Moje ruce pevně svíraly umyvadlo a celou vahou jsem se o něj opírala a snažila se ovládnout svůj dech. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a zkoušela se uklidnit. Nemohla jsem uvěřit jak ukvapené byly Harryho činy. Jako kdyby mu to bylo jedno, jestli ho někdo vidí. Sáhla jsem si do kapes, abych zkontrolovala telefon.
„Sakra." Nechala jsem ho v tašce, která je na stole spolu s Harrym. Srdce se mi zastavilo, když jsem si uvědomila, že nemůžu nikoho kontaktovat. Zatřásla jsem hlavou, takže mi vlasy lítaly ze strany na stranu.
„To nedokážu." Zamumlala jsem si pod nos. Znovu jsem se podívala na svůj odraz v zrcadle a nemyslím si, že jsem někdy byla víc vystrašená než teď. Zoufale jsem přecházela sem a tam po prázdných toaletách a přemýšlela nad svými možnostmi. Buď jsem mohla jít zpátky a čelit Harrymu, nebo bych to mohla celé přerušit. Pohled jsem nasměrovala k oknu a okamžitě se rozhodla pro variantu číslo dvě. Rychle jsem otevřela okno a chystala se vylézt na parapet, ale zastavila jsem se, když zaskřípaly dveře a otevřely se. Ulevilo se mi, když jsem se otočila a viděla číšnici, která nás obsluhovala.
„Ty jsi Bo?" zeptala se. Pokývala jsem hlavou a čekala až bude pokračovat.
„Ten týpek se kterým tu jsi mě požádal, abych tě zkontrolovala."
„Pane bože."
Přišla ke mně blíž, chytila za ruku a odtáhla trochu bokem.
„K-kde je?"
„Čeká za dveřmi." Zašeptala ustaraně. Vykulila jsem oči, když mi to řekla. Její oči se zaměřily na okno a potom zpátky na mě. Zřejmě si uvědomila o co jsem se pokoušela, než přišla.
„Běž." Drkla do mě, abych utekla.
„Řeknu mu, že jsi tu nebyla."
„Děkuju." Usmála jsem se. Chytila jsem se parapetu a vyšvihla nahoru. Když jsem se otočila, opouštěla toalety.
„Co?!" zaslechla jsem slabý výkřik z druhé strany dveří.
„Do prdele."
Seděla jsem a nohy mi visely z okna, avšak těsně předtím, než jsem stihla seskočit dolů a překonat krátkou vzdálenost mezi oknem a zemí se dveře na záchodech otevřely. Harryho tmavé oči se setkaly s mými. Jeho naštvaný výraz se rychle změnil v úšklebek a mě to došlo. Je to pro něj zábava. Lov.
***
Utíkala jsem po mole, co nejrychleji jsem mohla a vzduch byl ještě chladnější, než když jsme přišli. Moje dlouhé vlasy za mnou vlály. Rychle jsem proběhla kolem vchodu do restaurace, doufajíc, že se dostanu, co nejdál. Otočila jsem se a viděla, jak je mi Harry v patách.
„Bo!"
Odmítla jsem to vzdát, musela jsem se od něj dostat pryč. Nohy mě začínaly bolet, čím rychleji jsem běžela. Vzduch, které jsem vdechovala nebyl schopen uspokojit moje potřeby. Lapala jsem po dechu a zahnula na cestu, která vedla podél vody. Začala jsem panikařit, když jsem si všimla, že se cesta chýlí ke konci. Hlavu jsem nejprve otočila na jednu stranu a pak na druhou, zoufale hledajíc cestu ven. Smykem jsem zastavila, otočila a spatřila Harryho, který zpomaloval. Usmíval se na mě a přibližoval se ke mně, věděl, že nemám kam utéct. Udělala jsem pár kroků dozadu a narazila na zábradlí. Oba jsme ztěžka dýchali.
„Kam si myslíš, že jdeš, lásko?" stále se ke mně přibližoval a já se posunula o kousek doleva, doufajíc, že bych ho mohla nějak obejít a utéct jinou cestou. Harry byl jen pár metrů ode mě, když jsem se zády opřela o branku, která vedla přímo k vodě. Přitiskla jsem se ještě o něco víc a snažila se zvětšit prostor mezi námi. Z úst mi vyšel výkřik, když se branka za mnou otevřela. Dveře se rozletěly, ztratila jsem rovnováhu a propadla skrz ně.
