To jsem si tak jednou seděla na češtině a jako obvykle se nesoustředila na nic jiného, než ručičku hodin. Neměla jsem s ní moc hezký vztah: nikdy mě neposlouchala, vždy hrála hluchou.
Češtinářka mluvila, mluvila a mluvila, jednou přirovnávala jednoho z mých ospalých spolužáků k prokletému básníku Baudelairovi (tedy přesněji ke tlející zdechlině z jeho básně), podruhé vysvětlovala, jaký by mého spolužáka čekal život, žil-li by v devatenáctém století, za manželku by měl mojí nejlepší kamarádku pošťačku, která by se z nějakého důvodu dívala na Ordinaci v růžové zahradě (opakuji, jsme v devatenáctém století), a v salónu by pak svedl vysoce postavenou dámu svého zaměstnavatele. Ano, to jsou naprosto normální debaty na našich hodinách českého jazyka, a ač se to nezdá, má to s ním mnoho společného. Paní profesorka například mluví česky.
Každopádně najednou začala svým červeným fixem čmárat něco na tabuli. Okamžitě mě to zaujalo: zaprvé proto, že to kreslila permanent markerem, a já se zlolajným úsměvem čekala na její reakci, až na to přijde, a zadruhé kvůli tomu, že opravdu umí lépe mluvit o zdechlinách, než kreslit zdechliny.
Počkat, to není zdechlina! To je chlap! Chvíli mi trvalo, než mi docvaklo, že probíráme významový rozdíl mezi slovy pán a chlap.
,,A tady vidíte rozdíl mezi pánem a chlapem. Pán," ukázala na první obrázek znázorňující zdechlinu v obleku, ,,je upravený, oholený, nosí uctivé oblečení, kravatu, motýlka... Naproti tomu chlap," ukázala na obrázek baculaté zavšivené zdechliny, ,,je plešatý neoholený muž s panděrem právě vycházející ze smradlavé hospody. Například takový politik."
ČTEŠ
Ach, ti učitelé
RandomChodíte do školy? Ano? Pak určitě znáte mnoho učitelů. Každý je zcela jiný druh, jeden brutátor, druhý zkouškofil. Všichni ale mají něco společného: sadismu... Ehm, chtěly jsme říct schopnost okomentovat každou situaci. A toto je sbírka těch nejlepš...
