčka a čekala na tu bolest. Cítila jsem na sobě nějaké ruce a moc známou vůni, co tu zase dělá? Otevřela jsem oči a setkala se s těmi jeho smaragdy které na mě koukali.

"Měla by sis dávat větší pozor ptáčku" zasmál se a já se narovnala "chci tě něco naučit, ukázat.. ale nevím jesi jsi na to připravená.. nic moc pro dámičku" ušklíbl se a opřel se o strom vedle něho po pravé straně.

"Určitě bych to zvládla" dala jsem si ruce v bok a on se mi zasmál

"Uvidíme.."