Catch Me If You Can

22. Studio

Michal-
Ode dne, kdy byl ples uplynul už týden a Honza mě den co den dokázal překvapit.
,,Cink" ozval se mi telefon a já se už jenom v momentě, co jsem zjistil, kdo píše usmál, jak nejvíce a nejupřímněji to šlo.
Ale zpráva, co jsem si přečetl..ta mi doslova vyrazila dech a já si nebyl jistý, co mám odpovědět.
,,Nechtěl by jsi dneska se mnou do studia?" Stálo ve zprávě.
,,A co kluci?" Napíšu, zcela vyveden z míry.
,,Nebudou tam. Jenom Tomáš dorazí, aby dostříhal videa, ale ten už o nás ví."
Povzdechnu si. Ten kluk je hroznej. Fakt nic neutají. Ušklíbnu se.
Proč vlastně ne?
,,A v kolik a kde?"
,,Za 30 minut a přijedu pro tebe?"
,,Nejsem proti." Odpovím a začnu se chystat.
***
Abych pravdu řekl?
Mám chuť otevřít ty dveře od auta a vyskočit.
Nevím, zda to byl tak dobrý nápad.
Asi na mě poznal to napětí, protože po chvilce jsem ucítil jeho ruku na mém stehnu a poté jemné pohlazení.
Bože..tak dlouho jsem ho necítil.
Skousnu si ret a v hlavě roztouženě vydechnu, hlavou se opřu o opěrku a moje ruce se automaticky dají v pěst.
Tohle je mučení.
Ať už tam jsme, prosím moc.
****
Zcela vyklepaný vylezu z auta.
Honza zamkne auto, přijde ke mě, proplete prsty s mýma a povzbudivě se na mě usměje.
,,Neboj, teď tam nikdo není."  Zašeptá mi a pomalu kráčíme směrem k jeho studiu.

Honza-
,,Tak vítej..v mém království, druhém domově a studiu." Uchechtnu se a sleduju Míšu, jak pomalu vchází dovnitř.
,,Máš to tady vážně pěkné." Řekne a rozhlíží se kolem.
Snad to pomůže, aby poznal, jak moc mu to natáčení chybí.
,,Dáš si něco? Vodu, džus, čaj, Colu, nebo panáka?" Usměju se.
,,Něco vyber." Úsměv mi opětuje pouze s tím rozdílem, že ten jeho je neodolatelně dokonalý.
Namíchám panáky a postavím malé plato panáků pro Míšu a jedno plato  pro mě před něho a on překvapeně vzhlédne.
,,Vybral jsem. Od každého něco." Řeknu a začnu se smát.
Samozřejmě, že je všude alkohol.
Potřebuju, aby se konečně uvolnil a nebyl v mé přítomnosti takový divný. Jak mi přijde, že je.
,,Tak..na zdraví." Zašeptám a ani nevím, jak rychle ve mě zmizel.
Pak to šlo jedna radost.
***
Něčemu se smějeme, když tu si zničehonic všimnu, že mě Míša pozoruje s neidentifikovatelným výrazem.
,,Copak se děje?" Zeptám se stále s úsměvem na tváři.
Pomalu se ke mě přisune a zlehka mě pohladí po tváři, který mě donutí překvapeně strnout.
,,Jak může existovat někdo tak nádherný jako jsi ty?" ....

Snad se líbilo
Lucc ❤
PS- to slovo .. neidentifikovatelným ..to jsem psala asi 10 minut 😂 tohle slovo je PEKLO 😂

Btw..dodatek před vydáním.. #56 ve fanfikci? Děkuju mocmoc!😳❤
Lucc ❤