That Boy From Neverland

24.

'Pan'

Mám pro ní ukol.. pro ní dost těžký.. pro mě je to hračka ale pro ní to bude zdrcující, nebude to chtít udělat, to se vsadím 

"Pod zamnou" řekl jsem a pobídl rukou at jde zamnou. Šel jsem s ní do jedné jeskyně kde byli všichni.. ztracené chlapce myslím. 

"Co tu budeme dělat?" zeptala se zvědavě 

"Uvidíš" a šel k jednomu klukovi který byl svázaný, rozvázal jsem ho a a zvedl ze země. Postavil jsem ho před Wendy "zabiješ ho" ostře jsem jí přikázal.

"C-co? to tedy neudělám!" vyděšeně řekla a chtěla jít pryč ale ztracení chlapci jí vlezli do cesty.

Ten kluk kterého jsem držel byl taky hodně vyděšený, byl to náš nepřítel a ted bude pykat.

"Zabiješ ho ty nebo já Wendy!" tenhle ukol jsem vybral protože jsem chtěl aby se k nám přidala. Aby se stala jednou z nás, aby byla jako já.

Vyděšeně se ke mě přesunula a já jí dal do ruky dýku.

"Strč mu tu dýku hodně hluboko Wendy! at trpí! je to nepřítel!" každý v jeskyni začal řvát - "zabít, zabít" Pořád dokola, ušklíbl jsem se a čekal. Wendy začali téct slzy a pořádně stiskla dýku v ruce. Dala jí výš jakože se chystá ho už konečně popravit. "Prosím" začal prosit ten kluk, ale já ho umlčel kouzlem a pobídl Wendy at už to udělá. Zavřela oči a rychle mu tu dýku dala do hrudě. Ještě víc jsem se ušklíbl a toho kluka.. už mrtvého pustil na zem. Wendy tekly vodopády slz, musela to udělat.. stejně bych to jinak udělal já.

"Já.. já jsem zabila člověka.." spadla na kolena a hystericky brečela. Díval jsem se na ní a toho kluka nechal zmizet kouzlem pryč.

"Zvládla si to Wendy.. patříš mezi nás" postavil jsem jí normálně

"Ne-nepatřím"

"Ale ano ptáčku.. kdyby si ho nechtěla zabít tak by jsi řekla že to prostě neuděláš a vzpouzela by ses tady! ty seš jedna z nás!" vykřikl už jsem trošku, koukla se na mě utrápeně a odešla pryč z jeskyně, povzdechl jsem si a šel za ní.

"Počkej Wendy!"