That Boy From Neverland

52.

'Peter'

Jsem ve Storybrook.

Jdu si pro to co je moje.

Pamatujete na to jak mi Hook a ostatní mamlasové nabídli dohodu?

Tu dohodu že si vezmou Wendy na rok a pak si jí na vždy vezmu já?

Myslím.. že jsem to hezky zahrál.

Tu dohodu jsem splnil.. i když o tom nikdo nevěděl.. ale co? aspon si ten rok hezky užili no ne?

Řeknu vám... nebyl jsem tu sakra dlouho.

Řekl jsem si že půjdu do tady tak známé kavárny Grenny. Hodně často tam chodí Emma a její spolek. Tak by tam mohli být i ted. S Wendy. Mojí Wendy.

Otevřel jsem dveře a nad dveřmi cinkl zvonek na upozornění že někdo přišel.

A nemýlil jsem se.. jsou tu. Všichni po hromadě.

Každý se na mě otočil a nemohli nabrat dech. Ušklíbl jsem se a namířil si to ke stolu kde seděli.

"Můžu si přisednout?" zvedl jsem pobaveně jedno obočí a oni jen kývli. Přitáhl jsem si židli od jednoho malého stolku k nim. "Dlouho jsme se neviděli" dal jsem si ruce na stůl a spojil je prsty.

"Kdo je to ?" zeptala se mě tak moc známá osoba u stolu. Modré oči, blondaté vlnité vlasy, plné rty. Přesně jak si jí pamatuji. Já nikdy nezapomínám..

Byl jsem zaskočení že jsi mě nepamatuje.. někdo jí musel dát lektvar na zapomnění. Regina.. určitě ona, kdo jiný že?

"Jsem Peter... Peter Pan" usmál jsem se a podal jí ruku. Můžeme si zahrát ne?

"Wendy... Wendy Darlingová" přijala mou ruku. "Někoho mi připomínáš.. jen si nemohu vzpomenout" usmála se.

Ušklíbl jsem se "to není možné, protože tě vidím poprvé" mrkl jsem na ní a ona sklopila hlavu a začala se červenat.. tohle mi chybělo.. vždy když jsem něco udělal tak se začala červenat. Byla tak roztomilá a nevinná zároven.

"A odkud se znáte?" otočila se na Emmu.

"Ehm.. staré časy.. zažili jsme toho spolu spoustu.. bydlel.. bydlel v New Yorku.. hned vedle mě" nervozně odpověděla Emma. Takové velké lži.. to já rád.