Catch Me If You Can

18. Setkání

Tato kapitola bude nejspíš delší.
Byli jste varováni.
Enjoy!
Lucc ❤

Honza-
Musím se provětrat, jinak se asi zblázním.
Byl jsem takový kousek a já to nezvládl.
Stále s myšlenkami u mého nevydařeného plánu si vezmu kameru a s momentálním plánem zamířím na vyhlídku, abych si tam natočil pár záběrů.
Když už jsem skoro na místě, tak si všimnu, že mi někdo zabral místo.
Ujdu ještě pár kroků a poté překvapeně vydechnu.
Co tady dělá?
Chvíli ho zamyšleně pozoruji.
Tak moc mi chybí jeho hlas, jeho smích, úsměv, který patřil jenom mě, jeho doteky...
Naberu odvahu a pomalu k němu přejdu.
,,Aby jsi tady nezmrznul." Řeknu potichu a já si všimnu, jak se celé jeho tělo napnulo.

****
,,Co tady děláš?"
Ozve se Michal bez jakéhokoli náznaku citu v hlase.
,,Vypadá to, že jsme se rozhodli pro to samé." Ušklíbne se Honza, nastavenou kameru položí vedle té jeho a i tak se posadí.
Takhle napjatou atmosféru ani jeden z nich nezažil.
Mezi kluky nastalo nepříjemné ticho, které přerušil Honza.

Michal-
,,A jak se máš?" Zeptá se a už tou otázkou mě dokázal dostat do varu.
,,Jak se mám? Ty! Ty se mě vážně ptáš, jak se mám? A není ti to blbý?"
Nechápavě se na mě podívá.
,,Víc, jak měsíc jsi se mi neozval a myslíš, že mi je fajn? A pak si sem jako milostpán nakráčíš a to jako budeme dělat, že se nic nestalo?" Postavím se a pochoduji sem a tam.
,,Tak..jsem to nemyslel."
,,Tak by jsi někdy myslet mohl. Není to špatný nápad hele." Odseknu ironicky, mezitím, co on přenastavuje kameru.
Poté pomalou chůzí začne přecházet ke mě.
,,Víš.. já se ti chtěl ozvat, ale neměl jsem odvahu. Myslel jsem si, že už si za mě najdeš někoho jiného. A že jsi na mě už zapomněl!" Vykřikne taky a postaví se naproti mě.
,,A co si jako o mě myslíš? Jakože všechna ta miluju tě jsem říkal jen tak for fun? Aha..tak to ti děkuju za důvěru." Oplatím mu to.
,,Důvěra? Že zrovna tobě to něco říká, co? Když jsi mi ani nechtěl říct, že jsi Gejmr!"
,,Byl jsem." Zašeptám potichu.
,,Budeš"
,,Nebudu! Chápeš? Nikdy! Všechno jsem smazal. Je to moje minulost, už se k tomu nevrátím. Nikdy!" Poslední slovo vykřiknu z plných sil a při těch slovech se mu zpříma podívám do očí.
,,A proč?" Vydechne potichu.
,,Zrovna tobě do toho vážně nic není." Otočím se k němu zády.
,,Proč ne?"
,, Už nejsi mojí součástí, proto." Vydechnu. Takhle slova mě zabolela.

Honza-
,,Už nejsi mojí součástí, proto." Vydechne a ze mě spadne poslední šance na napravení toho všeho.
Odevzdaně se posadím na obrubník a rukama si zajedu do vlasů.
,,Víš...je to pár hodin, co jsem stál u tebe před barákem. Chtěl jsem jít za tebou." Řeknu a uslyším, jak se překvapeně nadechl.
,,Víš.." posadí se vedle mě.,, Celý měsíc jsem nevylezl z bytu. Každý večer chodil do baru s naivní myšlenkou, že tam přijdeš a řekneš, že to celé je jen sen a že se už můžu probudit. A stále nic. Moje naděje opadávala, stejně jako celý já."
Mezitím, co povídá tak si ho začnu prohlížet. Vyhublý...jeho kruhy mají další kruhy. Co jsem mu to udělal?
,,Omlouvám se."
Vydechnu.
,,Nevěděl jsem, že tě to tak vezme."
,,A nemělo by? Však tě miluju, sakra!" Zničeně se na mě podívá a tím mi snad poprvé ukázal, jak moc zranitelný je.
,,Stále?"
,,Stále co?"
...
,,Stále mě miluješ?" Zašeptám a podívám se na něho skleněnýma očima.
Chvíli panuje mezi námi ticho..
,,Ano. Miluju a milovat i budu."
Na nic nečekám, pomalinku se k němu přiblížím, zlehka ho pohladím po tváři, nadzvednutí bradu a spojím naše rty v jemný polibek.
,,Já tebe taky. Miloval jsem, Miluju a Milovat budu." Řeknu a šetřu mu slzu, která stekla z jeho oka.
Nic neříká, pouze mě bezvýrazně pozoruje.
Co mu teď asi běhá hlavou?

Michal-
Tak moc mi chybí. I když je vedle mě, tak mi přijde, že je ode mě strašně daleko.
Myslel to vážně? Vše co řekl?
Pomalinku, jako kdyby čekal na mojí reakci mě obejme a svojí tvář zaboří do mé hrudi.
Nasají jeho dokonalou vůni a byl bych blázen, kdybych si ho opět nechal odejít.
Trochu se od něho odsunu a bez váhání ho políbím, ventilujíc že sebe všechny pocity za poslední dobu, co jsem byl bez něho.
Smutek, chtíč, vášeň, touhu..ale hlavně lásku.
Pomalu ho chytnu a přitáhnu si ho k sobě na klín.
Už mu nedovolím odejít.
To se radši půjdu oběsit, jak být bez něho.

800 slov. Tadá! 😂
Nevím, zda něco vyjde odpoledne a omlouvám se, že toto vyšlo tak pozdě.
Snad nevadilo, že byla takhle delší.
Snad se líbilo.
Lucc ❤