21. Vánoční Ples

747 80 7
                                    

Honza-
Ó můj bože, přede mnou stojí ten nejkrásnější kluk jakého jsem kdy viděl. A je jenom můj.
Teda .. ještě ne. Ne úplně.
Ten jeho pohled, jakým se na mě díval, ten jeho účes, dokonalost prostě.
Ta nervozita, nejistota..ten lesk v jeho očích, když jsem jentak beze slov stál a jako blbec ho očumoval.
Ano doslova očumoval.
,,Sakra.." zavrčím.. ,,Sluší ti to." Vydechnu a pokouším se zmírnit ten tlak co se mi začal dělat pod kalhotama.
Ale sakra. Tohle by se stalo každému, kdo by ho viděl.
Co se to se mnou děje? Takový já nebývám. Zavrtím hlavou a bez dalších slov mu otevřu dveře od auta a pobídnu ho, aby si nastoupil.

Michal-
Sakra.. proběhne mi hlavou ve chvíli, co uvidím toho dokonalého blonďáka, jak sebevědomě stál opřen o auto.
Cítil jsem se před ním nejistě, když jsem si všiml, jak na mě kouká.
Kousek po kousku jsem skenoval jeho tělo, když jsem si všiml velice "nenápadné" boule, co se mu rýsovala pod kalhotama. Nenápadně se ušklíbnu, napětí jako kdyby že mě spadlo a já se posadil do auta.
,,Kam jedeme?"
Zeptám se ve chvíli, co se už asi 30 minut řítíme po dálnici.
,,Uvidíš." Podívá se na mě s naprosto odzbrojujícím úsměvem a já nemůžu nic jiného než mu ten úsměv oplatit a potichu vydechnout.
Jak jedeme tak si všimnu jednoho bilboardu, který mě doslova uhodil do očí.
,,Honzo?"
Pokývne hlavou, že mě poslouchá.
,,My..my jedeme na ples?"
,,Ano." Usměje se na mě.
Tak to bude jiná.
,,Co když nás tam někdo pozná?"
,,Nepozná." Zasměje se.
,,Masky." Odpoví, když si všimne mého doslova vykolejeného výrazu.
Doslova slyšně si vydechnu.
****
Vystoupíme a Honza ihned oběhne auto, aby mi otevřel dveře a nabídl rámě.
Neváhám, gesto mu opětuji a pomalou chůzí zamíříme do hlavního sálu.
Když jsme tam vešli já doslova oněmněl. Byla to nádhera.

Honza-
Jaký nádherný pohled byl na Míšu, když byl unešen tou krásou.
Všechny barvy detailně sladěné.
Na parketu tančilo už pár lidí a vypadá to, že jsme přišli přesně na čas.
Nasadili jsme si masky a vešli dovnitř.
Vzali jsme si šampaňské a beze slov jsem  sledoval okolí, když jsem na sobě ucítil pohled.
Pomalu jsem se otočil a můj pohled se střetl s těma nejkrásnějšíma hnědýma očima.
Pomalou chůzí ke mě přišel, dokud mezi námi nebyl vůbec žádný prostor.
,,Prokážeš mi tu čest a zatancuješ si se mnou?" Potichu mi zašeptal a mým tělem projel příjemný mráz.
,,Mile rád." Zašeptám nazpět a po chvíli už se nechávám unášet dokonalou hudbou a jeho přítomností.

Tak snad se líbilo.
Lucc ❤

Catch Me If You CanKde žijí příběhy. Začni objevovat