Lgbtpedia{CZ}✔

LGBT práva ve Francii

Práva leseb, gayů, bisexuálů a translidí (LGBT) jsou ve Francii tradičně velmi liberální a země je v tomto směru považována za jednu z nejpokrokovějších v Evropě. Ačkoliv bylastejnopohlavní sexuální aktivita i zde zastarého režimu považována za trestný čin, za nějž se uděloval i trest smrti, během Velké francouzské revoluce v roce 1791 došlo ke zrušení veškerých zákonů proti sodomii. Přesto byl proti homosexuálům často uplatňován méně známý zákon proti exhibicionismu, který Francie přijala v roce1960 a zrušila o 21 let později. V roce 1982země sjednotila legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace. O tuto novelu se velmi zasloužil prezident François Mitterrand. Zákony zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace nebo genderové identity byly přijaty roku 1985. Od 15. listopadu 1999 Francie umožnila homosexuálním párům uzavírat mezi sebouobčanský pakt solidarity, což je institut velmi podobný registrovanému partnerství. V roce 2013 se Francie stala 13. zemí na světě, která legalizovala stejnopohlavní manželství, včetně možnosti společného osvojování dětí.Francie se stala také první zemí na světě, která vyškrtla transexualitu ze seznamu duševních poruch a přiznává translidem právo na změnu. V současné době je považována za jednu z nejvíc gay friendly zemí na světě.Paříž je považována za jednu z nejoblíbenějších destinací, co se týče gay friendly turistiky.Ve čtvrtích Le Marais či Pigalle je největší koncentrace kaváren, restaurací, saun a nočních klubů pro gaye a lesby.
Stejnopohlavní sexuální styk byl ve Francii až do Velké francouzské revoluce závažným trestným činem, který se trestal smrtí. Posledními popravenými homosexuály ve Francii byli Jean Diot a Bruno Lenoir.K první fázi dekriminalizace homosexuality došlo během revoluce, kdy byla v roce 1791 z Trestního zákoníku vyškrtnuta pasáž týkající se stejnopohlavní sexuální aktivity v soukromí. Veřejné projevy homosexuality acrossdressingu byly trestány jako veřejné pohoršování. Někteří homosexuálové žijící v oblastech Alsasko a Horní Lotrinsko byli během německé okupace Francie internováni v německých koncentračních táborech.Roku 1832 došlo ve Trestním zákoníku k uvedení legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku, který byl pro obě orientace stanoven na 11 let. V roce 1836 byl zvýšen na 13 let. 6. srpna 1942 přijala vláda Vichistické Franciespolu s prozatímní vládou okupované Francie diskriminační novelu trestního zákoníku, který navýšil legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku pro heterosexuální orientaci na 15 let a homosexuální orientaci na 21 let. Roku 1974 byl věk 21 let pro homosexuály snížen na 18 let v důsledku změny věku zletilosti.V roce1982 došlo za podpory prezidenta Françoise Mitterranda k sjednocení legálního věku pro pohlavní styk na 15 let pro obě orientace, i přes odpor Národního shromáždění.
V r. 1960 byl přijat zákon proti obscénním projevům (§ 330 odst. 2 Trestního zákoníku), podle něhož šlo trestně stíhat toho, kdo se dopustil na veřejných prostranstvích obscénních projevů. V případě, že by se jednalo o homosexuální projevy, trestní sazba se zdvojnásobovala. Toto nařízení se údajně přijalo proto, aby se eliminovalo kuplířství. Dodatek k zákonu diskriminující homosexuály se stal jeho součástí iniciativou tehdejšího parlamentu.
§ 330 odst. 2 trval 20 let, dokud nebyl zrušen v rámci novelizace několika ustanoveních trestního zákona proti sexuálním trestným činům.
V r. 1999 byl vládou Lionela Jospina přijat zákon umožňující, jak heterosexuálním, tak i homosexuálním párům uzavírat tzv. občanský pakt solidarity, což je jakýsi ekvivalentregistrovaného partnerství. Páry žijící v občanském paktu mají vesměs stejná vzájemná práva a povinnosti náležející manželům, mimo práv adopčních a přístupu k asistované reprodukci, která jsou přístupná pouze heterosexuálním manželským párům, ačkoliv zde bylo mnoho snah o postavení paktu na roveň manželství i v této oblasti. Nicméně francouzský nejvyšší soud přiznal právo osobám žijícím v paktu osvojit si dítě svého protějšku. Na rozdíl od manželů neměli partneři žijící v paktu ani stejná daňová práva, která jim byla přiznána až r. 2005 s tím, že ušlý zisk ze zákonů z předchozích let jim bude neprodleně navrácen.
Právní status této formy stejnopohlavního v zahraničí je problematický, neboť jen několik málo zemí jej plně uznává. Například ve Velké Británii se mu nedostává žádného uznání ze strany úřadů, a tudíž jediným řešením pro získání některých benefitů z něj plynoucích je zánik registrovaného partnerství vzniklého podle britských zákonů a následné uzavření občanského paktu solidarity podle francouzského práva. Stejnopohlavní manželství uzavřené v Nizozemí je ve Francii plně uznáváno, mimo práva na získání dvojího občanství, které náleží pouze různopohlavním párům. Například Francouz, který uzavře manželství s Nizozemcem, nabytím nizozemského občanství automaticky ztrácí své původní občanství.