Catch Me If You Can

19. Plán

Pravda? Byla jsem moc začtená do jedné knihy 24 hodin. A byla jsem líná.😂
Enjoy!
Lucc ❤

Pohled Honzy-
S blbým výrazem sedím u počítače a přehrávám si včerejší video, co jsem natočil na vyhlídce.
Kdyby věděl, co jsem natáčel.
,,Co to tam máš?" Ozve se zničehonic Tom, když si všimne mého úsměvu.
,,N..nic." vyhrknu, úsměv mi z tváře zmizí a rychle přepnu obraz.
,,Ále.." Šibalsky se ušklíbne. ,, Něco tam být musí, když se usmíváš jako měsíček na hnoji."
,,Fakt.Tam.Nic.Nemám." procesím skrz zatnutou čelist, když se mi Tomáš smaží vytrhnout myš z ruky.
,,Když myslíš." Vezme myš i s mojí rukou a rychle a aniž bych stihl zareagovat najede na lištu.
,,Páni." Vydechne když kouká na to, jak jsem natočil mě a Míšu.
,,Je to krásné. Není se za co stydět bráško. Jsem rád, že je to mezi vámi v pořádku." Usměje se.
,,Myslíš.. že mu to mám poslat?"
,,Rozhodně." Zakýve hlavou na souhlas.
,,Jenom..trochu bych to upravil."
Zašeptá a mě v ten moment napadne to, co jeho.
,,Nejsem proti." Usměju se a pustíme se do práce.
Hudba přidaná, fotky taky...
,,Teď to můžeš poslat." Zasměje se Tom.
A já neváhám.
Je na čase si začít získávat jeho srdce zpět.

Michal-
Probudím se s divným pocitem na hrudi.
Konečně jsem ho viděl. Konečně jsem mohl cítit jeho omamnou vůni, cítit jeho rty...
Zatřesu hlavou.
Nezapomeň, co jsi mu řekl.
Nebude lehké získat si tu důvěru zpět.
Mám strach, aby ode mě zase neodešel. Aby ode mě jednou neodešel s tím, že se ozve a už by se neozval a já bych o něho přišel zase.
Cinkne mi telefon s novou zprávou.
Honza mi poslal video.
****
Po tom, co ho dokoukám nemám slov.
A ty slova na konci.
,,Snad to bude jako dřív."
On si dal práci s videem pro mě?
Nemám daleko od slz.
A ten konec. On nás natáčel.
Nevím, zda ho mám praštit za tu drzost, nebo ho políbit a už nepustit.
Ihned mu napíšu odpověď.
,,Já.. já nemám slov. To..jak se teď cítím nejde slovy vyjádřit. Nic tak krásného pro mě nikdo nikdy neudělal. Kéž by jsi byl teď u mě. Děkuju moc." Stisknu na odeslat a o minutu později mi někdo klepe na dveře.
Zcela nerad vylezu z postele a kouknu do kukátka, kdo co chce.
Nikde nikdo.
Chci se otočit, když někdo zase zaklepe.
Opět nakouknu a nikde nikdo.
Povzdechnu si a pomalým krokem mířím do ložnice, když už někdo doopravdy zabouchá na dveře.
,,Ať jsi kdo jsi tohle už není prdel!" Vykřiknu a oděn pouze v trenkách rozrazím prudce dveře.
Zase nikde nikdo.
,,Kretén."  Ulevím si, když najednou uvidím něco, co mě přinutí zastavit a vydechnout všechen vzduch z plic.
Na rohožce ležel puget nádherných gerber všemožných barev. Seberu je a najednou z nich vypadne lísteček.
Bez dechu ho otevřu.
,,20:00 buď připraven, vezmi si oblek. Těším se.
S pozdravem ten, co bude stále bojovat o tvé srdce."
Stále nehnutě stojím na chodbě spoře oděn, ale s tím největším úsměvem na tváři, jaký jsem už dlouho neměl.

Snad se líbilo.
Teď už počítejte s pravidelnou dávkou Mejmra.
Lucc ❤