LGBT práva v UK #2

280 8 0
                                    

V prosinci 2002 publikoval Úřad lorda kanceléře dokument vládní politiky týkající se translidí, který veřejně potvrdil, že transsexualita není mentální poruchou.[47]

Od 4. dubna můžou translidé podle ustanovení zákona o změně pohlaví (Gender Recognition Act) 2004. Ten jim garantuje možnost změny pohlaví v úředních dokumentech, jakož i vystavení novéhorodného listu, díky čemuž jsou schopni zcela normálně fungovat ve svém novém pohlaví. Před procesem změny pohlaví musí transčlověk předstoupit před Gender Recognition Panel, což je orgán veřejné moci, v jehož kompetenci je posoudit jeho případ a vystavit Certifikát o změně pohlaví (Gender Recognition Certificate; GRC). Dva roky před obdržením GRC však už musí změna probíhat. Ačkoliv není chirurgický zákrok povinný, je považován z hlediska veřejného zdravotního pojištění za nedílnou součást celého procesu změny pohlaví. Státní i soukromé zdravotní pojišťovny mají však právo se samy rozhodnout, zda lékařský výkon proplatí, či nikoliv.S procesem
změny pohlaví však přichází otázka trvajícího manželství či registrovaného partnerství. Podle zákona o změna pohlaví (Gender Recognition Act 2004) se musí translidé žijící v manželství před obdržením GRC rozvést. Na tomto požadavku vláda nekompromisně trvala z důvodu obav z nepřímé legalizace malého množství stejnopohlavních manželství. Registrované partnerství je trvalým svazkem dvou osob stejného pohlaví, ale manželské páry zahrnující translidi nemůžou takto jednostranně svůj stav změnit. Musí nejprve rozvést své manželství a teprve až po získání statusu nového pohlaví uzavřít registrované partnerství. Jedná se o rozvod jako každý jiný spolu s administrativními poplatky a soudním řízení.Legalizace sňatků osob stejného pohlaví v Anglii a Walesu tuto povinnost odstranila a umožnila lidem měnícím své pohlaví a žijícím v manželství v něm zůstávat, přejí-li si to tak obě strany. V případě registrovaného partnerství zůstává povinnost jeho rozvodu, neprobíhá-li změna pohlaví u obou partnerů, neboť registrované partnerství je svazkem dvou osob stejného pohlaví, nikoli různého. Legalizace stejnopohlavního manželství neobnovuje rozvedená manželství translidí, kteří byli k tomuto procesu donuceni v rámci požadavků pro obdržení GRC. Aby jej však obdrželi a manželství jim zůstalo zachováno, musí dát druhý z manželů souhlas. Pokud tak druhý manžel neučiní, musí být manželství ještě před vydáním GRC rozvedené.
Určitá ochrana práv jiných genderových identit existuje již od r. 1999. Diskriminace jiných sexuálních orientací na pracovišti je zakázána od 1. prosince 2003 po přijetí směrnic o všeobecně rovném zacházení v zaměstnání a povolání v r. 2000, jejichž součástí byl také zákaz diskriminace jiných sexuálních orientací v pracovněprávních vztazích.
30. dubna 2007 vešel v účinnost Zákon o rovných právech prakticky kopírující severoirský model z r. 2006. Ten zakazuje diskriminaci jiných sexuálních orientací v přístupu ke zboží a službám. Podobná legislativa byla již předtím platná a trestala diskriminaci na základě pohlaví, rasy, duševního či tělesného postižení nebo rodinného stavu. Přijetí tohoto zákona bylo považováno za kontroverzní a stalo se předmětem sporů mezi vládou a římskokatolickou církví Anglie a Walesu kvůli výjimkám pro katolické adopční agentury.
Birminghamský arcibiskup Vincent Nichols deklaroval svůj odpor novému zákonu z důvodu jeho nekompatibility s morálními hodnotami katolické církve. Několik katolických adopčních agentur požadovalo výjimku ze zákona. Adopční charita Catholic Care obdržela 17. března 2010 rozhodnutí o přezkumu jejího případu.V srpnu 2011 bylo rozhodnuto o čtvrtém odvolání.V listopadu 2012 bylo odvolání soudním tribunálem zamítnuto a rozsudek soudu nižší instance potvrzen.
V říjnu 2007 oznámila vláda svůj záměr znovelizovat Trestní a Imigrační zákon a vytvořit nový trestný čin ponděcování k nenávisti na základě sexuální orientace.Tomuto kroku předcházela existence trestného činu náboženské nenávisti, která se později v r. 2006 ukázala jako spíše kontraproduktní. Podněcování k nenávisti vůči jiným sexuálním orientacím bylo tou dobou již kriminalizované v Severním Irsku.
Zákon o rovnosti (2010) získal královský podpis 8. dubna 2010.Primárním účelem tohoto zákona byla kodifikace několika sporných zákonů a předpisů vzniklých na základě anti-diskriminačního zákona: Zákon o rovném odměňování (1970), Zákon o pohlavní diskriminaci (1975), Zákon o mezirasových vztazích (1976), Zákona o diskriminaci tělesně postižených (1995) a tři hlavní prováděcí předpisy chránící před diskriminací v zaměstnání na základě náboženského přesvědčení, sexuální orientace, a věku. Nově přijatá legislativa měla dost podobné cíle jako americký Zákon o občanských právech (1964) a čtyři základní směrnice EU o rovném zacházení, jejichž obsah prakticky zkopírovala a následně implementovala. Požadovala rovné zacházení v pracovněprávních vztazích, jakož i soukromých a veřejných službách, bez ohledu na pohlaví, rasu, tělesné postižení,sexuální orientaci, transgender status,náboženské přesvědčení a věk.Zákon také znovelizoval přijatý Zákon o manželství a registrovaném partnerství (2005) a umožnil homosexuálním párům vstupujícím do partnerství v Anglii a Walesu mít obřad v náboženských institucích.Kromě toho byla také 1. října 2007 založená Komise pro rovnost a lidská práva, která se měla zabývat kontrolou rovného zacházení ve všech oblastech, a která nahradila předešlé komise zabývající se pouze diskriminací jiného pohlaví, ras a tělesně postiřených. Dále také vznikla Poradenská skupina pro sexuální orientace a genderové identity v rámci Ministerstva zdravotnictví. Novelizovaný Zákon o trestní justici (2003) zavazoval soudnictví považovat homofobní trestné činy jako přitěžující okolnost vedoucí ke zpřísnění uloženého trestního opatření.
Konzervativní vláda Margaret Thatcherové v 80. letech znamenala pro LGBT hnutí regresi. Dostupnost školních knihoven podléhala londýnskému Úřadu pro vzdělávání (Inner London Education Authority). Literatura s obsahem podporujícím homosexualitu vedla k masovým protestům a kampaní za určitá opatření.Následně v r. 1988 došlo k novelizaci Zákona o místní správě (Local Government Act) zakazující "záměrnou podporu homosexuality" v místní správě a na státních školách, kde bylo také zakázáno učit děti a mládež o přijatelnosti homosexuality jako domnělých rodinných vztahů. Tato legislativa je všeobecně známá pod názvem Článek 28, který novelizoval sekci 2A předchozího Zákona o místní správě (1986). Změny struktur místní správy od tohoto data vedly k určitým zmatkům ohledně toho, kdy a jak nový zákon aplikovat, včetně otázky, zda se týká opravdu všech státních škol.
Článek 28 (ve Skotsku známý jako Sekce 2A) zrušil skotský parlament do prvních dvou let své existence s odvoláním se na etický kodex veřejného života.Pokus o jeho zrušení v Anglii a Walesu zdržel odpor ve Sněmovně lordů připisovaný zejména baronce Youngové. Po její smrti v r. 2002 byl Článek 28 definitivně zrušen labouristickou vládou Tonyho Blaira. Nový Zákon o místní správě nabyl účinnosti 18. listopadu 2003. Během své existence nebyly zaznamenány žádné pokusy o jeho uplatňování, ačkoli veškeré stížnosti na něj Sněmovna lordů nevyslyšela. V červnu 2009 se nový předseda Konzervativců David Cameron, oficiálně omluvil za tehdejší politiku své strany, kterou označil za nesprávnou a nepřátelskou vůči homosexuálům.Společnost za reformu homosexuálních zákonů, založená 12. května 1958, v reakci na závěry Wolfendenovy zprávy, byla tato společnost jednou z prvních organizací na podporu LGBT práv ve Velké Británii. Současně je největší britskou i evropskou organizací za rovná práva LGBT Stonewall.
LGBT osoby slouží otevřeně v politice od 70. let minulého století. První otevřeně lesbickou členkou parlamentu byla Maureen Colquhounová za Labouristy v letech 1974-79, která se vyoutovala v r. 1976. LGBT lidé můžou rovněž otevřeně sloužit u policie. Od r. 1990 dokonce mají své vlastní sdružení Asociace gay a lesbických policistů, nyní Asociace gay policistů.
Ve větších městech se také soustřeďují početné LGBT komununity: Birmingham (Birmingham Gay Village), Blackpool, Brighton (LGBT komunita v Brightonu a Hovu), Liverpool (LGBT kultura v Liverpoolu), Londýn (Old Compton Street) a Manchesteru (Canal Street). Všechna tato města rovněž hostí každoroční festivaly hrdosti sexuálních menšin.Rok co rok se ve Velké Británii pořádá mnoho festivalů hrdosti. První pochody gay hrdosti se konaly v r. 1970 v Londýně následované debutem britského Gay Pride Rally v r. 1972.Pride London je největším a nejstarším festivalem a pořádá se od té doby každý rok. Ve velkých městech se festivaly řadí mezi populární letní atrakce a v posledních letech expandují i do menších komunit.

Lgbtpedia{CZ}✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat