Catch Me If You Can

34. Co uděláš?

Enjoy!
Lucc ❤

,,Jo! Protože já nejsem jako ostatní! Nechci, aby mi někdo narušoval soukromí! Jsem rád takhle, tak jak to je! Chápeš? A ty tady po mě chceš, abych se vrátil k natáčení! Já chci, strašně rád bych, ale strach, že mě někdo pozná je větší sakra!"
Vykřikne a poté se rozejde naproti mě.

Honza-
Pravdu?
Teď jsem se vážně bál.
Jak ke mě šel s tím nečitelným výrazem.
Strachy jsem celý ztuhl a začal pomalu couvat ke zdi.
Došel až ke mě a já málem omdlel z jeho dokonale přitažlivé vůně.
Zhluboka jsem se nadechl a snažil se nenechat se ovládnout jeho očima.
,,Teď mě poslouchej" zavrčí a já stále nemám slov.
,,Budu natáčet. Ale pouze pod podmínkou, že první natočené video bude s tebou." Zašeptá a mým tělem projede příjemný třes.
Zmůžu se na pouhé kývnutí hlavou.
,,Jsem rád, že jsme si to vyjasnili." Zašeptá mi do ucha a pohladí mě po stehně.
Takového ho neznám.
Ve vteřině se chtivě zmocní mých rtů a jediné, co zvládnu já je tichý vzdech a opětování jeho dravých polibků.
Rukama mu zajedu do vlasů a lehce za ně zatahám.
Ušklíbne se.
Chytne mě pod zadkem a vezme do náruče.
Co se to s ním dneska děje?
Jeho rty se přesunou na můj krk a já nemůžu nic, než mu vzdychat do ucha.
Ten pocit cítit jeho rty je neskutečné.
Doslova mě hodí na postel a já se na něho překvapeně podívám.
Pohled mi opětuje. Je vidět jak v něm je vztek, chtíč..ten chtíč..je tak viditelný. Jeho oči slídící po mém ještě oblečeném těle, jeho zrychlený dech, jeho ruce zatínající se v pěst, ten jeho úšklebek.
Moje dokonalost stojí právě přede mnou.
A je jen moje.

Michal-
Jak moc mi chyběl.
Jeho rty, jeho bezmoc v mé přítomnosti, jeho úsměv, jeho pohled, kterým mě dostává do kolen.
A teď? Teď čeká na to, co s ním udělám. Dneska moje sebeovládání uteklo někam pěkně daleko a ja neváhám a v momentě z něho všechno oblečení sundám, dokud na sobě nemá pouze boxerky.
,,Tak..krásný.." šeptám mezi polibky, co mu házím na hruď a on se nevzmůže na nic jiného, než jen na slastný vzdech.
Sundám si všechno co mám na sobě a s tím i Honzovi boxerky.
Dneska se s tím párat nebudu.
Kousek po kousku si ho připravím a nečekaně do něho vejdu.
,,Dobrý?" Zašeptám v moment, co bolestně sykne.
Chvíli čekám než si zvykne a ve chvíli co automaticky přirazí proti mě, tak neváhám a začnu přirážet.
Naše vzdechy se linou celou ložnicí,
ne-li dál, ale v tento moment je mi to jedno.
Jediná věc o kterou mi jde je teď pode mnou a slastně sténá moje jméno.
*******
,,Dobré ráno" usměje se na mě Honza a na chvíli spojí naše rty.
,,Dobré i tobě." Oplatím mu úsměv a posadím se.
Musím říci, že takhle dobře jsem se už hodně dlouho nevyspal.
,,Tak.. máme první svátek Vánoční, tak copak by chtěl podniknout?"
Usměju se na Honzu co pomalu vstává.
,,Já tě teď bohužel budu muset opustit. Ale neboj, pokud chceš, tak za pár hodin jsem zpět."
,,A kam jdeš?" Strach? Ano. Že mi zase nepřijde a už ho neuvidím.
,,Musím si jet sbalit a odstěhovat věci od rodičů." Povzdechne si.
Hned mám jasno.
,,Jedu s tebou" řeknu a rychle se začnu oblékat.
,,Lásko..já tam radši pojedu sám, nechci aby měli narážky i na tebe." Povzdechne si a políbí mě na čelo.
Když v tu mě to trkne.
,,A kde teď budeš?"
,,No přece ve studiu, dokud si něco nenajdu." Usměje se a před zrcadlem si prohrábne vlasy tak, jak to má ve zvyku.
Pousměju se.
,,Nebudeš ve studiu a já jedu s tebou, jasný?"
Oznámím pouze, vezmu mu z ruky klíče od auta a nechám vykolejeného Honzu stát v předsíni.
Sednu si na místo řidiče a nastartuju...

Je teprve 23:23 a já už mám kapitolu na ráno! Ou Jess.❤
Odpoledne čekejte další.
Jinak.. děkuju šíleně moc!
#31 v kategorii ff, víc jak 4K přečtení a už skoro 1000 hvězdiček! Neskutečné!😀😳
Jste nejlepší! Jen tak dál!:3
Snad se líbilo.
Lucc❤