Lgbtpedia{CZ}✔

🔥Homofobie🔥 #2

Příčina homofobie:
Studie amerických vědců zveřejněná v časopise Journal of Abnormal Psychologyzkoumala hypotézu, že u části mužských homofobů se projevuje vlastní potlačená homosexualita, s níž nejsou vyrovnáni.Té sice některé případy odpovídají, obecné osobnostní rysy spojené s homofobií však nebyly prokázány.
Ve skutečnosti může být i například projevem obecných názorových sklonů spočívajících v příslušné kultuře nebo subkultuře, zejména patriarchální, v odporu k odlišnostem různého typu, nebo vycházejících z konzervatismu nebo fundamentalismu, z obavy z destabilizace nebo demoralizace společnosti, případně projevem obecné nevyrovnanosti se sexualitou bez ohledu na vlastní orientaci, nejistoty v hodnotě vlastního rodinného života a obavy o jeho zpochybnění, ale ani tyto korelace nejsou spolehlivé. Soubor předsudků a agresivních vzorců tohoto typu se objevuje v různé míře téměř v každé společnosti, podobně jako etnické a národnostní averze.
Podle dotazové studie z východního i západního Německa roku 1993 byla třetina obyvatelstva silně nepřátelská vůči homosexuálům a třetina ambivalentní, avšak rovněž sdílející některé odmítavé předsudky a klišé.
Vztahem homofobie a křesťanství se zabýval například Antonín Komenda.

Typy Homofobie

Vnitřní homofobie
Tzv. vnitřní homofobie je strach z možnosti, že osoba sama je či by mohla být homosexuálně orientovaná, nebo snaha tento fakt odmítnout či popřít. Nepřijetí vlastní homosexuality se označuje jako egodystonní homosexualita a Světovou zdravotnickou organizací je považována za nemoc, stejně jako egodystonní heterosexualita či bisexualita.
Někteří terapeuti tvrdí, že zejména u dospívajících jedinců může vést tento stav až k depresivním stavům a sebevraždám. V takových případech považují za cíl terapie, aby se jedinec zbavil strachu a přijal sebe sama i svou homosexualitu, tedy provedl tzv. coming out.
Jiní psychoterapeuti naopak usilují o hledání původu SSA (stejnopohlavní sexuální přitažlivosti) a nápravu tohoto stavu dosažením tzv. coming out straight.Tato terapie homosexuality je nazývána též reparativní či konverzní terapií a podporována např. občanskými sdruženími založenými věřícími a propagujími tradiční rodinu.Americká psychologická asociace (APA) ve své rezoluci poukázala na limity a rizika těchto terapií.

Vnější homofobie
„Vedle heteronormativity," píše se v analýze pracovní skupiny ministryně pro lidská práva ČR,(označované někdy také za heterosexismus) je důležitým pojmem homofobie, definovaná jako neopodstatněná obava z LGB lidí (obvykle se sem řadí ovšem i translidé) a nepřátelství vůči nim. Rozdíl mezi oběma termíny není sice ustálený, ale lze říci, že zatímco heteronormativita je založena na podvědomém přesvědčení, že většinové je jediné správné (či dokonce existující), homofobie plyne z představ, že menšinové (tedy to co se týká LGBT lidí) je špatné, resp. nebezpečné. Homofobie může být projevem předsudku jednotlivce, avšak může být také součástí širšího ideového systému, jako jsou například ideologie pravicového extremismu či náboženského fundamentalismu. Můžeme hovořit o dvou stranách téže mince, v které mají ovšem obdobné důsledky v podobě diskriminace, v případě homofobie pak v extrémních situacích vedou k tzv. hate crimes, zločinům z nenávisti."

Zločiny z nenávisti
České republice legislativa nerozlišuje zločiny spáchané kvůli nenávisti vůči osobám jiné sexuální orientace, a proto nejsou dostupné statistiky, které by určily jejich počet. K takové zločinnosti však dochází formou verbálních útoků, útoků na LGB kluby a jiná zařízení, i fyzických útoků na jednotlivce.
V USA dle údajů FBI činí homofobní zločiny z nenávisti téměř 22 % z celkového množství zločinů z nenávisti (1706 z 7783 za rok 2008).

Homosexuální panika
Eve Kosofsky Sedgwick, americká lesbická teoretička gender studies a Queer teorie, zavedla termín homosexuální panika pro fenomén, kdy prostředí mužských spolků se cítí ohroženo tím, že pánské spolky, přátelství i staromládenectví mohou být interpretovány jako projevy více či méně latentní homosexuality, což vede k jejich zuřivému boji nejen proti homosexualitě, ale i proti všem projevům mužské náklonnosti. Sedgwick tím vysvětlovala homofobii i misogynii patriarchálních společností. Nezávisle na Sedgwickové německý teolog, psychoanalytik a profesor katolické dogmatiky Eugen Drewermann (o dva roky později pro nekonformní názory arcibiskupem suspendovaný z kněžského úřadu a zbaven práva vyučovat teologii) v podobném duchu analyzoval prostředí římskokatolického kléru.

Původ, vymezení i užití termínu (zvláště pak jako pejorativa) jsou předmětem kritiky.Označení „homofobie" je někdy považováno za etymologicky zavádějící, protože doslova znamená „strach ze stejného", nikoli homosexuality nebo homosexuálně zaměřených lidí.Navíc se svého času používalo - sice krátce a zřídka - jako Synonymum Antropofobie (přičemž předpona „homo-" byla v tomto případě považována za latinský kmen homo = člověk, muž).Americká psychologická společnost (APS) citovala výzkumy, kritizující starší definice termínu poukazem na to, že homofobie nesplňuje kritéria klinické Fobie („vemte mě od toho co nejdál"), daleko spíš se zakládá na odporu („dejte to ode mě co nejdál") a sociálních podmínkách, což z ní činí příbuznou rasismu. APS citaci uzavírá slovy jednoho z výzkumníků: „Pokud je pohrdání a odpor příčinou homofobie, pak je to spíše morální a sociální problém než projev psychopatologie."To potvrzuje např. švýcarský psychoterapeut Udo Rauchfleisch, podle nějž je homofobie natolik rozšířená, že jí nelze přiznat status choroby a homofobní lidé se homosexuálně zaměřeným osobám v žádném případě nevyhýbají, ale naopak je se záměrem agrese vyhledávají.Homofobie není přímo zmíněna v žádném seznamu nemocí a duševních poruch (viz Mezinárodní klasifikace nemocí), ačkoli existovaly i pokusy klasifikovat ji (spolu s rasismem a sexismem) jako poruchu osobnosti.
Z těchto důvodů prosazovali a prosazují různí odborníci jiná označení jako homosexofobie,Homosexismus,homonegativismus,heterocentrismus,Heteronormativita nebo heterosexismus.Americký výzkumník Gregory M. Herek nabízí též termín „předsudky vůči sexuální orientaci", který by zahrnoval negativní jednání na základě sexuální orientace dotčené osoby, ať už je homosexuální, bisexuální nebo heterosexuální a zároveň by byl - na rozdíl od homofobie - neutrálnější ve vyjádření příčin, pohnutek nebo obsahu (jenž je negativní, ale nemusí být nutně iracionální nebo zlý).Sporné může být i užití termínu ve společenské debatě. Zatímco zastánci argumentují, že je oprávněné a je třeba se zabývat i diskurzivní homofobií, která se projevuje kultivovaněji a zaštiťuje se tolerancí a vědeckými poznatky,odpůrci to považují za pranýřování, jež jim znemožňuje kritiku homosexuality ve společenské diskusi,stejně jako ji kdysi znesnadňovala definice homosexuality jako nemoci.Výzkumníci v oboru behaviorálních věd William O'Donohue a Christine E. Casellesová v r. 1993 ve své práci o homofobii napsali, že "[pojem] homofobie, tak jak se obvykle používá, zapříčiňuje neoprávněně pejorativní hodnocení některých veřejných a diskusních postojů."
Britský novinář Anthony Browne uvádí, že nařčení názorového oponenta z "homofobie", "rasismu", "fašismu" či "sexismu" slouží jako nástroj politické korektnosti k vynucení si cenzury a potlačení odlišného a politické korektnosti nepohodlného názoru.