Nebylo tedy divu, že jsem Hobiho nadmíru vyděsil. Jen tak tam vyděšeně seděl, očima kmital všude kolem a hruď se mu díky šoku zvedala v rychlých intervalech.
Já sám jsem měl co dělat, abych svůj náhlý a hlavně rychlý výstup do patra udýchal.
„Hoseokieeeee!" zapištěl jsem na něj vysokým tónem, při kterém jsme málem oba přišli o sluch.
Pouhým kývnutím, beze slov, mě vyzval, abych mluvil. Přišel jsem k němu blíž a chtěl se začít lísat, ale on mě odstrčil.
Teď se smutným výrazem jsem se sklesle posadil na roh jeho postele a rozhodl se vyjádřit.
„Víš, Hobi, dlouho jsme spolu nikde nebyli, že? Co by jsi řekl tomu, kdybychom šli někdy ven? Jen my dva..." s novou nadějí jsem mu pohlédl do očí.
K mé neskutečné radosti kývl na souhlas a dokonce se i široce usmál.
„Tak zítra?" zněla má poslední otázka před tím, než jsem mu nechal soukromí. „Zítra." odvětil.
________________________
Baobab ^^
Tak jak jste se dnes měli?
Moc vám všem děkuji za votes c:
TaesHoe
ČTEŠ
Paradise Lost || p. jm / j. hs
FanfictionCover mám od úžasné @Songhari <3 Sledoval jsem, jak je Hoseok každým dnem smutnější a smutnější. A s jeho štěstím odcházelo i to mé... ___________________ boyxboy short story short parts
