Kytice

72 4 0
                                    

Opět hodina češtiny. Jak nečekané. Bohužel stěny obdržely výmalbu a již není, na co se koukat. Poučená z předchozí události má brýle na sobě a vzorně si zapisuje i nejmenší šustnutí. To však neznamená, že je o něco chytřejší...

,,Proč je Kytice tak zásadním dílem?" vypustí z úst učitelka, přejede ledovým pohledem po třídě, jakoby si vybírala, koho umučí tentokrát, a jako na potvoru se zastaví u naší hrdinky. Ta se bezradně otočí po spolužácích, ale i oni byli nejspíše v nedávné době navštíveni mimozemšťany a mozky jim zůstaly vymyté.

,,No... Je hezky napsaná a obohatí naší slovní zásobu."

,,To si můžeš rovnou přečíst slovník," argumentovala neodbytně učitelka.

,,Tak jo?" modlila se dívka, aby už to kantorka vzdala. To by to ovšem nemohla být ona, aby něco nechala jen tak.

,,Dobře, tak ho napiš po prázdninách do čtenářského deníku," řekla jako mimochodem profesorka a už otvírala ústa pro další otázku. Naše hrdinka však nemohla zůstat s takovým úkolem na krku!

,,Ale já neříkala, že ho přečtu teď. Třeba až... Já nevím, za 5 let!"

,,Ach ano," usměje se ďábelsky ta osoba, co vysedává za učitelským stolem - dobře totiž umí každé slovo využít proti tomu, kdo ho vypustil z úst. ,,V tom případě si budu pamatovat, že za 5 let přineseš ve čtenářském deníku zápis ze slovníku spisovné češtiny..."

Češtinářka. 💓 Ač nechodíme do stejné třídy, obě ji nenávidíme i milujeme stejným způsobem. Bohužel, někdy je to poměrně osudné. 

Ach, ti učiteléKde žijí příběhy. Začni objevovat