5💠

1.8K 137 80
                                    

Martinus

Seděl jsem v obýváku na gauči a pohledem hypnotizoval telefon ležící na konferenčním stolku. Už to jsou skoro dva týdny, co jsem odvezl Miriam po svatbě domů a ona mi dala své telefonní číslo. Avšak během celé té doby jsem si nestihl najít čas, abych jí zavolal. Sem tam jsme si samozřejmě psali, jednou jsem ji dokonce potkal i v obchodě, ale už tak jsem nestíhal do práce, takže to skočilo jen pozdravem a rychlým obejmutím. 

,,Jejda, tak už jí zavolej," protočil Mac očima, když vešel do obýváku, posadil se na gauč a pustil televizi na sportovní kanál. 

,,Hele, víš, co? Zkus si nejprve uklidit před svým prahem. Taky by ti nějaká ta dívčí společnost neuškodila," protočil jsem očima. Je až otravný, jak se snaží být 'milý' bráška a předhazovat mi rady kdykoliv se podívám na nějakou holku. Při tom on je stále sám.

,,Děkuji, ale až budu vědět, že je to ta pravá, klidně budu v její společnosti pečenej vařenej," luskl prsty a ukázal na mě prstem, při čemž přivřel jedno oko. Povzdechl jsem si, hmátl po svém telefonu a zamířil si to k sobě do pokoje. Sedl jsem si a postel a začal mobil přetáčet v rukou, při čemž jsem si bezvědomě kousal do spodního rtu.

,,Tak jo... Teď nebo nikdy," zhluboka jsem se nadechl a přiložil si krabičku k uchu.

,,Ahoj," ozval se po pár vyzváněcích tónech její slaďoučký hlásek.

,,Jé... No... Ehm.. Ahoj," vysoukal jsem ze sebe a hned na to si dal silnou facku. Sakra vzpamatuj se, blbe...

Buďto to neslyšela, nebo se to rozhodla ignorovat. ,,Potřebuješ něco?"

,,Ehm... No, jo... Víš j-já... Nechtěla bys jít se mnou do kina nebo někam na večeři...?" Promnul jsem si nervózně zátylek. Tak tomuhle říkám fakt udělat dojem. Dokonalý Martinusi.

,,Jo, to zní skvěle," ozvalo se z druhé strany lehké zachichotání, které mi nepřestávalo zvonit v uších.

,,Dobře, tak já tě vyzvednu dneska v osm, může být?" Usmál jsem se, když mi na mysl přišly její andělské oči. Na ty se prostě zapomenout nedá.

*

,,Bože, neutekla jsi že zámku, princezno?" Přeměřil jsem si ji pohledem a s pobavením sledoval, jak se jí po tvářích rozlila červeň. Vypadala při tom tak nevinně, roztomile. ,,Příšerně ti to sluší."

,,D-díky," sklopila pohled a lehce špičkou baleríny zaryla do betonu.

,,Tak pojď, půjdeme," upravil jsem ji pramen kudrnatých vlasů a nasměroval ji směrem k restauraci. Mohl jsem říct Marcusovi, aby mi dneska večer dělal řidiče a já si tak mohl dát nějaké to dobré víno. No, nakonec jsem usoudil, že procházka pod hvězdami taky není vůbec špatný nápad. Miriam nic nenamítala a na tváři jí stále pohrával okouzlující úsměv, že kterého mi šla hlava kolem.

*

,,Vaše objednávka," položil před nás číšník talíře s večeří. Poděkovali jsme mu a bez dalších řečí se pustili do jídla. Dobře. Miriam se pustila do jídla. Já jsem si do pusu vložil první sousto, ale byl jsem natolik okouzlený její nevinností, že jsem na něj během chvilky zapomněl. Jen jsem tiše sledoval dívku před sebou a pokoušel se zapamatovat si každý detail jejího bezchybného obličeje.

Vyrušila mě až hlasitě hrající písnička Justina Biebra, která se roznesla restaurací jako zvuk gongu, do nějž právě někdo praštil paličkou. Miriam sebou trhla a pohotově hrábla do kabelky. Prohlédla si display a věnovala mi omluvný pohled. ,,Promiň, tohle musím vzít." Jen jsem máchl rukou, ať si z toho nic nedělá a radši se začal plně věnovat svému talíři. Bohužel, debata, kterou Miri přes telefon vedla byla mnohem zajímavější.

,,Ano, já vím," přikývla a poškrábala se na špičce nosu. Bože, to je tak roztomilý... ,,Aha..." Přikývla a její spokojený úsměv nahradily pochybnosti, ,,promiňte, ale to je moc vysoká částka, počítala jsem z něčím nižším... Ano, ale... Dobře, děkuji za informaci... Nashledanou a hezký večer."

Zklamaně schovala mobil zpátky do kabelky. ,,Promiň, jen jsem potřebovala něco vyřešit."

,,Je ti doufám jasné, že ti nedám pokoj, dokud mi to nevysvětlíš," pozvedl jsem obočí. Opět se usmála a zavrtěla hlavou.

,,Jen si hledám nějaký vlastní byt," pokrčila rameny, při čemž vidličkou stále dlubala do bramboru na talíři. Jenže si na brigádě nevydělávám tolik, abych si mohla dovolit něco poblíž školy..."

,,To tě vyhazují z domu?" Nechápal jsem.

,,Ne, ale nájemné se tam zvedlo. Matka už musí platit i za moji devítiletou sestru," povzdechla si. ,,Prostě ji to chci usnadnit. A Natasha chce jet na Školní zájezd do Anglie, ale máma už na to prostě nemá... Chtěla bych jí to zaplatit jako dárek k desátým narozeninám... Ale je toho prostě hrozně moc..." Chytla se za hlavu, lokty se opřela o stůl. ,,Přemýšlím, že seknu se školou a půjdu někde dělat prodavačku nebo tak..."

,,Ne, to ne," natáhl jsem se přes stůl, vzal si její ruce do dlaní a bříšky prstů ji pohladil po zápěstí. ,,Věř mi. Vyplatí se ti to. Pak budeš moct Natashe koupit takových cest klidně pět..."

,,Ale co do té doby? Když nemám ani na vlastní byt?" Zvedla ke mně svá vlhká modrá kukadla. Neměla daleko k slzám. A když jsem tam tak seděl a sledoval ji... Napadlo mě to. Už od počátku jsem to považoval za dokonalý plán, za který musím sám sebe pochválit.

,,Tak ten byt pronajmu, ne já ho rovnou koupím... A budeme tam bydlet oba, spolu..."

~🍍 Love pineapples 🍍~
OK... Původně jsem si to chtěla nechat pro sebe, ale jak vidím, že se to poslední dobou hrozně řeší a už se mě několik z vás na to i ptalo, tak jsem se rozhodla změnit názor... 😏
#Linus #Lecus
Upřímně, když jsem to viděla poprvé, měla jsem chuť praštit s telefonem a nadávat na lidi, co jsou schopni vůbec něco takového vymyslet 😷
Osobně mi nevadí, že se LeLi schází s M&M... To, že kluci nevidí, jaké jsou ty dvě kravky, tak to už je jen jejich problém...
Ty dvě nemusím už z principu... 😡 Když jsem je viděla poprvé, myslela jsem si, že jim je tak 21... A pak mě kamarádka uvedla do obrazu a já tak zjistila, že jsou ještě mladší, než já 😂👌 a to jen utvrdilo můj první dojem, že jim jde jenom o jedno... Popularita (nebo něco takovýho).. a přesně tyhle lidi nenávidím 😑 každopádně by mě fakt zajímalo, kdo vůbec vymyslel již zmiňované # 😶 todle prostě nemohl být MMer... Jak by někdo mohl klukům přát takový- ať jsem slušná- blbky?!?! 😒
Jako... Lidi by se nad sebou měli v poslední době aspoň trochu zamyslet...
OK, můj názor je venku... 😜
A jaký je ten váš? Koment 💬👇
🌹Love you🌹

Unspoken Words [Marcus&Martinus CZ] ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat