Catch Me If You Can

Epilog

Honza-
Za hodinu začíná akce s klukama a já se oblíkám a chystám, abych stihl odvoz, který mě má dovézt na akci.
Míša je celou dobu rozvalený na gauči a dělá, že neexistuju.
Bolí to, vidět jak mě ignoruje.
Naposledy se na sebe podívám do zrcadla a zamířím za Míšou do obýváku.
,,Vážně nechceš jít?" Zeptám se a podívám se na něho.
,,Ne nechci, užij si to tam."
Řekne, aniž by odtrhl pohled od obrazovky.
Povzdechnu si, beze slov vstanu, hodím klíče od mého auta na stůl a odejdu.

Michal-
Odešel. On fakt odešel. A já jako srab tady zůstal. Sám. Zase.
Asi 15 minut sedím jak blázen v tichu a poté kopnu do stolku, ze kterého něco spadne.
Podívám se, co to spadlo a v ten moment mě něco napadlo.
Ihned vyletím ze sedačky a začnu lítat po bytě, abych si tu šílenost zase nerozmyslel.

Honza-
Cesta uběhla rychle. Auto zastavilo před nějakým velikým barem.
,,Wow." Vydechnu a vylezu z auta.
,,Taky valím oči." Zasměje se někdo vedle mě.
,,Jirko!" Vykřiknu a obejmu ho.
Podívám se, jak se tady objevil a vidím úplně stejné auto, jakým jsem přijel já.
,,Tady rozhodně někdo nešetřil." Zasměje se Jirka, jako kdyby mi četl myšlenky.

Míša-
Hodina do půlnoci!
,,Makej holka, notak.." zamumlám a dupnu na plyn.
Musím to stihnout!

Honza-
Celý večer byl senzační.
Ale já se necítil tak, jak jsem si myslel. Bez Míši to tu není ono.
Neměl jsem jezdit.
Všichni tu jsou se svojí polovičku a jenom já tady skrývám svojí náladu pod falešným úsměvem, který musím házet na všechny přátele.
Ty takzvané rozhovory, nebo jak bych to nazval už probíhají a za chvíli jsem na řadě já....
Vejdu na jeviště a nevím najednou co říkat. Čím delší doba uběhla, tím více mi chybí Míša a tím víc jistý si jsem, že byla chyba odjet.
Ahoj Honzo, tak co nám o sobě povíš?
A tak to začalo. Byl jsem tyranizován všelijakýma otázkama a mě to už začínalo pěkně otravovat.
Slyšeli jsme, že máš přítele, co nám o něm povíš, je tady s tebou?
Rozhlédnu se kolem na všechny mé přátele a najednou..najednou uvidím ty nejkrásnější oči na světě. On je tu.
Zhluboka se nadechnu, stále upírající pohled do jeho očí.
,,Pravdu? Mám přítele. Toho nejlepšího přítele na světě. Nikdy bych ho za nic nevyměnil, protože on je pro mě ten pravý. I když mi někdy leze na nervy a ta jeho tvrdohlavá povaha mě jednou donutí se zbláznit, tak i přes to..i přes to jo moc miluju." Vydechnu.
A je tady mezi námi? Ukážeš nám ho?
Ozve se a já se z otázkou v očích stále dívám na Míšu.
Určitě nepůjde.
Na chvíli zavřu oči, abych zabránil slzám, aby vylezly na povrch.
Když náhle ucítím dotek na mé ruce a poté, jak se prstama propletly s těma mýma.
Překvapeně vydechnu, když ho uvidím s úsměvem na tváři stát vedle mě.
,,Ano. Je tady." Řeknu.
,,Tohle je Míša. Můj Míša." Řeknu a všichni začnou tleskat.
****
,,3...2....1... Šťastný nový rok!" Vykřiknou všichni.
,, Šťastný nový rok Míšo." Vydechnu a zmocním se těch nejsladších rtů.
,,I tobě Honzo." Vydechne s úsměvem na tváři.
Zda jsem šťastný?
To si pište, že jsem. Jsem ten nejšťastnější kluk na tomhle světě.

Tak a je to tu! Konec další knihy.
Tak nerada se loučím.
Chci vám všem strašně moc poděkovat za vaše komentáře a hlasy a prostě za všechno! Jste nejlepší!
Ale.. stejně je tu jedna osoba, které patří to největší díky.
Marwovkyne ...Pravdu? Bez ní, by tenhle příběh nebyl ani dopsaný. To ona mi pomáhala, když jsem měla blok, že mě nic nenapadalo. To ona mě podporovala v tom psát dál. Pomáhala mi vymyslet jak prodloužit příběh, jak udělat zápletku a další věci...
Rozhodně si tahle holka si zaslouží to největší díky na světě.
Mám tě ráda ❤
Doufám, že se s některýma z vás uvidím i u dalších mých příběhů a že se vám tento příběh líbil.
Sice jsou některé kapitoly fakt na jedno veliké kakando..ale asi to tak mělo být.
Ještě jednou moc děkuji a doufám, že se s vámi nevidím u mých příběhů naposledy!
Zítra u mě na profilu vyjde úvod k THE MURDER, takže pokud chcete můžete se podívat:)
Ještě jednou to největší díky vám všem!
Naposledy se s vámi loučím u této knihy.
Lucc ❤