Jeho výraz byl ale stále stejně nepřístupný, naštvaný a ublížený.
„A nechat tě, znovu mi zlomit srdce? To sotva..."
Smutně se pousmál a opustil pokoj...
Dny se začaly slévat v jednu velkou šedivou skvrnu.
Od toho incidentu u mě a dříve i u Hoseoka v pokoji, jsem byl bez nálady.
Hobi se hned potom odstěhoval na pokoj ke Kookovi, který byl do té doby sám.
Smutně jsem si povzdechl a svůj pohled nasměroval na prázdnou postel vedle mojí.
To jsem ale neměl dělat, protože nehledě na to, že už to jsou téměř dva měsíce, co se to stalo, vždy jsem se rozplakal.
Teď tomu nebylo jinak.
Ležel jsem na posteli zkroucený jako embryo, v rukou drtil pokrývku a hysteticky vzlykal.
„H-hoseokie, vrať se mi..."
__________________________
Baobab xd
Dnes "menší" nenápadný timeskip xd
Užijte si kapitolu a papa zítra ^^
A moc díky za votes <3
TaesHoe
ČTEŠ
Paradise Lost || p. jm / j. hs
FanfictionCover mám od úžasné @Songhari <3 Sledoval jsem, jak je Hoseok každým dnem smutnější a smutnější. A s jeho štěstím odcházelo i to mé... ___________________ boyxboy short story short parts
