„Ahoj, krásko." Když jsem se nepohnula, Harry mě chytl za předloktí a sklonil se, aby mě políbil. Rychle jsem otočila hlavu a jeho plné rty přistály na mojí tváři, místo na původní cíl. Odtáhnul se rty se mu roztáhly do úsměvu. Jeho oči propalovaly ty moje, dokud jsem nesklopila hlavu a prsty si hrála s ramínkem od kabelky.
„Pojď."
Neochotně jsem vyšla ven, otočila se k vchodovým dveřím a zamkla je. Jen jsem si dala klíče do kabelky už se Harryho prsty proplety s mými. Jeho velká ruka byla teplá a kdybych se necítila díky jeho dotyku v ohrožení, celkem by se mi to líbilo. Přešli jsme k místu, kde bylo zaparkované jeho zastrašující černé vozidlo. Dveře se prudce otevřely a Harry se na mě podíval.
„Naskoč, lásko."
Poslechla jsem a můj dech se zachvěl, když a mnou zabouchnul dveře. Otočila jsem hlavu a porozhlédla se po interiéru auta. Na to, že ho vlastnil chlap tu bylo překvapivě čisto. Dívala jsem se, jak zepředu obešel auto a sednul si na stranu řidiče. Jeho vysoké tělo se vměstnalo do auta předtím, než za sebou zavřel dveře. Děsilo mě, že jsem s ním byla sama.
„Nebuď tolik nervózní, Bo." usmál se Harry. Jeho zelené oči se na mě na pár sekund dívaly, než se natáhnul pro svůj pás a připoutal se. Udělala jsem to samé a očima zabloudila zpátky k Harrymu, když rychle otočil klíčem v zapalování a začal couvat. Usmál se na mě a mrknul, když vycouval a už jsme byli na cestě. Všimla jsem si, že rukávy saka měl vyhrnuté, když se jeho silná předloktí napla, jakmile sevřel volant. Odhrnul si pár kudrn z tváře, aby viděl na cestu a zrychlil auto, když přejížděl přes křižovatku. Přistihla jsem se, jak se dívám na jeho tvář, dokud se jeho rty nezvlnily do úsměvu a já už věděla, že si toho všiml. Sklopila jsem hlavu a pohled upírala na moje nehty, když se mi do tváří začala vkrádat červeň.
„Kolik ti je?" potichu jsem se zeptala. Podívala jsem se mu do tváře a na sekundu se na mě otočil, než se podíval zpátky na přední sklo.
„Dvacet."
„Oh."
Zbytek cesty byl tichý, zatím co jsem trávila čas díváním se ven z okna. Slunce na obloze už pomalu bledlo, když jsme zastavili na parkovišti. Nadskočila jsem, když Harry položil ruku na moje koleno, ale zastavila jsem ho, než ji mohl přesunout o něco výš. Hluboce se zasmál a stáhnul svoji ruku.
„Jsme tu."
Odepla jsem bezpečnostní pás a natáhla se po madle. Moje oči se rozšířily, když jsem zjistila, že jsou zamknuté a musela čekat, dokud je Harry zvenku neotevře. Trochu jsem se zachvěla při pomyšlení, že jsem s ním byla zamknutá. Nemohla jsem si pomoct, ale snažila jsem se vyhýbat jeho doteku, když jsem vystupovala z auta. Tahle moje reakce ale zůstala bez Harryho povšimnutí. Přitiskla jsem si bundu blíž k tělu, protože foukal vítr. Automaticky jsem byla vtáhnutá pod jednu z Harryho silných paží, když mě vedl po chodníku. Zhluboka jsem se nadechla a jeho vůně zaplnila moje smysly. Zahli jsme za roh a já si uvědomila, že jsme byli v přístavu. Moje oči létaly z jedné lodě na druhou – všechny byly ukotvené v doku. Pokračovali jsme po promenádě a zábradlí byla jediná překážka, která nás dělila od vody.
Zastavili jsme před restaurací, Harry složil ruku z mého ramene a drsně mě otočil tváří k němu. Zalapala jsem po dechu, když jeho dlouhé prsty odhrnuly vlasy z mého krku. Usmál se na blednoucí modřinu na mém krku, která byla stále vidět.
„Mmm, možná bych ti měl udělat ještě jeden, abych se ujistil, že každý ví, že jsi moje." Zašeptal chraplavým hlasem.
„Ne." Začala jsem ustupovat, ale chytil mě za zápěstí a přitáhnul k sobě.
„Možná později." Usmál se.
***
Harry řekl svoje jméno muži v přední části restaurace předtím, než jsme byli odvedení ke stolu v zadní části. Měla jsem hrozný pocit, že Harry požádal o to, abychom byli umístění, co nejdál od ostatních. Sedla jsem si naproti němu u malého stolu. Sundala si bundu a pověsila ji přes opěradlo židle. Servírka nám podala jídelní lístky předtím, než jsme jí řekli, co si dáme k pití a už utíkala pryč. Harry skenoval nabídku jídel, aniž by zvednul pohled, když jsem se sehla, abych z tašky vytáhla telefon. Držela jsem před sebou lístek, tak aby mě zakryl a otevřela zprávu
Od: Zoe
„Jak to jde? Jsi v pořádku? Xx"
Chtěla jsem odpovědět, ale najednou byl můj kryt zpátky na stole. Rychle jsem strčila svůj telefon zpátky do tašky, než jsem zvedla zrak a uviděla Harryho temný pohled. Rozhodnul se neokomentovat můj telefon a zeptal se mě, co si dám.
„Nemám hlad." Stroze jsem odpověděla.
„Vyber si, nebo ti vyberu já." V tónu jeho hlasu byl slyšet náznak zlosti. Zůstala jsem ticho, když zavolal číšnici. Její copánek skákal ze strany na stranu, když spěchala k našemu stolu, aby si zapsala objednávku.
„Můžu vám něco přinést?" zeptala se zdvořile. Její pohled váhavě přistál na Harrym, než ho přesunula na mě. Mohla bych říct, že se v jeho blízkosti cítila nejistě. Hodila na ě chápavý pohled, jakoby věděla, že jsem tu proti své vůli.
„Ne, děkuji." Usmála jsem se. Potom jsme zůstali sami. Harry naklonil hlavu mírně na bok a očima se vpíjel do mé tváře.
„Děsím tě?" Chystala jsem se mu odpovědět, že je to hloupá otázka, ale zastavila jsem se. Vážně jsem mu nechtěla říct, že mě svými řečmi trochu děsí. Byla jsem si jistá, že by tuhle informaci využil ve svůj prospěch. I tak jsem ale nechápala, jak nemohl vidět, jaký zastrašující vliv na mě má. Moje ticho ale potvrdilo to, co chtěl vědět. Odhalil svoje ďolíčky, když se na mě usmál. Harryho ruka už byla blízko u mě, když dorazila číšnice s našimi nápoji. Poděkovala jsem jí za svoji vodu a v duchu ji pochválila za to, že nás vyrušila, jenže ona zase odešla a já znovu zůstala s Harrym sama. Cítila jsem se nesvá, když se na mě stále díval.
„Už se tě předtím někdo dotknul?"
„C-co?" odpověděla jsem zmateně. Neřekl nic, ale já zalapala po dechu, když jsem cítila jak položil ruku na moje kolen pod stolem. Rychle jsem ji odstrčila, ale on se jenom zasmál. Překvapilo mě, když posunul svoji židli na druhou stranu stolu, aby seděl přímo vedle mě. Jeho ruka se okamžitě vrátila na původní místo. Dech se mi zadrhnul v krku, když se jeho dotyk pomalu přesunul na moje stehnu, já byla jako zamrznutá. Harry upřeně sledoval, jak se mi hruď prudce zvedá a zase klesá. Děkovala jsem Bohu, že jsem se nerozhodla si vzít šaty, protože kdo ví, kam až by se jeho ruce dostaly. Když se jeho prsty dotkly mého rozkroku, prudce jsem se postavila. Židle zavrzala, když se posouvala po podlaze a já ji zasunula zpátky.
„J-já musím čůrat." Vysypala jsem ze sebe. Slyšela jsem, jak se hluboce zasmál, když jsem odešla směr toalety. Neměla jsem čas si vzít tašku, jen jsem se chtěla dostat pryč.
„Nebuď tam příliš dlouho." Zavolal za mnou ještě Harry.
