Lgbtpedia{CZ}✔

LGBT práva v Evropě

Situace práv leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů (LGBT) je v Evropě velmi různorodá. 13 z 21 zemí, které jsou světově známy legalizací stejnopohlavního manželství pochází z Evropy, zatímco dalších 13 registrované partnerství nebo jiný právní institut upravující soužití stejnopohlavních párů. Rakousko, Německo, 
Itálie, Maďarsko a Švýcarsko uvažují o legalizaci stejnopohlavního manželství a Finsko a Irskojsou teď momentálně poslední země, která jej legalizovaly (Finsko s účinností od 1. března 2017, Irsko s okamžitou účinností po kladném výsledku květnového referenda). V listopadu 2015 legalizoval Kypr registrované partnerství. Ve Slovinsku se v prosinci 2015 konalo referendum, které zvrátilo rozhodnutí Národního shromáždění ohledně návrhu novely zákona o manželství osob stejného pohlaví. V tom samém měsíci schválilo Řeckopodruhé předložený návrh zákona o registrovaném partnerství. Malta je jediná evropská země, která plně uznává stejnopohlavní manželství uzavřené v zahraničí, ačkoliv jej sama ve své legislativě uzákoněné nemá. Bělorusko, Bulharsko,Chorvatsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva,Moldavsko, Černá Hora, Polsko, Srbsko,Slovensko a Ukrajina mají stejnopohlavní manželství zakázané v Ústavě.Eurobarometr 2015 prohlásil pět evropských zemí za nejrychleji se rozvíjející ve smyslu LGBT práv a rovnému přístupu k instituci manželství tyto země: Dánsko, Irsko, Nizozemsko, Španělsko a Švédsko.

Ačkoli byly homosexuální vztahy zcela běžné, byť nikdy ne rovnocenné s manželstvím mezi mužem a ženou, ve Starověkém Řecku,Starověkém Římě a u pohanských Keltů, tak s nástupem křesťanství jako oficiálního náboženství v Římském císařství bylo přijato několik opatření proti homosexuálnímu chování. Na základě rozhodnutí římského císaře Theodosia I. v r. 390 byly odsouzeni všichni pasivní homosexuální muži k smrti zlynčováním. Toto následovalo přijetí kodexu Corpus iuris civilis r. 529 Justiniánem I., na základě něhož každý muž, který vykoná homosexuální styk, aktivně i pasivně, bude kastrován. Ve většině zemích Evropy bylo v té době homosexuální chování, tehdy nazývané jako sodomie, považováno za těžký zločin a tisíce homosexuálních mužů napříč celou Evropou čelilo trestnímu stíhání a perzekuci. Lesby byly sice oficiálně souzené jen v ojedinělých případech, ale perzekuce a šikana směřovala čas od času i směrem k nim.Polsko po svém vzniku r. 966 nikdy nepřijalo žádné zákony, které by definovaly homosexualitu jako zločin.40 let po Rozdělení Polska, kdy ztratilo svojí nezávislost r. 1795, se na tomto území uplatňovaly zákony proti sodomii z Ruského impéria, Pruska a Rakouského císařství v rozděleném Polsku. To svojí nezávislost získalo znova r. 1918 a zákony okupantských zemí si nezachovalo.V r. 1932 byla v Polsku stanovená hranice legálního věku způsobilosti k pohlavnímu styku na 15 let pro heterosexuální i homosexuální orientaci. .V Turecku bylo homosexuální chování legalizováno r. 1858.Během Velké francouzské revoluce Národní shromáždění přepsalo v r. 1791 Trestní zákoník a všechny pasáže o homosexualitě z něj byly vymazány. V průběhu Napoleonských válek byla homosexualita dekriminalizována na všech územích okupovaných Francií, jako bylo například Nizozemí a mnoho nesjednocených německých zemí, nicméně v Německu tento proces skončil sjednocením německých států pod pruského císaře, což přineslo dlouhodobé tvrdé stíhání homosexuality. 6. srpna 1942 vláda Vichistické Francie vypracovala zákon, který kriminalizoval homosexuální styky s osobou mladší 21 let jako součást své konzervativní agendy. Většina zákonů z této doby byla po válce zrušená, ale anti-gay legislativa tu zůstala ještě čtyři století, dokud nebyla zcela zrušená v srpnu 1982, kdy byl legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku znovu stanoven na 15 let pro obě orientace.Nicméně gayové a lesby stále žili v utajení, jelikož negativní postoj ze strany heterosexuální většiny stále přetrvával během posledních dvou dekád až do doby, kdy začala vznikat první LGBT hnutí r. 1969.Některé země si v té době prošly obdobím diktatury a byly velmi anti-homosexuální jako například Sovětský svaz, Nacistické Německoa Španělsko v období Francova režimu. Na rozdíl od nich se Polsko po získání nezávislosti po 1. světové válce stalo r. 1932 první evropskou zemí, která ve 20. století dekriminalizovala homosexuální aktivitu následována Dánskem r. 1933, Islandem r. 1940, Švýcarskem r. 1942 a Švédskem r. 1944.
V r. 1962 bylo homosexuální chování dekriminalizováno v Československu na základě výzkumu Kurta Freunda penilní pletysmografií homosexuálních mužů žijících v heterosexuálních manželstvích. Kurt v něm došel k závěru. že homosexuální orientace je nezměnitelná.
V r. 1972 se Švédsko stalo první zemí na světě, která umožnila transsexuálním lidem podstupovat chirurgickou změnu pohlaví a hormonální terapii.
V r. 1979 velký počet homosexuálních lidí označených ve Švédsku za nemocné protestovalo proti tomu, aby byla homosexualita považována za nemoc. Hned na to aktivista zaměstnaný v ředitelství National Board of Health and Welfare do několika měsíců učinil ze Švédska první zemi v Evropě, která přestala považovat homosexualitu za nemoc.
V r. 1973 vyškrtla homosexualitu ze seznamu duševních poruch Americká psychiatrická asociace, čímž USA předběhly o 6 let Švédsko.
V r. 1989 se stalo Dánsko první zemí na světě a v Evropě, které umožnilo homosexuálním párům uzavírat registrované partnerství.
Zároveň na to r. 1991 se stalo Bulharsko první zemí, která vydala ústavní zákaz stejnopohlavních manželství.Tento krok poté učinilo rovněž i následujících 13 států (Litva r. 1992, Bělorusko a Moldavsko r. 1994, Arménie a Ázerbájdžán r. 1995, Ukrajina r. 1996, Polsko r. 1997, Lotyšsko a Srbsko r. 2006, Černá Hora r. 2007, Maďarsko r. 2012, Chorvatsko r. 2013 a Slovensko r. 2014).
V r. 2001 se emancipace gayů a leseb posunula dalším krokem, když Nizozemí uzákonilo stejnopohlavní manželství a stalo se tak první zemí na světě, která tak učinila. Stejnou cestou si vydaly i další země (Belgie r. 2003, Španělsko r. 2005, Norsko a Švédsko r. 2009, Portugalsko a Island r. 2010, Dánsko r. 2012, Francie r. 2013, Spojené království r. 2014 a Lucembursko r. 2015.)
22. října 2009 se luteránská Církev Švédska rozhodla, že bude vůči LGBT právům otevřená a začala homosexuálním párům dávat požehnání  za používání termínu manželství. Toto nové ustanovení začalo platit 1. listopadu 2009 (v této luterské církvi to vzbudilo velký odpor,též kvůli porušení zásady na výhradu svědomí,ultraliberální skupina ovládající církev ho potlačila mj. i za pomoci vyhazovů ze zaměstnání a nucených odchodů min.5 biskupů a několika desítek pastorů do emeritury - do důchodu. Mnoho luterských církví jinde ve světě, hlavně v Africe, Asii a Latinské Americe kvůli tomu přerušilo s Církví Švédska styky - což se rovná vypovězení intercommunia=svátostného společenství) .
Irsko umožnilo homosexuálům uzavírat registrovaná partnerství r. 2011 a r. 2013 přijalo ústavní smlouvu ohledně řešení otázky manželských práv pro všechny zakotvených v ústavním pořádku země. Toto vyústilo v konání referenda v květnu 2015 ohledně legalizace stejnopohlavního manželství, a s tím souvisejících adopčních práv pro homosexuální páry. Irští občané hlasovali o přijetí nového ústavního zákona znějícího takto: "Manželství je trvalý svazek dvou osob založený právním způsobem a za souhlasu obou osob, které do něj vstupují. Pohlaví jedinců nehraje žádnou roli a nesmí být překážkou pro vstup do manželství." 62,1 % voličů hlasovalo pro, čímž se Irsko stalo první zemí na světě, která legalizovala stejnopohlavní manželství prostřednictvím plebiscitu. První irský stejnopohlavní svatební obřad je naplánován na srpen 2015.
Ostrov Man uzákonil registrované partnerství r. 2011 a stejně tak i Jersey r. 2012. Lichtenštejnsko registrovaná partnerství uzákonilo r. 2011 na základě referenda, kde prošla díky 68 % pozitivních hlasů.1. ledna 2012 byla přijatá nová verze Ústavy Maďarské republiky schválená vládou Viktora Orbána, předsedy vládnoucí strany Fidesz, která striktně vymezuje manželství jako svazek muže a ženy, a která neobsahuje žádnou garantovanou diskriminaci před diskriminací na základě sexuální orientace.V r. 2012 vláda Spojeného království spustila veřejnou debatu ohledně stejnopohlavních manželství , což by znamenalo změnu legislativy v Anglii a ve Walesu. Zákon byl schválen a stal se účinným 17. července 2013. Ke stejnému kroku se odhodlalo i Skotsko plánující legalizaci stejnopohlavních manželství v r. 2015. 4. února 2014 skotský parlament takový zákon schválil a tím umožnil nejen homosexuálním párům uzavírat manželství, ale i transsexuálům podstupovat proces změny pohlaví bez nutnosti rozvodu manželství.V květnu 2013 Francie legalizovala stejnopohlavní manželství díky iniciativě prezidenta François Hollandeho, který se na tvorbě nového zákona silně podílel. Stejnopohlavním manželstvím ve Francii však také předcházela velmi silná vlna odporu ze strany pravicových radikálů, kteří se v rámci údajných "pochodů na ochranu rodiny"
dopouštěly výtržnictví a homofobních projevů v ulicích Paříže, a kteří byly často rozháněny slzným plynem. Hodně konzervativních apravicově-extremistických skupin a organizací tento proces považuje za totalitní praktiky. Během tohoto období také došlo ke skoro až dvojnásobnému počtu útoků proti LGBT lidem.1. prosince 2013 se v Chorvatsku konalo ústavní referendum, v němž se řešilo, zda by mělo být manželství ústavně vymezené jako svazek mezi mužem a ženou. Referenda se zúčastnilo 37,9 % Chorvatů a z nich 65,87 % tento krok podpořilo.27. ledna 2014 vláda Severního Kypru (sporné území okupované po Turecké invazi na Kypr r. 1974) schválila novelu rušící zákon z dob kolonizace, který trestal homosexuální styky trestem odnětí svobody ve výši 5 let.
14. dubna 2014 maltským parlamentem prošel zákon o registrovaném partnerství, který zároveň umožnil homosexuálním párům adoptovat děti. V ten samý den parlament rovněž schválil ústavní novelu, která v Ústavě přímo zakazuje diskriminace na základě sexuální orientace nebo genderové identity.
4. června 2014 Národní rada Slovenské republiky vesměs jednomyslně přijala ústavní změnu, která zakazuje stejnopohlavní manželství v poměru hlasů 102:18.18. června 2014 lucemburský parlament schválil zákon legalizující stejnopohlavní manželství a adopce.Zákon byl publikován v úředních věstnících a nabyl účinnosti 1. ledna 2015.
15. července 2014 chorvatský parlament schválil registrované partnerství, čímž dal homosexuálním párům stejná práva jako mají manželské páry, kromě adopčních . Nicméně zákon umožňuje, aby se registrovaný partner mohl stát poručníkem dítěte svého stejnopohlavního protějšku, což je instituce vesměs stejná jako jeho osvojení, vč. všech práv a povinností, přesto však za partnerova života není považován za právoplatného rodiče. Kritéria pro poručnictví a osvojení dítěte u různopohlavních párů je v obou případech stejné. Tím pádem registrovaný partner může už za života svého protějšku získat částečnou rodičovskou zodpovědnost k jeho dítěti, a to buď prostřednictvím soudu nebo dohody mezi nimi, přičemž ve všech případech soud přihlíží k nejlepšímu zájmu dítěte.16. července 2014 makedonský parlament přijal návrh novely Ústavy, který zakazuje stejnopohlavní manželství s 82 % kladných stanovisek a 6 % negativních.
9. října 2014 estonský parlament schválil registrované partnerství v poměru hlasů 40:38.Ten samý den jej podepsal i prezident Toomas Hendrik Ilves a zákon se stane účinným 1. ledna 2016.
27. listopadu 2014 přijal parlament Andorry zákon o registrovaném partnerství, legalizující rovněž i společnou adopci pro stejnopohlavní páry. Účinnosti nabyl 25. prosince 2014.
28. listopadu 2014 finský parlament schválil stejnopohlavní manželství v poměru hlasů 105:92.7. února 2015 proběhlo na Slovensku referendum, ve kterém se mělo rozhodnout, zda by manželstvím mohlo být nazýváno pouze soužití muže a ženy, a zda by homosexuálním párům měla být znemožněna adopce. Výsledek referenda by byl býval kladný s 95 a 92 % souhlasnými stanovisky, kdyby se jej zúčastnilo více osob. Kvůli nízkému procentu účastníků bylo prohlášeno za neplatné.
3. března 2015 schválil slovinský parlament návrh zákona umožňující homosexuálním párům uzavírat manželství v poměru hlasů 51:28.V listopadu 2015 legalizoval Kypr registrované partnerství pro páry stejného pohlaví.V prosinci 2015 Řecko legalizovalo registrované partnerství, zatímco se ve Slovinsku pozastavilo přijetí březnového návrhu zákona legalizujícího manželství osob stejného pohlaví.
29. dubna 2016 schválil faerský parlament Løgting, závislé území Dánského království, zákon o stejnopohlavních sňatcích, včetně možnosti uzavírat takové manželství před orgánem církve. Nový zákon měl původně nabýt účinnosti k 1. červenci 2016. K legalizaci homosexuálních církevních sňatků na území Faerských ostrovů je však nutný souhlas dánského parlamentu Folketingu. Ten nové legislativě vyjádřil podporu.Nový se tedy stane účinným pravděpodobně v prosinci 2016.
13. května 2016 schválil italský parlement návrh zákon o registrovaném partnerství párů stejného pohlaví. 20. května 2016 jej podepsal italský prezident.21. května byl publikován ve Sbírce zákonů Italské republiky a účinnosti nabyl 5. června 2016; do 30 dnů musel být vydán vládní dekret podle sekce 34 zákona, který definuje průběh procedury registrace partnerství a jeho evidence.21. září 2016 schválil guernseyský parlament návrh zákona o stejnopohlavním manželství v poměru hlasů 33:5. Královský souhlas získal 14. prosince 2016. Účinnosti by měl nabýt do konce první poloviny roku 2017.Následně 26. října 2016 schválil stejnopohlavní manželství i gibraltarský parlament v poměru hlasů 15:0. Zákon podepsala britská královna 1. listopadu 2016.
Projekt Pew Global Attitudes Project provedený v r. 2002 společností Pew Research Center ukázal, že většina občanů západoevropských států si myslí, že homosexualita je akceptovatelná společností, zatímco většina Rusů, Poláků a Ukrajinců si totéž nemyslí.Eurobarometr v r. 2006 se dotazoval 30 tisíc lidí napříč celou EU, aby pak došel k závěru, že odpovědi ze strany všech 27 členských států ohledně otázky "stejnopohlavního manželství" jsou velmi různorodé. Většina podporovatelů pocházela z Nizozemska (82 %)
 Švédska (71 %), Dánska(69 %), Belgie (62 %), Lucemburska (58 %),Španělska (56 %), Finska (54 %), Německa(52%) a Česka (52 %). Všechny ostatní země EU měly procento podporovatelů nižší než 50 %; Rumunsko (11 %),
 Lotyšsko (12 %), Kypr(14 %), Bulharsko (15 %), Řecko (15 %), Litva(17 %), Polsko (17 %), Maďarsko (15 %) aMalta (18 %).Osvojování dětí homosexuály má většinovou podporu v Nizozemsku (69 %) a Švédsku (51 %) a nejnižší v Polsku a Maltě (7 %).
Nejaktuálnější výzkum je z října 2008 od magazínu "The Observer", který zjistil, že 55 % Britů podporuje stejnopohlavní manželství.Šetření z r. 2013 ukázalo, že většina Irů podporuje stejnopohlavní manželství a adopční práva, resp. 73 % a 60 %.Francie má podporuje stejnopohlavních manželství 62 %;a Rusko 14 %.V Itálii má registrované partnerství mezi homosexuály 45 % podporu, zatímco 47 % je proti.V roce 2009 v Itálii podpořilo stejnopohlavní manželství 40,4 % obyvatel.V r. 2009 registrované partnerství podporovalo 58,9 % Italů, zatímco 40,4 % podporovalo stejnopohlavní manželství.V r. 2010 63,9 % Řeků podporovalo homosexuální partnerství, zatímco 38,5 % manželství.V r. 2012 na základě výzkumu od Malta Today 41 % Malťanů podporovalo stejnopohlavní manželství se vzrůstající 60 % podporou ze strany věkové skupiny v rozmezí 18-35 let. Podle zprávy od organizace CBOS 65 % Poláků bylo proti registrovanému partnerství, 72 % proti stejnopohlavnímu manželství, 88 % proti adopcím homosexuály a 68 % proti tomu, aby gayové a lesby veřejně ukazovali svůj životní styl.V Chorvatsku dle šetření z listopadu 2013 si 59 % Chorvatů myslím, že manželství by mělo být v Ústavě jasně vymezená jako svazek mezi mužem a ženou, zatímco 31 % je proti.Podle demografické struktury Průzkumů veřejného mínění zaujímají kladné stanovisko vůči stejnopohlavnímu manželství a adopci zpravidla ženy, mladší generace a osoby s vyšším vzděláním než ostatní.Podle řeckého průzkumu z února 2016 podporuje 14 % Řeků adopci dětí homosexuálními páry, zatímco 84 % je proti.