Proto jsem s nervózním polknutím hovor zvedl, dumaje nad tím, že to ještě stále nevzdal a nepoložil to.
„A-ano? Ho-Hobi?"
Z reproduktoru se ale neozval jemný, uklidňující hlas mého nejlepšího přítele, kdežto silný chraplák, podle kterého jsem určil, že volající je NamJoon.
„Joone?" šeptnul jsem vyčerpaně.
„Věř, že jak tě uvidím, tak tě přetrhnu vejpůl! Víš vůbec, jak moc jsme se o tebe báli?!" vyjekl na mě.
„Omlouvám se, Joonie. Už jdu domů." zamumlal jsem a s tím i hovor ukončil.
Ztěžka jsem se nadechl a jal se posbírat všechny své věci, které byly poházeny ve všech koutech zkušebny.
Jde se domů...
_____________________
Baobab ^^
Omlouvám se, že dnes vychází kapitola tak pozdě, ale měla jsem prodlouženou lekci v tanečních, takže jsem úplně mrtva xddd
TaesHoe
ČTEŠ
Paradise Lost || p. jm / j. hs
FanfictionCover mám od úžasné @Songhari <3 Sledoval jsem, jak je Hoseok každým dnem smutnější a smutnější. A s jeho štěstím odcházelo i to mé... ___________________ boyxboy short story short parts
