Něco jí prolézá tělem, zcela neslyšně se vkrádá do její duše a uvelebuje se v její hlavě. Co? Inu, přece nuda. Protože koho zajímají nějací hudební skladatelé, že? Tudíž dívka skomírala u prázdného sešitu a počítala skvrny na přilehlé zdi, a ani si nevšimla, že se jí někdo na něco ptá. Až neklidné poklepání o stůl jí donutí odtrhnout zrak od špíny na stěně a zaostřit na jinou skvrnu špíny. Když si však ta jiná skvrna špíny odkašle a posune si brýle ke kořenu nosu, dojde dívce, že to není skvrna, nýbrž její profesorka, neohrabaně se natáhne pro své vlastní brýle na dálku a usměje se, jakoby se nic nestalo.
,,Tak na co jsem se ptala?" zaduní špí- učitelčin hlas.
,,Euh..."
,,Při jakých příležitostech se hraje Libuše, opera Bedřicha Smetany?"
,,Když má pan prezident proslov?" zadoufala dívka, že trefila správně.
,,No," zamrká učitelka zaraženě, ale nenechá se vyvést z míry, ,,možná by nebylo špatné, kdyby hráli tak nahlas, že by ten proslov nebyl slyšet..."
Dívka se už domnívá, že je z nejhoršího venku, sladce se usměje...
,,...Ale ne."
ČTEŠ
Ach, ti učitelé
RandomChodíte do školy? Ano? Pak určitě znáte mnoho učitelů. Každý je zcela jiný druh, jeden brutátor, druhý zkouškofil. Všichni ale mají něco společného: sadismu... Ehm, chtěly jsme říct schopnost okomentovat každou situaci. A toto je sbírka těch nejlepš...
