Život plný problémů

3. Rodina

Podle mého názoru, podpora od rodiny patří mezi tu nejdůležitější. Rodiče by vás měli znát nejlíp, když už se o vás starají od narození. Když máte problémy, nebo jste smutní, to oni by měli být první, kdo si toho všimne a ne psycholog, ke kterému vás pošlou z nemocnice a jako diagnózu vám určí hluboké deprese, sebepoškozování a jiné podobné kraviny. Oni to nejspíš myslí dobře, starají se, abychom měli co jíst a kde bydlet, ale co nám dávat trochu i té lásky a podpory, to abychom věděli, že tu jsou s námi a ne proti nám? Protože pokaždé když mám špatný den a ve škole to taky nebylo moc super, tak nechci slyšet, jak jsem mohla dostat tu čtyřku z matiky a že nic nedělám, a proto nikdy nic nedokážu. Měli bychom vědět, že i když nemáme přátele a nikdo jiný se o nás nezajímá, tak oni tu pro nás budou vždy a vždycky se za nás postaví.

Občas jsou horší časy někdy zas lepší, ale vždy vím, že jsem za své rodiče vděčná. Uvědomuju si, že někteří nemají takové štěstí a nemají žádnou rodinu...rodiče je opustí, zemřou nebo se o ně už nemohou starat a oni skončí v dětském domově, kde se o ně postarají. Také vím, že někteří rodiče se stále více hádají a nakonec se rozvedou...ale myslím, že občas je to to nejlepší řešení pro to dítě.

Nemyslím si, že mě moji rodiče nějak špatně vychovali, anebo že se ke mně chovají nějak příšerně. Někdy jim ale opravdu nerozumím ...myslíte si, že je správné když vám rodiče řeknou, že byste měli zhubnout, že se za chvíli nepovejdete do kalhot? Nebo že jste úplně k ničemu a že takhle vás nikdy nikdo nebude chtít? Když přece řeknu, že nevím jak se to dělá, a že tomu nerozumím tak nechci, aby na mě začali hned řvát....chci aby mi to vysvětlili a naučili jako správní rodiče a jako normální lidé. Jak jsem řekla, mám své rodiče ráda, ale moje heslo zní, jednou budu lepší rodič (nebo jinačí).

Asi nejhorší co rodiče mohou udělat, je srovnávat vás se sourozencem! Přijde mi to jako naprostý nesmysl tohle srovnávání...protože nikdo není stejný, ani pokud jste dvojčata tak každý jinak přemýšlíte a každého baví dělat něco jiného a každému jde i něco jiného. Ano já vím, že mi ta matika nejde jako bráchovi, ale nemusíte mi to furt cpát před nos. Vím, že on víc sportuje a hýbe se než já, ale to neznamená, že on si může dát večeři a já ne, protože nesportuju a tak mám kila navíc.

Slova od rodičů dokáží nejvíc zranit a vím i jaké následky to může mít (ale to je jiný příběh). Ale pokud si o tom s nimi nepromluvíte a necháte to být, nikdy jim to neodpustíte, že si nevšímali vašich problémů. Řekněte jim, co vám vadí, povídejte si s nimi o vašem životě, řekněte jim, čeho se bojíte. Nemusíte na to být sami! A važte si své rodiny, protože nikdy nevíte, kdy vám jí život sebere.

Otázky :

Co pro tebe znamená slovo rodina?

Znamená to pro mě všechno, co mám. Je to moje jistota, moje záchytná kotva. Když všichni odejdou, vím, že mám je. Nedovedu si představit, že bych někdy přišla domů a oni už by se nikdy nevrátili.

Jaký máš vztahy s rodiči a se sourozenci?

Musím říct, že v poslední době se moje vztahy s nimi o dost zlepšili. Přestala jsem se s nimi hádat a došla k závěru, že je to naprosto zbytečné. Dřív jsem na tom byla s rodiči špatně ...hodně jsem jim zazlívala, že si nevšímali, že procházím těžkým obdobím a že jsem si tím musela projít sama, ale už je to v celku pryč. Můj brácha je o rok starší, je pravda že někdy ho chci zabít, ale dokázal mi i to jak mě dokáže podržet a jak je ochotný.

Koho z rodiny si nejvíc vážíš, a proč?

Tak samozřejmě mám ráda všechny stejně, ale nejvíc si rozumím s babičkou. Bydlí na vesnici a tak k ní hrozně ráda jezdím. Ani nevím proč si tak rozumíme je to prostě už od dětství. Moje babička je naprosto úžasná žena, když poslouchám, co všechno za svůj život zažila tak smekám. Neznám silnějšího člověka! Na jejím místě bych už spáchala sebevraždu, anebo to prostě vzdala a nechala se životem vláčet. Ale ne... ona je stále optimistická a vždy mi dokáže život tak nějak odlehčit a to je to čeho si cením nejvíce! Tajně si přeju, abych byla tak silná jako ona, abych dokázala tolik věcí jako ona...nikdy na ní nezapomenu.   

________________________________________________________________________________

Půl hodiny jsem přemýšlela, jaký obrázek dát k této kapitole a vlastně došla jsem k tomu, že pravá rodina nejde zobrazit na obrázku...každý má tu svou a to je jeho pravá rodina do které bude patřit navždy.

Až teď si tak říkám, kolik myšlenek ve mně je, a jak je můžu takhle přepsat. Ale uznávám je to osvobozující.

Jaké máte vy vztahy s rodinou? Co si myslíte o nové kapitole?

Příští díl bude o ztrátě, tak mi napište nějaké otázky! Potom zas budou nějaké veselejší díly, tak se nemusíte bát :)

Zatím... :)))