Catch Me If You Can

24.Nápad

Ano! Já vím, že jsem úžasná. Další kapitola je tu!
Enjoy!
Lucc ❤

Honza-
S úsměvem na tváři se probudím a chvíli přemýšlím, co se to vlastně v ten předchozí den stalo.
Studio, panáci..únos...
No..únos..šel jsem dobrovolně.
A v ten moment se moje rty samovolně rozšířily do obrovského úsměvu.
,,Dobré ráno" ozve se vedle mě ten nejkrásnější hlas.
Otevřu oči, když uvidím tu dokonalost, co leží vedle mě a s jiskřičkama v očích.
Chvíli ani jeden nic neříkáme, chceme si vychutnat ten moment, kdy jen tak vedle sebe ležíme a pozorujeme toho druhého.
Lehce se ke mě nakloní a já ve vteřině ucítím tu jeho nesnesitelně omamnou vůni.
,,Jak jsi se vyspal?" Zašeptá kousek od mých rtů a mým tělem projede příjemný mráz.
,,Báječně." Vydechnu střídající svůj pohled mezi jeho pohledem a jeho rty.
,,Jenom báječně?" Opět se přiblíží a to už nás dělí pouze milimetry.
Bolestně zakňučím.
,,Lépe jsem se nikdy nevyspal."
Ušklíbne se. Jako kdyby celou dobu věděl, co se mnou dělá.
,,Tak se mi to líbí." Usměje se a políbí mě.
Ale jinak než včera. Tento byl jemný, jako kdyby měl strach, že mě rozbije.
,,Jdu nám udělat snídani." Vyhrabe se z postele, já si ho nestydatě prohlížel a když si všiml, jak ho pozoruji, tak jsem pouze otočil hlavu a dělal, že jsem ho vůbec nepozoroval.
,,Jak nenápadné." Začne se smát a odejde.

Michal-
Celý den byl úplně jiný než dny, které jsme spolu trávili dříve. Teď mi přišlo, jako kdyby jsme si byli ještě blíž.
Ani jeden se nestyděl, nic jsme si netajili. Atmosféra byla hned lepší.

(Vůbec nejsem na pohovoru a nepíšu toto, nene😂)

Odpoledne Honza šel do studia a navrhl mi, zda nechci jít s ním.
Hodně jsem přemýšlel a nakonec jsem si řekl, proč ne.

Honza-
Hned co jsem vešel do Studia s Míšou za zády se na nás Tomáš podíval s pobaveným výrazem.
Já ihned sklopil hlavu a zčervenal jak ředkvička.
,,Nazdar kluciiiii" vykřikl Tom a postavil se s nataženou rukou směrem k Míšovi.
,,Ahoj já jsem Tomáš, včera jsme při tom shonu nestihli ani představit." Řekne a jeho úsměv se ještě více rozšíří do pobaveného šklebu.
,,Michal, ahoj" stisk mu opětuje se stejně pobaveným výrazem.
,,No tak, znáš to, když člověk musí, tak prostě musí." Řekne taky, oba dva se začnou smát a já snad studem zrudnu ještě víc, pokud to jde.
,,Kluci notak, nechte toho, nebudeme to tady rozebírat snad, ne?" Zašeptám, posadím se k počítači a otočím se na Toma, aby podal hlášení.
"Video na dnešek hotové, komentáře ze včerejšího videa pozitivní, shlédnutí taktéž." Řekne a já se spokojeně ušklíbnu nad Míšovým nemálo překvapeným výrazem.
,,Co dneska budu natáčet?"
Přemýšlím nahlas, když mi najednou přistanou na ramenech dvě ruce a poté polibek do vlasů.
A v ten moment..
,,Ehm..Míšo?"
Otočím se na něho s prosbou v očích.
,,Ne. Ne, ne a ještě jednou ne." Odtáhne se ode mě a pomalu se začne vzdalovat.
,,Nechceš se mnou natočit...?"

Aaaa tady to utneme. 😂
Dneska mám fakt hodně dobrou náladu 😂😍😁
Snad se vám kapitola líbila ❤
Lucc ❤