Unspoken Words [Marcus&Martinus CZ] ✓

6💠

Miriam

Zamrkala jsem překvapením, pak jsem se přiněřeně nahlas zasmála. ,,Super fór, ten se ti povedl," uchopila jsem do dlaně svoji skleničku a usrkla výborného červeného vína.

,,To nebyl vtip," zavrtěl vážně hlavou. Ztuhla jsem a jen ho vyjeveně pozorovala.

,,Víš, že takhle vypadáš celkem roztomile?" Zasmál se mému výrazu.

,,Počkej," rozmáchla jsem rukama nad hlavou. ,,Chceš mi říct, že bys jako koupil nějaký byt a bydleli bychom v něm jako oba? Společně?"

,,Jo, přesně to mám na mysli," přikývl a nervózně poklepával prsty do stolu. ,,Ty bys měla v klidu čas na učení, ušetřila by jsi matčiny peníze a já se mohl konečně odpoutat od bratra, aniž bych zůstal sám."

,,Ne..." Zavrtěla jsem hlavou. ,,To... To nejde..."

,,Proč ne? Snad ze mě nemáš strach," nadzvedl s pobavením obočí.

,,Ne, to ne... Jen..." Povzdechla jsem si. ,,To přece nejde, abys ty koupil celý byt a já v něm zadarmo bydlela..."

,,Okey," opřel se lokty o stůl a naklonil se ke mně blíž. ,,Domluvíme se takhle, já koupím byt, můžeš v něm bydlet, ale na oplátku mi budeš vařit, uklízet a dělat tokové ty ženské práce."

Zahleděla jsem se do vlastního klína. V hlavě se mi mísily nejrůznější myšlenky. Přece se neznáme až tak dlouho, abychom spolu zase hned bydleli. Na druhou stranu se mi dost líbí, cítím se s ním tak uvolněná, zapomínám na všechny ty starosti, které mě poslední dobou tíží, vím, že se mu můžu svěřit, protože je ochotný mě vyslechnout a pomoc mi... Povzdechla jsem si. ,,Když já nevím."

,,Miri," oslovil mě a přiložil svou dlaň na mou ruku jen tak volně položenou na stole. Tělem mi projela slabá elektřina a místo, kde se mě dotýkal pálilo jěště více, než kdyby jste se popálili o oheň. Zvedla jsem pohled a vpila se do jeho milých tmavých očí. ,,Vím, že je to dost narychlo, ale já bych byl opravdu moc rád... Nebudu ti lhát, líbíš se mi už od prvního okamžiku, kdy jsem tě spatřil... A jen tě chci prostě více poznat..."

Každým jeho slovem mé tváře nabíraly sytější odstín červené. Srdce mi neustále zběsile bušilo v hrudi a volalo po jeho přítomnost v mém životě. Dlaň jsem pod jeho dotekem měla už celou rozpálenou a aby toho nebylo málo, natáhl se a druhou rukou mě pohladil po líčku. Neustále jsem si nebyla jistá. Moje mysl řvala ne, zatímco srdce přesný opak.

,,Říkáš vařit a uklízet?" Povzdechla jsem si po chvilce. ,,To bych snad ještě zvládla."

*

,,Opravdu si seš jistá, že mu můžeš věřit?" Povzdechla si máma, když mi pomáhala balit kufry s mým oblečením. ,,Neznáš ho dlouho, Miriam, a přece moc dobře víš, co se poslední dobou v Oslu děje. Třináct případů znásilnění za jeden měsíc. Zlato, po městě běhá pedofil a znásilňuje mladé dívenky v tvém věku, které před sebou mají ještě celý život před sebou..."

,,Mami," skočila jsem ji do řeči. ,,Kdo by to nevěděl? Poslední dobou jsou toho plné noviny, zprávy, internet... Všechno. Ale něco mi říká, že on to určitě není. Nedokážu si představit, že by byl právě on něčeho takového schopný..."

,,Takoví lidé jsou opravdu dobří herci..." Pokusila se znova něco namítnout, ale zarazila jsem ji.

,,Poslyš," položila jsem jí ruce na ramena. ,,Snad moc dobře vím, co dělám. Kdybych z toho měla špatný pocit, tu nabídku nepřijmu. Už na té svatbě mi říkal, že by si rád pořídil vlastní byt, ale bojí se v něm být sám. A já už ti taky nechci přidělávat další starosti. Máš už toho nad hlavu, vidím to na tobě. To věčné přepočítávání úspor, šetření každé koruny... Aspoň v tomhle ti chci ulehčit. Neboj, kdyby cokoliv, budeš první, kdo se to dozví."

,,Ty jsi moje holka," usmála se nakonec a silně mě objala. Přesně tohle ona umí nejlépe. Milovat. Lepší matku jsem si ani přát nemohla. Chápe mě, podporuje a věří mi. Jsem jen ráda, že teď jenom díky Tinuse jí všechnu tu lásku mohu oplatit.

Martinus

,,Počkej, to jako fakt?!" Vyjeveně na mě civěl. ,,Chceš mi říct, že se jakože stěhuješ do společného bytu s tou kočkou ze svatby?!"

,,No co..." Pokrčil jsem rameny Marcusovým směrem. ,,To je furt, ať si někoho najdu, ať ji sbalím atd. a najednou se nemůžu ani přestěhovat?"

,,Jako... Celkově proti tomu ani nic nemám, jen..." Odmlčel se a rozhlédl se po místnosti. ,,Kdo tu bude uklízet? Jako, ne že by tu teď byl nějak extra velký pořádek, ale i tak je tu čistěji, než v mém pokoji. A tady jsi vždycky uklízel ty..."

,,Tak to mám pro tebe dokonalou radu," zasmál jsem se, položil kufry před autem a poplácal ho po rameni. ,,Měl by sis konečně najít nějakou tu kočku, bro."

,,Neboj, já si někoho seženu," zasmál se. ,,Ale nejdříve to bude nějaká uklízečka. Každopádně ty si to hlavně neposer, jasný?! Tahle holka je pro tebe jako stvořená."

,,Díky," pousmál jsem se, silně ho na rozloučenou objal a nastoupil do auta. Kdy jsem zaslechl zvuk nastartovaného motoru, došlo mi, že zřejmě začínám další kapitolu svého života. Marcus má pravdu, že je Miri přesně pro mě. Vím to, cítím to. A to si zapište, že tahle holka moje opravdu bude...

~🍍 Love pineapples 🍍~
Tak jo lásky moje... ❤
Máte tu další kapitolku... Potřebuji tenhle příběh dost urychlit, vzhledem k tomu, že na jeho dopsání mám tak cca 2 měsíce 😅
No... Skoro jako Hunger Games 😂 dobře, tak to zas ne 😒
Jinak dnešní kapitolka pro VerBooks 💫
No... Tak snad se líbila 😌😅
👑Love you👑