Unspoken Words [Marcus&Martinus CZ] ✓

2💠

Miriam

,,Nejsem si jistá, jestli jsem dobrá volba," vysoukala jsem ze sebe po tom, co jsem dokázala odpoutat pohled od jeho temných očí. Srdce mi zběsile tlouklo v hrudi. Nemůžu říct, že by se mi jeho nabídka nelíbila. Naopak. Něco uvnitř mě to chtělo přijmout, ale má ústa vypouštěla přesný opak.

,,Proč myslíš?" pronesl celkem klidně, jako by ho mé odmítnutí nijak nevyvedlo z míry. Stojí si za svým. To je tak přitažlivý...

,,Ehm, moc to neumím," pokrčila jsem rameny. Co to sakra meleš?

,,To je škoda," odtušil. Nevypadal však nijak zklamaně. Zakroutil hlavou, jako by kontroloval, jestli nás náhodou nikdo nesleduje, pak mě chytil za ruku a táhl kdo ví kam. Znejistěla jsem. Hlavou se mi začaly honit nejrůznější myšlenky. Nedokázala jsem je však dlouho udržet. Moje pozornost se obrátila na část ruky, kterou svíral ve své horké dlani. Kůže mě tam nepopsatelně pálila. Jakoby se veškerá má energie soustředila do jednoho nevinného bodu, kde se naše pokožky otíraly o sebe. Po zádech mi přecházel mráz doprovázený husí kůži po celém těle.

Byla jsem natolik zabraná do toho zvláštního pocitu, že jsem si ani neuvědomila, kam mě to vlastně táhne. Když jsem se ze svého 'tranzu' probrala, stála jsem venku na čerstvém vzduchu. Pomalu se stmívalo a krajinu zakrývalo šero. Terasa, na kterou mě dovedl, byla obehnána dřevěným zábradlím s možností sejít dolů do zahrady. Doléhala jsem hudba z sálu, dost hlasitá na to, abychom ji oba slyšeli.

,,A tady už si se mnou zatančíš?" rozšířil rty do roztomilého úsměvu, při čemž se mu v očích objevilo nespočet jiskřivých hvězdiček.

,,Nechápu, proč si mě sem dotáhl," uchechtla jsem se. ,,Řekla jsem ti, že mi tanec moc nejde."

,,Právě proto jsme tady," pokrčil rameny a prsty si projel skrz vlasy, načež si rukou nervózně mnul zátylek. ,,Tady se tak moc nebudeš stydět, jako tam uvnitř, kde bys byla všem na očích."

Zasmála jsem se. ,,Jen ti podupu nohy."

,,Tak to pro mě bude jenom pocta," uchechtl se a natáhl ke mně ruku. Zkousla jsem si spodní ret. On to mslí vážně... A vzhledem k tomu, že se těm jeho tmavě čokoládovým očím nedá odolat, podlehla jsem. Zprvu nejistě jsem k němu přistoupila blíž, jednu ruku mu přehodila okolo ramene a tou druhou ho uchopila za nabízenou dlaň. Na tváři se mu vytvořil náznak spokojenosti a jeho pravá ruka zakotvila na mém pasu. Pomalu jsme se začali pohupovat ze strany na stranu. Svým pohledem jsem hypnotizovala své nohy, snažíc se nezmrzačit mu nohy. Bylo příjemné cítit jeho omamnou vůni. Věděla jsem, že on mě pozoruje, ale stydlivost mi nedovolila mu pohled oplatit. Soustředila jsem se na kroky obohacená pocitem z jeho přítemnosti. Bože, vždyť ho ani neznáš...

,,A pak prý, že neumíš tančit," ušklíbl se, když písnička skončila a o krok odstoupil. Tváře se mi zbarvily červení, což mu na tváři vykouzlilo ještě větší úsměv, než doposud. Již podruhé za tuhle chvíli ke mně natáhl ruku: ,,Martinus."

,,Miriam," opětovala jsem mu úsměv a i já mu podala svou dlaň.

,,Jsi odsud?" opřel se lokty o zábradlí a z kapsy vytáhl krabičku cigaret. Jednu mi nabídl, ale jen jsem zavrtěla hlavou. K mému překvapení si ani on nevzal a krabičku opět schoval. Nad mým tázavým pohledem jen mávnul rukou. ,,Moc nekouřím, jen příležitostně a nikdy ne sám. Tak, odpovíš mi už konečně?"

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Pocházím z Osla. Teď tam studuju prvním rokem ekonomiku na výšce."

,,Oslo? No, škoda, že jsem tě nepotkal dřív," usmál se. ,,Bydlíme tam s Marcusem už skoro dva roky ve společné vile. No, nejradši bych se odstěhoval do něčeho vlastního..."

,,A co ti v to brání?" nechápala jsem. Nevypadal, že by mu chyběly peníze...

Semkl rty do úzké přímky a mlčel. Po chvíli jen tak zničeho nic zavrtěl hlavou a zadíval se na noční oblohu, která se začínala plnit jasnými hvězdami. ,,Samota," zašeptal. Zkoumala jsem z profilu rysy jeho tváře, obdivovala jeho kulatý nos a představovala si jakou příchuť asi tak mají jeho rty. Čekala jsem, jestli z něho nevypadne ještě něco víc. A taky, že jo. ,,Prostě mám strach z toho, že když se odstěhuju do vlastního bytu, budu tam celou tu dobu sám."

Pousmála jsem se. Pod tou skořápkou na pohled silného a pohledného mladíka se skrývá obyčejný milý chlapec s vlastním strachem.

,,No... A odkud vlastně znáš Taru?" Odvedl řeč na jiné téma. Pokrčila jsem rameny, opřela se o zábradlí vedle něj a zadívala se do potemnělých koutů zahrady.

,,Chodily jsme spolu na střední. Byly jsme takové ty dvě holky, které téměř nikoho nezajímají," uchechtla jsem se. ,,Dokonce jsme se vsázely o to, které z nás si kdo jako první všimne a řekne jí aspoň stupidní 'ahoj'."

,,Moment, naše Tara?!" Zasmál se. ,,O tom dost pochubuji. Co si pamatuji, byla vždycky středem zájmu."

,,Jo, to začalo ve třeťáku," přikývla jsem. ,,Tak nějak se dokázala dostat na vrch popularity. To jen já zůstávala stále na samém dně."

Martinus

Obdivoval jsem její rty, které se plynule pohybovaly a vypouštěly sladké tóny jejího hlasu. Zatoužil jsem projet ji rukou skrz kudrnaté vlasy a pocítit, jak jsou jemné. Tahle dívka mě dokázala okouzlit během několika pár okamžiků. Nepochopím, jak to dokázala. Ale musí v sobě mít nějaké zvláštní kouzlo, které mě tak přitahuje.

,,Aha... To je mi líto," pronesl jsem. Nedokážu si představit, že by někdo dokázal přehlížet tak neobyčejnou osobu.

,,Nemusí," usmála se. ,,Víš, co je nejlepší, když jsi na samém dně?" Pootočila hlavu a zabodla do mě svá nebesky modrá kukadla. Uchvácen její neobyčejností jsem záporně zavrtěl hlavou. Na rtech se jí objevil nevinný dětský úsměv, chytla mě za ruce. ,,Ze dna vede jen jediná cesta," obrátila hlavu na nebe a já její čin zopakoval. ,,A to přímo vzhůru."

~🍍 Love pineapples🍍~
Ahojky lásky 💋💟
Tak jak se vede??? 😏
Já to zase obohatím nějakým svým nezajímavým zážitkem... 😅
Dneska jsme měli ve škole nějakou přednášku archeologa (či kdo to byl) na téma Germáni a Římané na našem území... Tak nejen, že to trvalo skoro hodinu a půl a všechny tři první ročníky narvali do jedné účebny s kapacitou 30 lidí ... Ale i když jste se fakt snažili, tak to prostě nešlo a po patnácti minutách vám došlo, že vlastně total nevíte, o co go 😂👍
#LoL
Tak doufám, že se kapitolka aspoň trochu líbila, i když byla zcela o ničem 😕😶
🌹Love you🌹