Unspoken Words [Marcus&Martinus CZ] ✓

21💠

Miriam

,,Miriam, ty ses smála," přistoupil ke mně Tinus, když Marcus s Lindy odešli. V očích mu zářily jiskřičky štěstí. Znovu jsem na svých rtech cítila úsměv. Postavila jsem se a bez varování obmotala Tinusovi ruce kolem krku. Trochu zaskočeně se usmál, ale za pás si mě hned přitáhl blíž a políbil do vlasů.

,,Jsem rád, že už se cítíš líp," zašeptal mi do ucha.

,,Mnohem líp," přikývla jsem, pak se odtáhla a přešla ke skříni, ze které jsem si vytáhla teplejší mikinu. ,,Nezajdeme se projít?"

Zaraženě několikrát zamrkal, ale hned na to se mu na tváři vykouzlil zářivý úsměv a souhlasně přikývl. Přehodil si přes ramena bundu a otevřel mi dveře. Věnovala jsem mu úsměv a poslušně počkala, než sestře vysvětlil, že si skočíme ven. Ještě před tím, než jsme vyšli na čerstvý vzduch, sama od sebe jsem chytla Tinuse za ruku a propletla si s ním prsty.

,,O čem jste si s Lindy povídaly?" Zajímalo Tinuse.

Jen jsem pokrčila rameny. ,,Tak různě... Vyprávěla mi, jak se ztrapnila, když byla poprvé ve společnosti... Ty víš, jaký měla život před tím, než se dostala k Marcusovi?"

,,Netuším... O tomhle se mi Mac nezmínil," zavrtěl hlavou a pokračoval dál po vyšlapané pěšince v zahradních prostor léčebny. ,,Asi si rozumíte, co?"

Přikývla jsem. ,,Slíbila mi, že přijde i zítra a popovídáme si... O životě... A..."
Zarazila jsem se uprostřed věty, kdy jsem spatřila drobnou dívenku, která se až neuvěřitelně podobala Tinusovi, jak probíhá nedalekým houštím a mizí v jeho hloubi. Úplně jsem zapomněla, že tam se mnou Martinus stojí a rozběhla se za ní. Možná za mnou něco volal, ale já v uších slyšela jen šťastný dětský smích. Vběhla jsem do tmavých porostů ignorujíc větvičky, které mě škrábaly všude po těle.

,,Mami! Mami! Zkus si mě chytit," volala na mě blonďatá dívenka a utíkala stále hlouběji do hustého lesa. Pak se mi ztratila z očí. Zastavila jsem se a začala se ohlížet všude okolo. Odněkud se ozývala drastická hudba jako z hororu. Najednou se přede mnou objevila temná postava muže, který v rukou nemilosrdně svíral moji malou dcerušku. Hlasitě se smál a pomalými kroky se začal přibližovat...

,,Miri," Tinusova hřejivá dlaň, která mi spočinula na rameni, mě šokem vrátila do reality. Pohledem jsem zavadila o jeho čokoládky, ale hned na to jo stočila zpátky na místo, kde ještě před chvílí neznámý škrtil mou holčičku.

,,Bože, co se děje?" Zatřásl se mnou Martinus. ,,Proč jsi začala utíkat?"

,,J-já... V-viděla jsem..." Dlaní jsem si přejela po břiše. ,, Vlastně nic..."
Jen se ti to zdálo... Sen během bdění... To je přece úplně normální... Určitě...

Tinus si jen hluboce povzdechl. ,,Miriam, nechceš mi už konečně říct, co se doopravdy stalo? Prosím." Stiskl mi dlaň a s nadějí se mi zadíval do očí. Bohužel. Ten pocit, že mě za to všechno bude nenávidět byl silnější, než mé srdce. Jen jsem mlčky zavrtěla hlavou.

,,Dobře," neradostně přikývl. ,,Tak pojď, půjdeme už..."

Znovu si se mnou propletl prsty na rukou a táhl směrem k zahradám. Ještě naposledy jsem očima zkontrolovala místo, kde jsem přeludy naposledy viděla, avšak stále se tam vyjímala jen prázdnota.

Martinus

A já už si myslel, že to bude lepší. Ale když se dneska rozběhla do toho lesa a vůbec mě nevnímala, všechna má naděje opět klesla k nule. Ze svého místa na gauči jsem pozoroval, jak si pročítá článek na notebooku. Vypadala při tom tak nevinně. Nedokážu pochopit, jak někdo mohl ublížit tak křehkému stvoření. Kdyby se mi ten chlap jen dostal pod ruku... Ale bohužel. Ani policie si s tím vším neví rady. Zmiňovaný násilník zřejmě odjel z města, vzhledem k tomu, že Miriam byla poslední nahlášená oběť.

Ozvalo se lehké zaklepání na dveře. O nedlouho později se v nich objevila kudrnatá hlava.

,,Ahojte, můžeme dál?" Usmála se Nasha a po mém souhlasu proklouzla dovnitř, hned za ní její matka.

,,Dobrý večer," kývl jsem ji na pozdrav a ustoupil stranou, aby se obě mohly s Miriam přivítat. Nasha ji hned začala vyprávět, co je nového, jak si vede ve škole... Chápeme se. Elen je chvíli pozorovala, pak ale přešla ke mně a vytáhla mě na chodbu.

,,Martinusi, já jsem vám opravdu moc vděčná za to, co všechno pro Miriam děláte," povzdechla si a rukou zašmátrala v kabelce, že které hned na to vytáhla bílou obálku. ,,Ale co je moc, to je moc. Podařilo se mi něco málo naspořit. Sice je to minimum toho, co tady platíte za celý jeden měsíc, ale víc bohužel neseženu..." Natáhla ke mně ruku s obálkou. Chvíli jsem se na ni jen tak díval, a pak ji tou svojí zatlačil zpátky k Elen.

,,Na to zapomeňte," zavrtěl jsem hlavou. ,,Já Miriam miluji a udělám všechno pro to, aby ji bylo dobře. Na její léčení mi bohaté moje úspory vystačí. Nechte si ty peníze. Potřebujete je mnohem víc."

,,Ale nemůžu po vás přece chtít, aby jste..."

Opět jsem ji zarazil. ,,Vy po mně ale nic nechcete. Já to dělám zcela dobrovolně..."

~🍍 Love pineapples 🍍~
Ahoj, zlatka 💕😘
Jak jde život??? 😗
Já celkem slušný... Dneska se mi povedlo získat jedničky z bioly z něčeho, čemu jsem včera totálně nerozuměla 😅😂 dobrý, ne? 😏
Ale upřímně... Na co mi sakra ta deplazmolýza k životu bude?!?! 😵
Odpověď??? Leda tak na h...... Hory... 😹
No nic, dnešní kapitolka pro Empty_DallasFann 😘💖
Snad se líbí 😏✋
🌹Love you🌹