Lgbtpedia{CZ}✔

LGBT práva v UK #1

Práva leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů(LGBT) zažívají ve Spojeném království v posledních časech ohromnou změnu napříč legislativou všech zemí Spojeného království.

Před a i po vzniku království Velké Británie bylo homosexuální chování považováno zahříšné podle Zákona proti sodomii z r. 1533, který ji trestal smrtí. K první emancipaci LGBT osob na tomto území došlo v rámci dekriminalizace stejnopohlavní sexuální aktivity v rámci celého území v letech 1967-82.

Počátkem 21. století se LGBT právům dostává ohromné podpory. Určité anti-diskriminační zákony zde platí už od r. 1999, ale k jejich rozšíření došlo až v rámci nového zákona o rovném zacházení z r. 2010. V r. 2000 Britské ozbrojené síly vydaly oficiální zákaz znemožňování LGBT občanům působit v jejich řadách. Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku je pro obě orientace sjednocen od r. 2001. Transsexuálům je umožněno podstupovat změnu pohlaví od r. 2005 a v ten samý rok vešel v platnost zákon o registrovaném partnerství s podobnými ustanoveními jako má manželství, vč. adopce v Anglii a ve Walesu. Skotsko přijalo plná adopční práva pro registrované páry až v r. 2009 a Severní Irsko r. 2013. Od r. 2014 můžou homosexuálové v Anglii, Walesu a Skotsku uzavírat manželství, zatímco v Severním Irsku zatím stále zůstává přístupný pouze institut registrovaného partnerství.

Dnes mají LGBT Britové zcela stejné možnosti jako heterosexuálové a Spojené království je celosvětově považováno za nejliberálnější zemi, co se týče přístupu k LGBT komunitě. Podle výzkumu ILGA-Europe z r. 2014 Spojené království zastává vysokou pozici s 82 % úspěšností v úctě k lidským právům a rovnosti.
Podle šetření Integrated Household Survey se pouze 1,5 % lidí ve Spojeném království identifikuje jako LGBT, což je o mnoho méně než minule - 5-7 %. Interpretace statistiky ve Statistickém úřadě tvrdí, že některé osoby se sice homosexuálně chovají, ale neidentifikují se jako homosexuální.LGBT organizace a komunita jsou rozprostřeny po celém území, zejména v Birminghamu, Blackpoolu,Brightonu, Leedsu, Liverpoolu, Londýně,Manchesteru a Newcastlu, kde se také konají každoroční festivaly gay pride.
Léta před vznikem moderního Spojeného království v roce 1707 považovalo anglické právo anální sex a zoofilii za hrdelný trestný čin sodomie podle Zákona proti sodomii z r. 1533 kodifikovaného králem Jindřichem VIII.Tento zákon lze také chápat jako první zdejší oficiální zákonné opatření proti sodomii. Soudnictví v tété oblasti bylo odkázáno do věcí církevních. Po nástupu Marie I. na trůn se zákon zrušil a později v roce 1563 znovu přijal královnou Alžběty I.. Posledními popravenými za sodomii byli James Pratt a John Smith v r. 1853.
Ačkoliv sekce 61 o zločinech proti lidské přirozenosti z roku 1861 zrušila trest smrti za homosexualitu, zůstal mužský homosexuální pohlavní styk i nadále ilegálním a trestal se vězením. Po změně trestních zákonů a instalací sekce 11 v roce 1885 se zákony proti homosexualitě zpřísnily a začaly chápat jako projev homosexuality jakoukoli sexuální aktivitu mezi muži. Na základě tohoto zákona byl také obviněn a odsouzen ke 2 letům nucených prací Oscar Wilde. Případy aplikace této legislativy na lesby nejsou známy.
Ve Skotsku neexistovaly v letech 1424-1707 žádné přímé zákony proti pohlavnímu styku mezi muži, nicméně homosexuální jednání trestné bylo. Jedním z takových případů je Gavin Bell.
trestné bylo. Jedním z takových případů je Gavin Bell.
V počátku 50. let byly ze strany policie zákony proti sexu mezi muži aktivně vymáhány. Koncem roku 1954 bylo v Anglii a Walesu odsouzeno až 1 069 mužů v průměrném věku 37 let.Mezi oběti této legislativy patřil mimo jiné také vědec, matematik a zakladatel moderní informatiky Alan Turing známý tím, že dokázal během 2. světové války rozluštit kód enigmy. Toho shledaly britské soudy vinným ze sexuálního deliktu (gross indeneceny) v r. 1952. Turing přistoupil na variantu aplikace ženských hormonů a následné chemické kastrace, aby se vyhnul vězení. V r. 1954 spáchal sebevraždu. Po převzetí petice a po tlaku veřejnosti se mu v r. 2009 dostalo na půdě britské vlády omluvy ze strany tehdejšího ministerského předsedy Gordona Browna.Soudní řízení a následné uvěznění britského konzervativního politika a aristokrata Edwarda Douglase-Scotta Montagu, Michaela Pitta-Riverse a Petera Wildeblooda pro trestný čin homosexuálního smilstva vyvolaly poprask a vedly k ustanovení zvláštní komise pro záležitosti homosexuálních deliktů. Zakladateli byli Sir David Maxwell Fyfe a Sir Hugh Lucas-Tooth.V roce 1965 předložil konzervativní člen Sněmovny lordů Arthur Gore návrh zákona dekriminalizující mužské homosexuální akty (ženské nebyly nikdy trestné). Stejný krok podnikl o rok později Humphry Berkeley v Dolní sněmovna, což by mohlo také vysvětlovat jeho pád v nadcházejících volbách. I tak se ale o nový zákon proti sexuálním deliktům pokusil nově zvolený labourista Leo Abse. Ke svému návrhu tehdy připojil doporučení Wolfendenské komise po téměř desetileté kampani.Nový zákon proti sexuálním deliktům posléze po intenzivní bouřlivé debatě v Dolní sněmovně prošel a 27. července 1967 získal i královský souhlas. Ustanovení o smilstvu mezi muži a bestialitě i nadále zůstavaly, ale nový zákon obsahoval klauzuli u limitované dekriminalizaci homosexuálního styku za určitých podmínek: 1) pohlavní styk musí být konsensuální, 2) pohlavní styk smí být vykonán pouze v soukromí a za 3) pohlavní styk smí být vykonán pouze na osobě starší 21 let (heterosexuální styk byl legální už od 16 let). Kromě ustanovení o soukromí byla účast na takové souloži limitována pouze na 2 osoby. Tato podmínka byla ze strany soudů také velmi striktně interpretovaná. Za soukromí se nepovažovaly prostory hotelových pokojů a jiných ubytovacích zařízení. Taktéž přítomnost třetí osoby ve společném obydlí během styku se považovala za porušení podmínky soukromí, a to i když se nacházela v jiné místnosti. Veškerá tato ustanovení byla zrušená v r. 2000 Evropským soudem pro lidská práva.
Zákon z r. 1967 platil pouze pro Anglii aWales. Organizace jako jsou Kampaň za homosexuální rovnost a Fronta za gay osvobození proto i nadále pokračovaly v kampani za obdobnou reformu ve Skotsku aSeverním Irsku, kde homosexuální chování zůstávalo i nadále ilegální. Stejnopohlavní sexuální aktivita byla ve Skotsku dekriminalizovaná na základě stejného podnětu jako homosexuální reforma v r. 1967 díky instalaci sekce 80 skotského trestního zákona v r. 1980, která nabyla účinnost k 1. únoru 1981. K obdobné novele zákona došlo taktéž v Severním Irsku následujíc po podnětu k Evropskému soudu pro lidská práva - "Dudgeon vs. Spojené království". Severní Irsko dekriminalizovalo homosexualitu v r. 1982 na základě nového zákona o homosexuálních deliktech,který nabyl účinnosti k 8. prosinci 1982.
V r. 1979 vydal Výbor pro domácí politiku zprávu s názvem "Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku ve vztahu k sexuálním zločinům" doporučující snížení věku způsobilosti pro homosexuální sex z 21 na 18 let. Žádná taková legislativa však nebyla přijatá.V únoru 1994 přezkoumával parlament reformu pasáží trestního zákona o znásilněnía jiných trestných činů v sexuální oblasti při čtení návrhu zákona o justici a veřejném pořádku. Edwina Currieová za Konzervativní stranu předložila návrh novely zákona sjednocujícího věk způsobilosti pro sex mezi osobami stejného pohlaví na 16 let. Návrh byl zamítnut v poměru hlasů 307:280. Mezi podporujícími změny zákona byli Tony Blair, John Smith (předseda Labouristické strany), Neil Kinnock, Paddy Ashdown aWilliam Hague. Naopak proti byli David Blunkett a Ann Taylorová, boltonská baronka. Zamítnutí novely zákona se setkalo s velkou vlnou odporu ze strany homosexuálních aktivistů, které vyústilo v ostrou potyčku s policií během demonstrací skupiny OutRage!před Westminsterským palácem. Jiný návrh předložený Sirem Anthonym Durantem navrhoval snížení věku způsobilosti na 18 let a prošel v poměru hlasů 427:162. Podporovateli byli Michael Howard a John Major. Odpůrci byli John Redwood, Michael Heseltine a John Gummer. O novele předložené Simonem Hughesem, která by věk způsobilosti pro homosexuály a heterosexuály sjednotila na 17 let, se vůbec nehlasovalo. Návrh jako takový byl při druhém čtení postoupen Sněmovně lordů v poměru hlasů 290:247. Lord Longfordu Frank Pakenham usiloval ve Sněmovně o návrat k dřívějším 21 letům, ale byl zamítnut v poměru hlasů 176:113. Novela zákona předložená Sněmovně lordem MacIntoshem, která by sjednotila věk způsobilosti na 16 let, byla zamítnutá v poměru hlasů 245:71.
Evropská komise pro lidská práva obvinila ve svém rozhodnutí z 1. července 1997 v kauze Sutherland vs. Velká Británie Spojené království z porušení osmého a čtrnáctého článku Úmluvy o lidských právech a základních svobodách diskriminačních věkem způsobilosti k pohlavnímu styku. V důvodové zprávě píše, že neexistuje jediný objektivní, či jinak oprávněný důvod, proč by měl mužský homosexuální styk podléhat vyššímu věku způsobilosti k pohlavnímu styku. 13. října 1997 slíbila vláda Evropskému soudu pro lidská práva, že v brzké době předloží vlastní návrh novely zákona o snížení věku způsobilosti pro homosexuální styk z 18 na 16 let. 22. června 1998 byl Návrh zákona o zločinech a přestupcích postoupen parlamentu. Ann Keenová navrhlovala minimální věk 16 let. Dolní sněmovna přistoupila na stanoviska předchozí 207 většiny, nicméně Sněmovna lordů zamítla novelu 168 většinou. Následně byl nový zákon o sexuálních zločinech projednáván 16. prosince 1998 znovu. Rovný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku¨prošel 25. ledna 1999 ve Sněmovně lordů, ale 14. dubna 1999 jej opět odmítla Sněmovna lordů. Veškeré kampaně proti této novele se opíraly o ochranu dětí.Vláda nový návrh zpracovala v r. 1999. S ohledem na to, že již dvakrát úspěšně prošel Dolní sněmovnou, bylo možné na tuto záležitost aplikovat části zvykového práva z let 1911 a 1949, které by zajistily přijetí návrhu i kdyby napotřetí nepřošel Sněmovnou lordů. Lordi však návrh při druhém čtení přijali, ale zároveň během přezkumu v komisích dodali pozměňovací návrh o věku způsobilosti k análnímu sexu ve výši 18 let pro obě pohlaví. Ten však nestihli do návrhu implementovat do konečného parlamentního shromáždění 30. listopadu 2000. Posléze mlučí Dolní sněmovny Michael Martin prohlásil, že procedura specifikovaná ve zvykovém právu byla zkompilovaná. Návrh dostal o několik hodin později i královský podpis a byl přijat pod názvem "Novela zákona o sexuálních zločinech (2000)". Zákon sjednotil v
Zákon sjednotil věk způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace i pohlaví na 16 let pro celém území Spojeného království. Účinným se stal k 8. lednu 2001. Nový zákon rovněž potvrdil rovný věk způsobilosti i pro lesby, ačkoli předchozí legislativa tuto záležitost nikdy přímo neřešila.
1. května 2004 vešel v účinnost ještě novější zákon o sexuálních zločinech, který zcela zrušil veškerá ustanovení předchozí legislativy tohoto typu, včetně zákona z r. 1967. Začaly se používat neutrální právní termíny. Předchozí klauzule o soukromí byly zrušeny a veškerá ustanovení o sexuálních stycích řešená v tomto zákonu přestala brát veškerý ohled na pohlaví zúčastněných.31. ledna 2017 se po královském souhlasu stal účinným tzv. Turingův zákon, který oficiálně omilostňuje a rehabilituje všechny homosexuální muže stíhané a souzené podle zákonů proti sodomii.Tento zákon platí pouze v Anglii a Walesu, ale Skotsko a Severní Irsko se podobnou legislativu chystají přijmout v dohledné době.
Až do roku 2005 nedávala stejnopohlavním svazkům Velká Británie žádný právní status. Po přijetí zákona o registrovaném partnerství 18. listopadu 2004 získaly homosexuální páry většinu práv a povinností vyplývajících z občanského sňatku, nikoliv všechny. Osoby žijící v registrovaném partnerství mají problémy s uznáním v jiných zemích a nejsou oprávněny k užívání ctnostných titulů. Obřad registrovaného partnerství se může konat ve Spojeném království za všech okolností a za určitých okolností před Bohem v Anglii a Walesu od r. 2011 (otázka náboženství je diskutabilní). Církevní obřad nesmí obsahovat náboženské texty, hudbu a symboly. Cizoložství a nezájem o partnerský život nejsou považovány za důvod pro rozvod partnerství.
První ceremoniál registrovaného partnerství se konal v 11,00 hod. 5. prosince 2005 mezi Matthewem Rochem a Christopherem Crampem v Hospicu Svatého Barnabáše veWorthingu, Západním Sussexu. Obyklá 14dní denní čekací lhůta byla zrušená z důvodu Rochovy smrtelné nemoci. Zemřel ihned následující den.První obřad registrovaného partnerství v Severním Irsku proběhl 19. prosince po oficiální čekací lhůtě. Následující den se konal další ve Skotsku a ihned další den poté v Anglii a Walesu.
Legalizace sňatků osob stejného pohlaví ve Spojeném království byla součástí rozsáhlých diskusí od dekriminalizace homosexuality ve Velké Británii. Dřívější legislativa Anglie a Walesu obsahovala dodatek o nepřípustnosti manželství dvou osob stejného pohlaví na základě Manželského zákona z r. 1949, který definoval manželství jako svazek muže a ženy, dále Zákon o neplatnoti manželství z r. 1971, který explicitně zakazoval stejnopohlavní manželství, a Zákon o záležitostech manželství z r. 1973, který potvrzoval ustanovení Zákona o neplatnostnosti manželství.
Ačkoli je registrované partnerství platné celonárodně, manželský zákon je přenesen k individiálnímu posouzení a následnému legislativnímu procesu jednotlivých jurisdikcí. Manželský zákon z r. 2013, který umožňuje párům stejného pohlaví uzavírat sňatek v Anglii a Walesu, přijal britský parlament v červenci 2013. Účinným se stal 13. března 2014 a první obřad stejnopohlavní manželství se konal 29. června 2014. Zákon legalizující stejnopohlavní manželství ve Skotsku přijal skotský parlament v únoru 2014 a nabyl účinnosti 16. prosince 2014.
Stejnopohlavní manželství ve Spojeném království garantuje homosexuálním párům stejná práva a povinnosti jako mají heterosexuální civilní manželství a může být uzavíráno za určitých okolností i před orgány církve. Týká se to zejména otázek náboženství, ve kterém se zohledňuje přístup různých orgánů církve. Žádné orgány církve, ani náboženské obce nejsou povinné oddávat homosexuální páry před Bohem. Anglikánská církev a Velšská církev mají vykonávání takových obřadů explicitně zakázáno. V záležitostech rozvodu považuje anglosaské právo za nevěru pouze pohlavní styk mezi mužem a ženou. Nicméně i pohlavní styk s osobou stejného pohlaví lze ve věcech rozvodu chápat jako "nepřiměřené chování".Nezájem o intimní život lze rovněž považovat za důvod k rozvodu stejnopohlavního manželství.
V Severním Irsku není stejnopohlavní manželství uznáváno a ani jej tam nelze uzavírat po několika zamítnutích v severoirském Národním shromáždění. Stejnopohlavní manželství uzavřené ve Velké Británii, či jinde ve světě, uznávají zdejší zákony jako registrované partnerství.K odmítavému postoji zdejších zákonodárců k přijetí manželského zákona a k zákonu uznávajícícho manželství uzavřeného v jiných částech království jako registrované partnerství se severoirské LGBT organizace vyjádřily tak, že se pokusí své právo na sňatek prosadit soudní cestou. V lednu 2015 podal homosexuální pár, který uzavřel sňatek v Anglii a přesídlil do Severního Irska, žalobu na uznání jejich právního statusu v tamních zákonech.5. listopadu 2015 jednal severoirský parlament o otázce stejnopohlavního manželství popáté. Hlasovalo 105 členů MLA, z nich 53 pro a 51 proti uznání stejnopohlavního manželství. Poprvé se podařilo získat těsnou většinu podporující stejnopohlavní manželství. Záležitost se však znovu setkala s odporem ze strany DUP, která přijetí nové legislativy zabránila.
Zákon o adopci a dětech přijatý v r. 2002 britským parlamentem připouštěl osvojování dětí v Anglii a Walesu jednotlivci anebo páry. Předchozí ustanovení, že pár musí být sezdán bylo zrušeno, čímž se legalizovala možnost osvojení dětí stejnopohlavním párem. Lordi ještě při jedné příležitosti návrh před přijetím zamítli. Příznivci nového zákona poukazovali na fakt, že adopce není součástí "gay práv", nýbrž práv dětí na možnost vyrůstat ve stabilním rodinném prostředí, než v ústavní péči. Odpůrci se zase obávali vhodnosti nesezdaných párů pro výchovu dětí s poukazem na riziko nestability takového prostředí. Nicméně zákon prošel úspěšně celým legislativním procesem až 30. prosince 2005.Skotsko přijalo podobnou legislativu o něco později. Účinnosti nabyla k 28. září 2009.
Zákon o embryích a umělém oplodnění z r. 2008 získal královský souhlas 13. listopadu 2008.Zákon garantuje lesbickým párům a jejich rodičům, sezdaným i nesezdaným, rovný přístup k právní domněnce rodičovství družky nebo partnerky oplodněné ženy. Dítě počaté z umělého oplodnění pak má v rodném listě dvě ženy, které v něm vystupují pod klasickým názvem "rodič", a které mají vůči němu také rodičovská práva a povinnosti.Zákon je účinný od 6. dubna 2009 bez retroaktivity (nelze jej aplikovat na období před tímto datem).Od 6. dubna 2010 se obdobný přístup aplikuje pro gay páry a jejich rodiče, kteří využívají možnosti surogátního mateřství
Od 31. srpna 2009 je účinná legislativa, která nejen garantuje lesbickým párům žijícím v Anglii a Walesu rovná rodičovská práva, ale také novelizuje Zákon o evidenci narození a úmrtí z r. 1987.Legislativa je obecně chápána jako kontroverzní a mnozí její odpůrci poukazují na boření tradičního rodinného modelu.Předsedkyně oddělení pro politiku a výzkum při organizaci Stonewall velmi vynachválila novou legislativu, která podle ní usnadňuje lesbickým rodinám běžný život. Ve svém prohlášení řekla, že: "Od teď konečně můžou všechny lesbické páry, které zakládají rodinu požívat rovných práv, což je ještě více podpoří ve výchově nových daňových poplatníků.Lord William Brett a ministr vnitra novou legislativu taktéž podpořil ve svých komentářích:
„Díky této pozitivní změně poprvé získají ženské páry, které mají děti z asistované reprodukce stejná práva jako jejich heterosexuální protipóly, mluvíme-li o rodičovství v rodných listech. Je potěšující, že se v poslední době čím dál více podporuje rovnost ve společnosti, zejména v záležitostech rodiny. Tato změna je jedním z významných krok“
Iain Duncan Smith, odpůrce změny, prohlásil, že: "Absence otce bude mít diamterální vliv na utváření psychiky dítěte"