Dějepis je u nás jedna z nejoblíbenějších hodin, předně, protože náš učitel je milý mladý chlapík s úžasnými historkami a přátelskou osobností. Ani, když si při testu šeptem radíme ob tři lavice, nevybuchne vzteky a nepošle nás do kobek pekelných.
Jediná nevýhoda jeho klidné osobnosti spočívá v tom, že většinu vyučování celá třída řve a ani trochu mu nevěnuje pozornost. To se změnilo na osudné páteční hodině, kdy se dvě žákyně jménem Brunhilda a Květoslava vybavovaly s chlapci sedící v lavici před nimi, Helmutem a Kryšpínem. Prali se mezi sebou o obyčejné kuličkové pero, hlasitost jejich rozhovoru příliš brzy překročila všechny meze.
,,No tak, přestaňte!" křikl konečně profesor a věnoval čtveřici káravý pohled. ,,Brunhildo, já nechápu, co to máte tak zajímavého mezi nohama, že vám tam kluci tak civí."
Brunhilda položila pero na stůl, třída vybuchla smíchy. Profesor jen zakroutil hlavou a otočil se zpět k tabuli se slovy: ,,Neberte pořád chlapcům ta pera a věnujte se raději dějepisu." Uvědomil si, co to vypustil z pusy, až když žáci brečeli v záchvatech zběsilého chichotání. Jen vložil hlavu do dlaní, nikdy by ho nenapadlo, jaké úchyly bude muset vyučovat.
ČTEŠ
Ach, ti učitelé
De TodoChodíte do školy? Ano? Pak určitě znáte mnoho učitelů. Každý je zcela jiný druh, jeden brutátor, druhý zkouškofil. Všichni ale mají něco společného: sadismu... Ehm, chtěly jsme říct schopnost okomentovat každou situaci. A toto je sbírka těch nejlepš...
