That Boy From Neverland

3.

'Pan'

Zaplavil mě tak moc známí pocit a ten je že někdo přijel na můj ostrov, měl jsem ho už dávno, už včera. Wendy jsme dali do klece, použil jsem na ní kouzlo a ano omdlela, spí už 2 dny. Myslím že si pro ní Hook, Emma, Regina, Neal, Sněhurka a Krason přijeli.. teda nemyslím já to vím. Přemístil jsem se kouzlem k Emmě.

'Emma'

Vzbudila jsem se na pláč dětí "hej pss" chtěla jsem vzbudit ostatní ale nepodařilo se to, spali jak pařez. Šla jsem se kouknout odkud to může být. "Proč oni ten pláč neslyší?" uslyšela jsem hlas za sebou a rychle se otočila.

'Pan'

"Proč oni ten pláč neslyší ?" objevil jsem se u ní opřenej o strom, vytáhla mačetu a namířila jí na mě "ty seš Emma co?"  zeptal jsem se i když jsem to moc dobře věděl. "Ty seš kdo?" zeptá se mě "Oh.. zapomněl jsem se představit, jsem Petr" usmál jsem se "Petr Pan" dořekl jsem a ušklíbl se. Hned mi dala mačetu ke krku a přitiskla mě ke stromu. "Kde je Wendy?" zeptá se mě "máš v sobě ohen, ten já mám rád" ušklíbl jsem se "kde je moje dcera?" ignorovala mě "stále žije jestli tě trápí tohle" odpověděl jsem jí na otázku "proč si jí unesl ?" jak dlouho se bude ještě ptát ? "vlastně.. jí unesl můj stín ale.." uchechtl jsem se a pokračoval dál "je to zvláštní holka Emmo" řekl jsem otráveně už z jejího vyptávání "já vím, to není odpověd, co s ní máš v úmyslu ?" dívala se mi do očí naštvaně "chtěl jsem vědět s kým mám tu čest. Zachránkyně, musím říct že zklamanej nejsem" ušklíbl jsem se "co řekneš dál? že už Wendy nikdy neuvidím ?" zvedne obočí "ne, já ti jí pomůžu hledat" zamračil jsem se a díval se jí upřeně do očí "dám ti k tomu mapu" když jsem to dopověděl tak ustoupila ale pořád na mě mířila mačetou, vyndal jsem mapu z mého oblečení "a ta tě zavede přímo k tvé dceři" "pokud je tohle nějaká past" řekla nejistě a naštvaně zárověn, uchechtl jsem se "možná nejsem ten nejzdvořilejší kluk na ostrově, ale svoje sliby vždycky plním, na tomhle pergamenu je cesta k Wendy" dopověděl jsem "proč mi jí chceš dát?" zase jsem se uchechtl "nejde to zda ho najdeš, ale jak ho najdeš" a Emma dala stranou mačetu a vzala mi mapu z ruky, rozložila jí a podívala se na mě zamračeně "nic tu není" "tu mapu uvidíš až si konečně přiznáš čím seš" řekl jsem sebevědomě, když se znova podívala na mapu tak jsem se zase přenesl do mého tábora.

"Hra může začít" ušklíbl jsem se