That Boy From Neverland

37.

'Peter'

Šel jsem za ostatními chlapci a říct jim všechno co se stalo za poslední dny. Třeba to že přijela samotná zachránkyně a její spolek, nebo to že mi unesli mou Wendy. Už několikrát jsem říkal že je Wendy moje.. 

"Co bude ted? určitě se pro ní vrátí.. a ochranné kouzlo někdo zlomil" zeptal se jeden ze ztracených chlapců.

"Přemístíme se" koukal jsem se do země a hluboce přemýšlel "musíme zajistit to aby Wendy nikdy nedostali.. každý den bude mít někdo hlídku"  vydechl jsem a zvedl pohled k ostatním. Měli ze mě respekt. "A ted se pustte zase do činnosti kterou jste dělali" jen kývli a začali pomalu odcházet na svá místa.

Já se otočil zase za sebe a koukl se na Wendy. Seděla u ohně a v rukou držela hrneček s čajem. Pousmál jsem se a odešel za Marcusem.

"Tak co? stačilo ti to?" uchechtl jsem se. Byl shrbenej v rohu té klece.

"Pustíš.. pustíš mě?" 

Ušklíbl jsem se a odemkl klec "tohle není všechno Marcusi" zašeptal jsem mu do ucha nenávistně. Jen vystrašeně kývl a utíkal rychle do tábora. A já si řekl že se projdu k mé jabloni.. chodím tam když chci být sám nebo když chci přemýšlet.

'Wendy'

Seděla jsem u ohně když najednou někdo zadýchaně přiběhl do tábora. Marcus. Co tu dělá?

"Marcusi!" usmála jsem se a běžela k němu.

"Pustil mě.." vydechl a objal mě.

"To je skvělé.." zamumlala jsem "ale jak to?" odtáhla jsem se od něj.

"Nevím.. ale řekl že to ještě není všechno" vypadal štastně ale i vystrašeně.

"Neboj.. bude to dobrý" pohladila jsem ho po zádech.

"Jdu se pořádně najíst.." zasmál se a odešel, ještě se před tím se všemi přivítal. Jsem tak štastná že ho Peter pustil. Ale jak to? a proč? řekla jsem si že bych mohla jít za Peterem.. jenom vědět kde je.

"Ahoj.. nevíte kde je Peter?" zeptala jsem se nějakých chlapců.

"Hodně chodívá k jabloni" usmál se na mě jeden kluk a já mu ještě poděkovala a šla rychlím krokem k té jabloni kde jsem jednou ležela.

Byl opřený o jablon a koukal před sebe. Byl ke mě otočený zády.

Dala jsem mu ruce na oči "kdo je?" zasmála jsem se a čekala na odpověd.

"Myslím že znám jen jednu ztracenou dívku v mém táboře.." usmál se a moje ruce dal pryč z jeho očí a otočil se na mě. "Jak si mě našla?" házel si s jablkem v jeho rukou.

"Byla jsem tu už jednou.. ležela jsem pod stromem a přemýšlela.. je to tu hezké, tak klidné" 

Jen kývl a hodil mi jablko které jsem jen taktak chytla. Bylo celé červené..

"Pro tebe"