Podařilo se mi vyhnout neodkladným otázkám mé matky, co se týče mého vzhledu. Zakřičela jsem, že jsem doma a rychle se vyhrabala nahoru po schodech do svého pokoje, kde jsem se mohla schovat. Když se mě další ráno zeptala na naše rande, neposkytla jsem jí mnoho informací. Nijak zvlášť se mi nechtělo diskutovat o večeři, při které jsem utekla oknem na toaletách, byla naháněná mým doprovodem a potom spadla do přístavu. Nejsem si jistá, jestli by to pochopila, protože v hlavě měla o Harrym vybudovaný dokonalý obraz.
***
„Promiňte?"
„Můžu Vám nějak pomoct?" usmála jsem se na ženu přede mnou.
„Ano, hledám nové album McFly. Moje dcera je miluje, tak jí ho chci dát k narozeninám."
„Samozřejmě, pojďte za mnou."
Vedla jsem ji uličkami až jsme se zastavili u sekce "M". Prsty jsem rychle listovala v CD-čkách, dokud jsem nevytáhla to správné.
„Tady to máte." Usmála jsem se.
„Je to skvělé album a Vaše dcera si ho zamiluje."
„Děkuji vám za pomoc." Opětovala mi úsměv před tím, než odešla. Myšlenky mi bezcílně poletovaly, když jsem přerovnávala alba, která byla špatně umístěná. Odhrnula jsem si vlasy z tváře a zastrčila si je za ucho. Zvedla jsem pohled, když jsem zaslechla, že někdo vstoupil do obchodu. Okamžitě se mi rozšířily oči, když jsem poznala tmavé kudrny. Moje okamžitý reflex bylo schovat se. Padla jsem na kolena a ruce a plazila se podél uličky, snažíc se zoufale dostat do zadní místnosti, aniž by si mě všimnul. Jak vůbec ví, že tu pracuju? Nakoukla jsem, a protože byl vzduch čistý, pokračovala ke svému cíli.
„Bo?"
V duchu jsem zaklela, když jsem zaslechla Steva zavolat moje jméno. Ne, ne, ne! Moje rychlost se zvýšila, zatímco jsem se blížila k únikovému východu. Z úst mi vyšel vzdych, když se přede mnou zastavil pár bílých conversek. Očima jsem putovala po jeho dlouhých nohách, než jsem se setkala s těmi jeho zelenými. Usmál se na mě a tím odhalil svoje hluboké ďolíčky.
„Ahoj, krásko."
Harry mě vzal za ruce a vytáhnul na nohy. Nesměle jsem se vymanila z jeho sevřetí, a oni mi dlouhými prsty odstranil z tváře vlasy.
„Co jsi dělala na zemi?" usmál se.
„J-já něco mi spadlo."
Zasmál se a mě bylo jasné, že mé lži neuvěřil. Byla jsem ráda, že jsme na veřejnosti, takže se Harry musel kontrolovat. Uvědomila jsem si ale, že něco takového jako veřejnost mu vůbec nepřekáží, když jsem si vzpomněla na jeho nepředvídatelnou reakci v restauraci.
„Proč jsi mi neodepsala?"
Normálně by to byla nevinná otázka, kdyby vyšla z úst někoho jiného. S Harrym to ale bylo něco jiné.
„Ptal ses mě, co mám na sobě." Odpověděla jsem znechuceně.
„A protože jsem nedostal odpověď, tak jsem předpokládal, že jsi nahá." Zasmál se. Zasténala jsem. Takže na tohle on myslel? Moje tělo se otočilo k odchodu, ale Harry mě chytil za zápěstí. Přitáhnul si mě zpátky ke svému tělu a jeho rty se vášnivě přisály na moje. Použila jsem všechnu sílu, kterou jsem v sobě měla, abych ho odstrčila. Ani se nepohnul, ale chtěla jsem aby věděl, že se mi nelíbí jeho činy.
„Bo?" vyrušil nás Steve a to Harryho naštvalo.
„Jsi v pořádku?" zeptal se.
„Ano, děkuju."
Steve nebyl o nic menší než Harry, ale jeho blonďaté nahoru nagelované vlasy vytvářely dokonalý kontrast s Harryho kudrnami. Stále před námi stál a na jeho tváři bylo vidět, že není moc přesvědčený o pravdivosti mojí odpovědi."
„Poppy potřebuje pomoc na pokladně."
„Dobře."
Harry stále pevně držel moje zápěstí v jeho velkých rukách. Podívala jsem se mu do tváře a jeho intenzivní pohled se přesunul na mě.
„Znovu si se mnou vyjdeš." Řekl chraplavým hlasem.
„Harry." Varovala jsem ho. Ušklíbnul se na mě předtím, než hodil na Steva drzý pohled. Snažil se ho Harry vyprovokovat? Pokoušela jsem se vymanit z jeho sevření, ale nemohla jsem.
„Myslím, že bude lepší, když odejdeš." Řekl mu Steve narovinu. Harry se ani nepohnul a stále stál na stejném místě. Trhla jsem sebou, když mi zápěstí stisknul ještě víc. Cítila jsem jeho horký dech na mojí hlavě. Steve mě vzal jemně za ruku a odtáhnul od něj pryč. Byl naštvaný. Samozřejmě, že se mu nelíbil způsob, jakým do toho Steve zasáhnul a vzal mě od něj pryč. Tělem mi přešla úleva, když se Harryho prsty neochotně uvolnily a pustily mě.
„Jsi v pořádku?"
Uhla jsem pohledem od místa, ze kterého Harry právě zmizel a obrátila se na Steva.
„Ano. Děkuju, že jsi to udělal." Usmála jsem se.
***
„Děkuji vám."
Podala jsem muži jeho tašku s nákup, než se obrátil a odešel.
„Jdu na oběd."
Kývla jsem na znamení, že chápu, než Steve zmizel přes sklad a vyšel zadními dveřmi ven. S Poppy jsme si celou dobu povídali, mezitím co jsme obsluhovaly zákazníky. Ona se potom přesunula na poschodí, aby přeorganizovala alba v sekci "S". Otočila jsem hlavu, když jsem zaslechla dupot.
„Steve? Myslela jsem, že jsi šel na přestávku."
Oči se mi rozšířily, když zvednul hlavu. Po pravé části tváře měl rozmazanou tmavě červenou krev, která vytékala z jeho nosu.
„Co se stalo?" vyprskla jsem. Rychle jsem k němu přiběhla, ale on natáhnul ruku dřív, než jsem se k němu stihla dostat.
„Netrap se." Lehce se usmál.
„Jen jsem spadnul, nic to není."
„Chceš, abych ti na to něco dala?"
„Ne, to je v pořádku."
***
Chvíli na to, jsem zamávala Poppy na rozloučenou. Steve nám řekl, že máme jít domů dřív, protože tržby ke konci dne už nešly tak dobře. Moje vansky koply do kamene na asfaltu, když jsem přecházela po parkovišti. Zvedla jsem pohled ze země a očima si prohlížela vozidla. Neměla jsem auto, takže jsem musela jít domů autobusem, nebo pěšky. Dech se mi zaseknul v krku, když jsem zpozorovala povědomé černé auto. Otočila jsem hlavu, abych prozkoumala prostor okolo mě. Uskočila jsem, když jsem hlavu přesunula zase na cestu přede mnou a Harryho vysoká postava tam stála. Úsměv zdobil jeho krásnou tvář, když se na mě podíval.
„Potřebuješ odvézt?" zeptal se.
„Ja-ja.."
„Pojď."
Vzal mojí malou ruku a táhnul mě k autu, takže jsem neměla čas protestovat. Pohled mi padnul na místo, kde se mě dotýkal. Zamračila jsem se a patami se zarývala do země, snažíc se ho zastavit.
„Co se ti stalo s rukou?"
Palcem jsem jemně přešla po jeho prstech, kde měl malé ranky, které vypadaly čerstvě. Podívala jsem se na něj a jeho oči pozorovaly, co dělám.
„Nic."
Lhal. Snažil se ruku odtáhnout, ale já ho chytila ze jeho dlouhé prsty. Přišla jsem k němu blíž, zatímco on pozorně sledoval každý můj pohyb.
„Harry, udělal jsi..."
„Bo, nech to být." Přerušil mě.
Uhodil Steva. Věděla jsem tu.
„Jednoduše nastup do auta." Požádal mě agresivně.
