That Boy From Neverland

54.

'Wendy'

Odemkla jsem dveře a vstoupila do domu.

Všichni seděli v kuchyni a o něčem diskutovali.

"Oh Wendy.. ty už jsi doma? uplně jsem zapomněla na to že jsem tě měla vyzvednout.. nestalo se ti nic?" přišla ke mě mamka a přitáhla si mě do objetí. Objetí jsem jí ale nevrátila a jen zamyšleně koukala před sebe.

"Co by se mi mělo stát?" odtáhla jsem se od ní. Vážně mě to hodně zajímalo.. děje se snad něco ve Storybrook? je pravda že od té doby co tu je Peter se chovají divně. "Je tohle všechno kuli Peterovi?" 

Mamka na mě koukala překvapeně a nervozně odpověděla "Pan je nebezpečný" šeptla.

Pokud si pamatuji dobře tak Pan je Peterovo příjmení.. asi?

"Nebezpečný? dnes mi řekl něco co jsem nepobrala.." byla jsem naštvaná ale taky i zklamaná.. co když mi něco tají? moje rodina, přátelé..

"Ty si ho potkala?!" vyjekla vystrašeně.

"Jo.. chtěl mě doprovodit domů.. čekal na mě před školou" sklopila jsem hlavu a hrála si s prsty na ruce.

"Nebudeš s ním mluvit, nijak komunikovat.. je ti to jasné Wendy?!" ukázala na mě prstem a držela mě jednou rukou za rameno.

"A proč?! pokud vím tak nic neudělal ne?! nebo mi snad něco tajíte?!" zeptala jsem se naštvaně a při tom mi už tekli proudy slz.

Mamka chtěla něco říct ale já utekla do svého pokoje a zamkla se tam.

Skočila jsem na postel a začala brečet do polštáře jako je to v těch zamilovaných filmech.

Když už jsem se aspon trošku uklidnila tak jsem si řekla že půjdu hledat Petera. On mi to třeba všechno vysvětlí. 

Přeci říkal něco takového ne? třeba jsem vážně na něco zapomněla.. ale jak? a proč?

Vzala jsem si klíče od domu a mobil. 

Došla jsem k hlavním dvěřím a chtěla je otevřít když v tom mě zastavil hlas mamky.

"Kam jdeš Wendy?" nervozně se zeptala.

"Jen se projít.." vydechla jsem a otočila se na ní. Jen kývla a to bylo znamení že můžu jít.

No jo.. ale kam ted?