Catch Me If You Can

31. Veselé Vánoce

Dobré ránko všem!
Těšíte se do školy?
Já vím, že ano. 😏😂
Kdo by se netěšil?
Enjoy!
Lucc ❤

Honza-
Posadíme se ke stolu a atmosféra je tady velice napjatá.
Najednou začne táta mluvit.
,,Tak co děti? Jak se vám daří? Není něco, s čím se nám chcete svěřit? Nebo naopak pochlubit?" Projede nás oběma očima, ale ani jeden z nás nic nedutá.
Já jim rozhodně nemám co říct.
Zakývu hlavou, že ne a opět panuje ticho. Podívám se na Lindu a ta se na mě stejně nechápavě podívá.
Taky tomu nerozumí.
Oba dva ho nechápeme.
Ale otec ze mě nespouští zrak.
Skloním se k talíři, ale stále cítím jeho pohled na mě a po chvíli už mě to fakt začíná štvát.
,,Ale dost už! Co ti je?" Řeknu o trochu víc nahlas, než jsem chtěl.
,,Oba dva na mě stěží promluvíte a chováte se jako kdyby jsme se neznali!" Vykřiknu a všimnu si jak mamce steče slza z oka a sklopí pohled. Zato táta ten naopak, ten ze mě stále nespouští zrak.
,,To nám pověz ty! Co se stalo s tebou!"
Vykřikne i on.
,,Se mnou? Já jsem naprosto v pořádku."
,,Aha...a to že se z našeho syna stal buzerant ti přijde v pořádku? Nebo jako co to má znamenat? Co je na tom pravdy?" Vykřikne a mamka začne nahlas plakat.
,,Co je pravdy na tom, že máš kluka?" Vydechne a podívá se na mě.
,,Všechno je to pravda. Mám toho nejlepšího přítele na světě." Usměju se na ně nuceně.
,,Tak jak to, že s ním nejsi? Co tady děláš s náma?" Vykřikne zas on a já se s klidem postavím.
,,Taky že budu."
,,Jestli odejdeš, tak se už nevracej. Náš syn je buzna! To snad není pravda!" Vykřikne.
,,Tak..to už asi váš syn nejsem." Vydechnu a k překvapen všech se upřímně usměju.
,,A teď mě omluvte, mám mnohem lepší věci na práci, než se tady s vámi hádat. Hezký zbytek dne." Zasměju se, obléknu kabát, dárek a s úsměvem na  tváři odejdu.
Pravdu? Netrápí mě to.
Nadechnu se zimního vzduchu a s úsměvem na tváři vyrazím vpřed.

Michal-
,,Veselé Vánoce Honzo." Povzdechnu si, sedíc na pohovce naproti stromku.
Nikdy mě netrápilo, že jsem rok, co rok sám, dokud jsem nepoznal Honzu.
,,Veselé Vánoce i tobě Míšo." Ozve se za mnou. ( tady jsem to chtěla utnout, abych se přiznala 😂)
,,Zase mám halucinace." Řeknu, ale najednou mi to nedá a otočím se.
V ten moment, co jsem se otočil jsem si myslel, že jsem se už dočista zbláznil.
Naproti mě stál Honza s červenýma tvářema od zimy, zato s úsměvem od ucha k uchu.
Překvapeně se celý napnu. On to sen není.
Tohle se mi nezdá.
,,J..Jak jsi se sem dostal?" Zašeptám překvapeně.
Však..vyhýbal se mi. Od toho dne, kdy šel do studia.
Pouze se usměje a zvedne ruku s klíčkem.
,,Stále tam byl. Stále na mě pod tou rohožkou čekal." Zasměje se a posadí se ke mě.
,,Proč nejsi s rodinou?" Zeptám se po chvíli ticha.
,,Protože já rodinu nemám. A pokud ano, tak rodina jsi ty."
,,Veselé Vánoce Míšo." Usměje se na mě a předá mi krabičku.
,,Pro Gejmra?" Překvapeně se podívám na Honzu, no ten se stále pouze usmíval od ucha k uchu.
,,Ano..pro Gejmra."

Tak já razím do školy, tak snad se vám kapitolka líbila.
17:00 další!
Lucc ❤

Dodatek- číst to teď fakt nebudu jelikož ještě spím a musela bych to číst 100x, takže se omlouvám za případné chyby, nebo kdyby něco nedávalo smysl.