Catch Me If You Can

17. Co tady dělá?

99 v kategorii ff! Děkuju mocmoc!
Já mám takovou radost!:3
Takže tady máte ještě jednu❤
Děkuju moc!
Lucc ❤

Honza-
Rozhodnou chůzí vyrazím směrem k místu, kde bydlí.
To přece nemohl?
A proč to udělal?
Můžu za to já?
A další takto podobné otázky mi běhaly hlavou.
Musím tomu přijít na kloub.

Michal-
Chvíli mlčky stojím před už pro mě napořád zamčenými dveřmi a přemýšlím, co dál.
Zajdu do ložnice, ze skříně si vyndám si oblečení a jelikož už začíná být chladno, tak se tepleji obléknu.
Brzy budou Vánoce. A já..je opět budu slavit sám.
Ptáte se asi co rodina?
Nemám. Nebo..ti lidé moje rodina nejsou prostě.
Zatřesu hlavou, abych na všechny zlé myšlenky a vzpomínky zapomněl.

Flashback:
,,Ty jsi.. cože jsi?"
,,Jsem gay mami. Líbí se mi kluci." Vydechnu už asi po milionté, jelikož ona to stále ne a ne pochopit.
Zničehonic vzala sklenici do ruky a hodila s ní mým směrem.
,,Sbal se a vypadni! Ty už nejsi můj syn! Taková ostuda. Jsi jedno veliké zklamání Michale." Zakřičí a z očí jí srší zlost.

Proberu se zpět do reality, obléknu se, vezmu zrcadlovku s plánem udělat někde nějaký timelapse, jelikož se už stmívá a za chvíli se začne město doopravdy ožívat.
Vylezu před barák a ..

Honza-
Minimálně pět minut jen tak stojím před jeho barákem a nejsem ničeho schopný.
Jako kdyby mi moje odvaha řekla čau a prostě odešla.
Dělej! Zazvoň!
Ne! Nezvládnu to.
Je na mě určitě naštvaný.
Tohle nezvládnu.
Jsem srab.
Smutně sklopím hlavu a pomalým krokem zamířím kdoví kam.
Cestou se ještě zastavím a naposledy se podívám na dveře, zakroutím hlavou a odejdu.
Jak moc ho miluju.

Michal-
Vylezu před barák, rozhlédnu se kolem dokola a zcela ztuhnu v moment, když uvidím Honzu.
,,Už vidím, jak by tudy šel. To není možné, už ho fakt vidím všude."
Zasměju se vlastní myšlence a pomalým krokem zamířím na vyhlídku.
..
Musím říci, že mi to pomohlo. Kolik dnů jsem nevylezl ven, pokud nepočítám cestu do baru, kde jsem čekal zda nepřijde..NE! DOST! MUSÍŠ ZAPOMENOUT!
Dorazím na vyhlídku a zhluboka se nadechnu.
Nastavím foťák, položím ho na okraj a spokojeně se posadím na obrubník.
Je to krása.
Zhluboka se nadechnu chladného čerstvého vzduchu a usměju se.
,,Aby jsi tady nezmrznul." Ozve se mi za zády, mé tělo se celé napne a úsměv mi z tváře ve vteřině zmizí.
Co tady dělá? ...

Kdo to asi byl? A co tam dělá?
Snad se líbilo.
Lucc ❤